foto: Jan Doležal, se svolením/Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal
ROZHOVOR: „Všechno směřuje k tomu, že se k nám bude dovážet levnější maso z oblastí mimo Evropu, například z Jižní Ameriky. Domácí produkce bude utlumená,“ řekl serveru PrahaIN.cz prezident Agrární komory Jan Doležal.
Zástupci soukromých zemědělců kritizují programové prohlášení vlády, které předložil Andrej Babiš. Jaký je váš názor?
Přesně opačný. Programové prohlášení hodnotím pozitivně. Je potřeba říct, že vychází z dokumentu, kterému my říkáme Společné konkurenceschopné zemědělství a potravinářství 2025+. Dokument jsme předložili všem politickým stranám letos na jaře, ještě před volbami do Sněmovny s tím, že některé strany se rozhodly ty body implementovat do svého programu a některé méně. Jsme rádi, že strany, které budou sestavovat vládu, se rozhodly ten program promítnout do programového prohlášení vlády. Když říkám my, tak to není jen Agrární komora, ale i další organizace, Zemědělský svaz, Potravinářská komora, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků českomoravských zemědělských podnikatelů, Společnost malých agrárníků a Svaz ekologických zemědělců. Panuje tam široká shoda. Samozřejmě se mohou najít tací, kteří se tam nevidí a nějakým způsobem to kritizují.
Zaregistroval jsem kritické hlasy, které tvrdí, že nová vláda konzervuje současný stav českého zemědělství, kdy není úplně konkurenceschopné. Souhlasíte?
Otázkou je, jak se na to díváme. Pokud hodnotíme velikost podniku, což je častým tématem, řekněme toho, jaký je rozdíl mezi českým zemědělstvím a zbytkem Evropy, tak naopak průměrná velikost, která je u nás asi 120 hektarů, zatímco ve zbytku Evropy dvacet hektarů, tak spíš činí české zemědělství odolnějším. Naopak, když se podíváme na to, jak je u nás nastavena podpora, nebo spíše nepodpora zemědělského sektoru, tak to konkurenceschopnost snižuje. My jsme viděli v posledních čtyřech letech navýšení daňové, regulatorní a byrokratické zátěže, to se na sebe nějakým způsobem váže. Na tuto věc Iniciativa 2025+ reaguje. Není to jen na poslední čtyři roky, je to i reakce na systémové dlouhodobé záležitosti. Například vysoká cena půdy, vysoká cena pachtovného, přitom u nás máme okolo 70 procent půdy propachtováno. Právě v tom materiálu jsou jednak legislativní nástroje, jak bychom ten trh s půdou mohli stabilizovat pro zemědělské podnikatele, ale také záležitosti, které se dají řešit na evropské úrovni. Například nastavení společné evropské politiky, kdy jsme mnohdy bruselštější než Brusel. Věci, které se v Evropě vyjednají, tak musíme doma implementovat ve stejné ambici, nikoli v ambici vyšší, jak tomu mnohdy bývalo.
Jak celkově hodnotíte zemědělskou politiku v Česku od roku 1989. Kde se podle vás za těch 36 let staly v této oblasti největší a nejzásadnější chyby? A co se naopak povedlo?
Největší chyby těžko soudit, ale je pravda, že u nás dlouhodobě zemědělství nebylo prioritou, když situaci srovnáme třeba s Polskem. Často slyšíme, jak polské soukromé zemědělství vzkvétá, zatímco naše nikoliv. Je obrovský rozdíl v tom, jak stát tuto oblast vnímá. Polsko má dokonce v ústavě uvedenou podporu zemědělského soukromého sektoru. V naší zemi dlouhodobě výdaje na zemědělství spíše stagnují.
Myslím, že v posledních čtyřech letech podle statistiky v porovnání s celkovými výdaji státu šlo o padesát procent prostředků méně do zemědělství. Naopak se navyšovala daňová zátěž a došlo ke zvýšení daně z movitých věcí. Ale to je otázka několika posledních let. Když se podíváme na negativní dlouhodobé trendy, tak je to především obecně nízká cena komodit. Zemědělci jsou pak tlačeni, aby se soustředili na jednoduché polní rostlinné produkce. Chybí totiž domácí zpracování a možnost domácího odbytu, takže vyvážíme nezpracovanou surovinu. To je věc negativní. Posledních dvacet let vnímám jako boj za zachování alespoň současného rozměru. Za pozitivní lze možná označit podporu živočišné výroby nebo speciální rostlinné výroby, za kterou dlouhodobě bojujeme, to se s posledními vládami víceméně dařilo. Byli jsme schopni alespoň nějakým způsobem stabilizovat dané sektory a určitým způsobem je rozvíjet. I když je to boj s větrnými mlýny, protože z Evropy přichází tlak na snižování živočišné výroby.
