foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Podnikatel Armen Agas
ROZHOVOR: „Sledovat válku v přímém přenosu, a zároveň vidět, jak Evropa nedokáže adekvátně reagovat, to bylo pro mě zásadním varováním. Už se nemůžeme spoléhat na předpoklady z dob studené války, zdlouhavé procesy akvizice a zastaralé kapacity,“ řekl naší redakci byznysmen Armen Agas, který analyzuje nejen současný konflikt na Ukrajině.
Začněme aktuálním konfliktem. Byla ruská armáda válkou výrazně oslabena? Považujete Rusko stále za hrozbu?
Ačkoli Rusko utrpělo značné ztráty – zejména pokud jde o strategické letectvo, radarové systémy a konvenční síly – jeho klíčové strategické schopnosti zůstávají do značné míry nedotčeny. Znepokojující je především to, že se Moskva v reálném čase učí vést rozsáhlý konflikt proti silám vybaveným západní technikou. Zvlášť alarmující je oblast úderů na dlouhou vzdálenost. Rusko prokázalo schopnost zasahovat hluboko na území nepřítele pomocí různorodého arzenálu raket a dronů, které cílí na kritickou infrastrukturu. Rusko má ve svém inventáři impozantní škálu střel dlouhého doletu – patrně nejširší na světě. Například rakety 3M14, 9M729 a Ch-101 mají nominální dolet až 2.500 kilometrů. Díky tomu může Rusko vést útoky ze vzduchu, pevniny i moře. A to nehovoříme o jeho rozsáhlém arzenálu mezikontinentálních balistických raket.
Ale nejsou ruské systémy méně přesné? Nemají západní síly v přesnosti střel výhodu?
Moderní ruské rakety jsou ve skutečnosti poměrně přesné. Problémy s přesností byly typické pro starší generace, které jsou nyní postupně vyřazovány.
Kromě dostřelu je zásadním faktorem i přežití střely po odpalu. Zatímco NATO spoléhá na stealth technologii k průniku nepřátelskou obranou, Rusko sází na množství a rychlost s cílem obranu zahlcovat. Právě proto masivně investuje do hypersonických systémů, jako jsou střely Cirkon a Avangard.
Žádná jiná země na světě v současnosti nedisponuje tak rozmanitou kombinací pomalých, levných dronů a drahých, vysoce sofistikovaných raket. Působivá není jen jejich šíře, ale i způsob, jakým jsou tyto technologie integrovány pro prolomení protivzdušné obrany. Taktické zkušenosti, které Rusko za poslední tři roky získalo, jsou značné. V mnoha ohledech dnes píše učebnici války na dlouhé vzdálenosti pro 21. století.
Znamená to, že budoucí války se budou odehrávat především pomocí raketových útoků?
Myslím, že tímto směrem se vývoj skutečně ubírá. Představa, že ruské tanky vjíždějí do evropských metropolí, dnes působí zastarale. Co mě daleko víc znepokojuje, je představa oblohy zaplněné raketami a drony – ničení infrastruktury, podlomení morálky a ochromení schopnosti vést válku.
Jak bychom měli reagovat?
Musíme investovat jak do systémů protiraketové obrany, tak do vlastních útočných schopností na dlouhé vzdálenosti. Naším cílem musí být snižovat šanci ruských střel proniknout do našeho vzdušného prostoru – a současně zvyšovat šanci, že naše střely přežijí v jejich prostoru.
Pro evropskou obranu je klíčová právě vzdálenost. S výjimkou jaderných balistických střel M51 a Trident D5, které se odpalují z ponorek, evropský průmysl v současnosti nevyrábí rakety s doletem nad 1.000 kilometrů. Vzhledem k rozloze Ruska je nezbytné, abychom dokázali zasáhnout cíle hluboko na jeho území pomocí širokého spektra konvenčních hlavic. V tuto chvíli je Rusko schopno zasáhnout téměř celou evropskou infrastrukturu, zatímco naše možnosti sotva dosahují k Uralu.