Majitelé soukromých řeznictví si stěžují na vysoké výkupní ceny hovězího masa. Počet jejich dodavatelů se snižuje, protože je přeplatí zahraniční kupci. Hovězí maso je pro české zákazníky téměř cenově nedostupné. Kde se podle vás stala chyba?
Je to opět otázka chybějícího domácího zpracování, jak jsem se už zmínil. Ne všichni chovatelé mají možnost ve svém okolí nechat zpracovat vlastní produkci. Druhá věc je otázka ceny. Když porovnáme kupní sílu v České republice a například v Rakousku, tak patrný rozdíl tady samozřejmě je. Ano, cena hovězího masa se blíží k luxusní záležitosti a u bio produkce to platí téměř dvojnásob. Je to problém. Jsme na jednotném trhu, a pokud dostanou chovatelé vyšší nabídku třeba z Rakouska nebo Itálie, tak je to pro ně, aby se jim pokryly náklady, lukrativnější. Ceny hovězího masa také ovlivnily kampaně na ochranu zvířat a proti konzumaci masa, neboť v západní Evropě klesla jeho spotřeba.
V řetězcích se v minulosti několikrát objevilo levné hovězí maso z Afriky. Nezdá se vám absurdní, že se někomu vyplatí vozit maso z „druhého konce světa“ do České republiky a český chovatel, aby se uživil, prodává svoje krávy třeba do Rakouska?
Nejde jenom o maso, v supermarketech jsou v nabídce třeba zahraniční květiny za pár korun. Je samozřejmě na místě otázka, jak je možné, že se to dodavatelům vyplatí. Vysvětluji si to tak, že v některých mimoevropských zemích jsou odlišné standardy v oblasti ochrany životního prostředí, jiná cena práce a podobně. V Evropě jsme v tomto ohledu tak přeregulovaní, že už produkci není možné ani reálně ochránit. Například pěstitelé cukrové řepy nebo řepky měli velké problémy s ochranou porostů vůči různým škůdcům, protože adekvátní ochrana byla zakázána, což mimo Evropu není, to mimoevropskou produkci zlevňuje. Samozřejmě se to týká i živočišné výroby. Pokud někdo chce u nás chovat zvíře, tak musí splnit úplně jiné podmínky, zároveň jsou jeho náklady mnohem vyšší. Hovořili jsme o cenách hovězího masa, všechno směřuje k tomu, že se k nám bude dovážet levnější maso z oblastí mimo Evropu, například z Jižní Ameriky, to bude určeno pro spotřebitele, který je citlivější na cenu. Domácí produkce bude utlumená a určená pro domácí vysokopříjmové skupiny nebo pro zákazníky třeba v Rakousku nebo Itálii. Jde o paradoxní situaci.
Když se podíváme třicet let zpátky, tak v té době byla Evropa hlavním exportérem potravin. Živila zbytek světa, a to včetně Afriky. Teď se ale dostáváme do pozice, kdy zřejmě budeme závislí na dovozech. Politici mluví o tom, že Evropa musí být suverénní ve strategických oblastech, jako je energetika nebo obrana. Je ale podivné, jak postupují v tak důležité sféře, jako je zemědělství a výroba potravin.
Zmínil jste kampaně proti konzumaci masa. Už několik let se objevují informace, podle kterých investoři ztrácejí zájem o firmy, které vyrábějí vegetariánské a veganské produkty, poněvadž se nenaplnila jejich očekávání. Na trh se ale vrací zpracovatelé masa. Jde o signál jistého obratu?
Viděl jsem výzkumy z USA, v nichž je predikováno, že maximální podíl vegetariánů a veganů je kolem deseti procent populace. Víc lidí tento životní styl neosloví. Konzumovat maso je přirozená záležitost, protože člověk je všežravec. Někteří aktivisté možná sní o tom, že 90 procent lidí najednou přestane jíst maso, to ovšem s realitou nemá nic společného. Navíc veganská a vegetariánská strava není levnější než maso. Stačí se podívat na rostlinné nápoje, které jsou dražší než mléko. Bezmasá jídla vycházejí cenově někde kolem tisíce korun za kilogram, když to porovnáte s kvalitním masem, tak to je pořád cenově výhodnější. Netuším, kolik lidí se nechá zpracovat marketingem, který je přesvědčuje, že je vegetariánská strava zdravější, což samozřejmě není pravda. Výživově není tak kvalitní jak maso. Zatímco do mletého masa vám stačí pepř a sůl, rostlinné burgery jsou plné regulátorů a ochucovadel. A jestli to zachrání planetu? Když pouze Evropa bude produkovat méně CO2, tak to ničemu nepomůže. Navíc se do těchto výrobků vozí sója z Jižní Ameriky, kde kvůli tomu kácí pralesy.