Potřebujeme rovněž velké množství levných dronů, které mohou být použity při kombinovaných útocích, proti méně cenným cílům nebo k „zahlcení“ nepřátelské obrany. Byrokracie obranných struktur se musí vymanit z izolace a spolupracovat s flexibilními komerčními firmami, aby dokázaly držet krok s vývojem války.
Další zásadní oblastí je jaderné odstrašení. Evropa musí posílit svůj jaderný arzenál, protože čelí nejvíce jaderně vyzbrojené zemi na světě. A to musí probíhat v těsné koordinaci s NATO.
Český jaderný průmysl má v tomto ohledu jedinečnou příležitost rozšířit se o technologie dvojího užití. Evropa pravděpodobně bude muset navýšit své odstrašovací kapacity – a Česká republika díky svým stávajícím schopnostem může sehrát zásadní roli.
Česká jaderná expertiza je rozsáhlá – od těžby uranu až po provoz funkčních reaktorů a pokročilý výzkum. Země se osvědčila jako spolehlivý provozovatel, zejména v modernizaci sovětských reaktorů na západní standardy. Ačkoli části palivového cyklu – například obohacování – jsou závislé na zahraničních partnerech, český průmyslový a vědecký základ by mohl podpořit i vojenské cíle, pokud by k tomu došlo na politické úrovni.
Pokud by se Evropa rozhodla posílit svou odstrašovací pozici ve spolupráci s Francií, Česká republika by mohla být klíčovým partnerem – díky svým surovinám, palivovému know-how, kvalifikovaným odborníkům, výzkumnému zázemí a schopnosti vyrábět kritické komponenty. Stávající partnerství s Francií by mohlo být základem pro hlubší technickou spolupráci.
Zdá se, že očekáváte rozchod mezi USA a Evropou v oblasti obrany. Blíží se konec transatlantické aliance?
Nemyslím si, že by aliance končila, ale určitě se mění. Decoupling (oddělení) zní sofistikovaně, ale ve skutečnosti se Evropě nepodařilo plně se odpoutat ani od ruských energetických zdrojů. Vojensko-technologické oddělení od Spojených států je v dohledné době prakticky nemožné. A upřímně – ani jedna strana to nechce.
Desítky let interoperability a obranné spolupráce pevně propojily americký a evropský zbrojní průmysl. Úplné oddělení by nebylo jen extrémně obtížné, ale i strategicky nerozumné. Z politického i vojenského hlediska je pokračující spolupráce USA a Evropy nezbytná. Rusko zůstává přímou hrozbou pro USA – jeho raketové programy jsou zjevně zaměřeny na americká námořní aktiva. Incidenty ruského letectva poblíž amerických lodí nejsou jen gesto – jsou to zkoušky odolnosti a průzkum obranných slabin.
Neměli bychom zapomínat, že USA a Rusko sdílejí společnou hranici – souostroví Diomédes u Aljašky jsou od sebe vzdálené jen pár kilometrů. A Arktida se rychle stává dalším geopolitickým bojištěm.
Válka na Ukrajině zároveň odhalila silnou alianci: Rusko, Čína, Severní Korea a Írán. Tato koalice hraje klíčovou roli v tom, že je Rusko schopné vést dlouhodobý konflikt. Ve srovnání s tím působí Osa mocností z 2. světové války téměř slabě. USA dnes potřebují spojence víc než kdy dříve.
Očekávám více debat o rozpočtech na obranu. USA jsou přetíženou supervelmocí. Potřebují, aby evropští partneři nesli větší podíl zodpovědnosti. A pokud evropské státy zaplatí více, musí se to promítnout i do zakázek pro domácí průmysl.
Jakou roli může v evropské obraně hrát Velká Británie?
Zcela zásadní. Británie je pro evropskou bezpečnost nepostradatelná. Byla jedním z nejaktivnějších podporovatelů Ukrajiny – dodávala zbraně, výcvik a zpravodajské informace rychleji než mnohé země EU. Její role při zajištění bezpečnosti v Severních mořích je klíčová, zejména s rostoucím významem Arktidy a podmořské infrastruktury. Spojené království přináší dvě zásadní výhody: důvěryhodný jaderný odstrašující prostředek a špičkové zpravodajské schopnosti, podpořené jeho klíčovou rolí v alianci Five Eyes. Díky tomu má Evropa přístup k jedné z nejvyspělejších zpravodajských sítí na světě, což žádný stát EU nedokáže replikovat.
Brexit sice přinesl politická napětí, ale právě obranná spolupráce nabízí prostor pro nové sbližování. Bezpečnost je sdílená, existenční a nadřazená politice. Žádná vážně míněná evropská obranná strategie nemůže Spojené království vynechat.
Na čem aktuálně pracujete?
Společně s partnery jsme nedávno získali společnost Skyline, abychom podpořili evropskou obrannou připravenost. Naším cílem je dodávat technologie, komponenty a schopnosti, které evropské platformy s duálním využitím potřebují pro vývoj moderních řešení jak pro civilní, tak pro obranné účely.
Evropský obranný průmysl je plný kapacitních mezer. A ty představují jak strategické výzvy, tak obchodní příležitosti.
Co je třeba udělat pro zvýšení obranné připravenosti Evropy? Kde jsou největší rezervy?
Je jich celá řada. Evropský ekosystém dronů je roztříštěný. Výzkum v oblasti hypersonických zbraní je teprve v začátcích. Výrobní kapacity raket jsou nastaveny na mírový provoz, nikoliv na vleklý konflikt. Nutně potřebujeme více dodavatelů, kratší inovační cykly a schopnost škálování za krizových podmínek.
Rychlost a pružnost při akvizici a kompatibility hardwaru a aktualizaci softwaru jsou klíčové pro sladění zájmů ozbrojených sil a ministerstev s inovacemi soukromého sektoru, které jsou nezbytné pro vedení války vysoké intenzity.
Proto je klíčová úzká spolupráce se Spojenými státy a demokratickými spojenci v Asii. USA jsou světovou špičkou v oblasti protiraketové obrany – s kapacitami na zemi, moři, ve vzduchu i ve vesmíru. Evropa potřebuje technologie, průmyslovou hloubku a odolné dodavatelské řetězce. Spojenci zase chtějí přístup na evropské trhy. Tato rovnováha může fungovat, pokud budeme jednat rychle a strategicky.
Vyvinout některé kritické technologie a vybudovat výrobní infrastrukturu v Evropě bude nákladné a časově náročné. Proto je hospodářská koordinace a propojení se spojenci zásadní, pokud má Evropa budovat dlouhodobě udržitelnou obranu.
Zásadní je i hlubší spolupráce s Ukrajinou. Jejich zkušenosti z bojiště v reálném čase jsou neocenitelné. Ukazují, co funguje, co nefunguje a co je naléhavě potřeba. Ignorovat tyto zkušenosti by bylo obrovskou strategickou chybou.
Co vás osobně k tomu přivedlo?
Sledovat válku v přímém přenosu, a zároveň vidět, jak Evropa nedokáže adekvátně reagovat, to bylo pro mě zásadním varováním. Už se nemůžeme spoléhat na předpoklady z dob studené války, zdlouhavé procesy akvizice a zastaralé kapacity.
Nejde o militarizaci pro její vlastní slávu. Jde o zajištění suverenity, odolnosti a důvěryhodného odstrašení v čím dál nestabilnějším světě. K tomu je důležitá schopnost komunikace a perfektní znalosti reálného prostředí obranného průmyslu, jeho kapacit a dodavatelských řetězců. Tím naše firma disponuje díky zkušenostem a partnerům napříč zeměmi NATO.
Skyline je komerční projekt s jasnou strategickou vizí, že Evropa musí být schopna bránit se, a to ve spolupráci s USA, NATO a demokratickými spojenci. A to začíná odstraněním nedostatku produkčních kapacit. Chceme být součástí budoucí strategicky, obchodně i obranyschopné Evropy.