foto: Rudolf Komár, PrahaIN.cz/Matěj Turek
ROZHOVOR: „Když podnikáte v něčem, co máte hodně rád, tak to téměř vždy zhavaruje, většinou to nefunguje. Člověk od toho musí mít určitý odstup, aby to mohl dělat správně,“ říká Matěj Turek, jeden ze spoluzakladatelů Vinohradského pivovaru. Podnikatel v rozhovoru mimo jiné hovoří o začátcích populárního pivovaru, olympiádě, ale také plánech do budoucna.
Sotva se Matěj Turek usadí do židle přímo ve Vinohradském pivovaru, už mu redakce pokládá otázku, jak se cítí, když vejde do podniku, který zhruba před jednou dekádou spoluzakládal.
„Cítím se výborně! Jsem investorem v celé řadě dalších projektů v nejrůznějších odvětvích, ale musím říct, že Vinohradský pivovar byl jedním z prvních a doposud patří mezi mé nejoblíbenější. Myslím, že to, co jsme chtěli realizovat před deseti lety, se rozhodně povedlo,“ odpovídá s úsměvem.
Změnilo se to tady za ty roky hodně?
Příliš ne. Největší změny nejsou viditelné přímo tady v pivovaru, ale došlo k velkým posunům. Těmito prostory Vinohradského pivovaru jsme začínali jako s takovou vlajkovou lodí, ale od začátku bylo naším úmyslem vyrábět dobré pivo pro širší distribuci. Tehdy existovalo asi 400 minipivovarů, naše myšlenka se ale ubírala jiným směrem než ta lokálních pivovarů zaměřených na nejrůznější speciály. K nim jsme se samozřejmě také časem dopracovali, ale naší vlajkovou lodí byla a je dobrá jedenáctka a dvanáctka. Máme poměrně významnou část prodejů také do zahraničí, populární jsme zejména na severském trhu.
Vinohradský pivovar. Zdroj: PrahaIN.cz
Zmiňujete populární ležák, tím se tedy odlišujete? Většina minipivovarů v Praze se zaměřuje především na svrchně kvašené speciály, APA, NEIPA, kyseláče.
Je to tak. Za večer si nedáte pět speciálů, ale můžete si dát tři jedenáctky. Stejné je to v dlouhodobém horizontu: chutě se mění, v létě si dáte jiný speciál než v zimě, ale jedenáctka je takový základ, který s vámi vydrží, když to tak řeknu, tak celý život.
Změnily se za těch deset let návyky lidí?
Ano, tomu se přizpůsobuje celý trh. A dále se budou měnit. Jedenáctka a dvanáctka ale zůstanou pořád, tak to je, to nás odlišilo na začátku. A když to přirovnám k Plzni, ta se také přizpůsobuje trendům, ale ne v tom smyslu, že by zrušila dvanáctku.
Ležák máte rád asi i vy.
Mám. Ale to není o osobní preferenci. Jde o to, že je to stálice, která zůstává. Teď je třeba hodně trend přecházet na nízkoalkoholické či bezalkoholické alternativy, toho jsem velký fanda.
Na začátku jste zmiňoval, že investic máte hodně, ale Vinohradský pivovar je možná tou nejoblíbenější. To vás tak pohltil pivní svět?
Rozhodně nepohltil. Je to spíš kvůli tomu, že tenhle podnik dala dohromady parta kamarádů, bylo nás asi sedm nebo osm. Měli jsme rádi pivo, to je pravda, ale dali jsme to dohromady s jasnou vizí, nehledali jsme cestičky k zisku, ale naplňovali vizi, která byla na desetiletí. To je příjemné. Investuji také do startupů, kde je naopak potřeba se přizpůsobovat trhu a zákazníkům téměř kontinuálně, kdežto tady je to takové klidnější podnikání, které je potřeba dělat poctivě a disciplinovaně.
Tudíž ne pivo, ale nějaké osobní vazby a obecně charakter podnikání.
Je to tak. Ostatně, když člověk podniká v něčem, co má hodně rád, tak to téměř vždy zhavaruje, to většinou nefunguje. Člověk od toho musí mít určitý odstup, aby to mohl dělat správně.
Matěj Turek. Zdroj: PrahaIN.cz
A chvíle, kdy jste si říkal, že se na to vykašlete, nepřišla nikdy?
Ne, ne, to vůbec. To by se ani stávat nemělo. Parta nás společníků byla od začátku hodně různorodá, máme mezi sebou právníka, učitele, novináře, každý do toho přináší něco trochu jiného, a funguje to.
S výrobou jste pokořili hranice Vinohrad i Prahy.
Před dvěma lety jsme koupili bývalou sodovkárnu v Káraném a vybudovali tam novou kapacitu. Říkáme tomu mercedes mezi pivovary. Zjednodušeně se dá říct, že v pivovarské branži je jedna z důležitých disciplín práce s energiemi. Pivovarnictví je na energie totiž extrémně náročné: vaříte, ale také chladíte. V nové kapacitě máme oblast chlazení a vaření, myslím, na špičkové úrovni. Když do toho přidám plnou automatizaci zbytku výroby, tak je naše efektivita na špičce trhu.
Takové vybavení další minipivovary v Praze nemají, často se totiž jedná také o létající pivovary. Jak to ale vlastně máte vy?
Dnes máme objem u vařených piv velký a technologie máme lepší než lecjaký středně velký pivovar. Pomyslné hranice mezi minipivovarem, středním pivovarem či průmyslovým pivovarem jsou takový trochu český výmysl. My se neřadíme do žádné specifické kategorie. Pivo prostě děláte dobře, nebo ne. Třeba již zmíněná Plzeň, obrovský průmyslový pivovar, ho dělá dobře. Ale stejně tak najdete jiné průmyslové pivovary, co ho dělají špatně. A podobná věc platí v případě minipivovarů. Já tam nevidím nějakou přesnou hranici, kam se řadit.
Růst ale můžete.
Ano, prostor pro růst je pořád obrovský.
O tom možná svědčí účast Vinohradského pivovaru na olympijských hrách v Paříži, respektive čepování piva v Českém domě v Paříži.
Řeknu to otevřeně, bylo to pro nás spíš taková samozřejmost. Myslím to tak, že když přišla poptávka, tak jsme se k tomu rádi připojili.
Takže třeba osobně pro vás to nebylo nějaké zadostiučinění, nejste sportovní fanoušek? Olympiáda je největší sportovní akce, co existuje.
Sportovní fanoušek jsem, ale tohle byla spíš taková přirozená součást podnikání. Neřekl bych, že to bylo nějakou veledůležitou událostí pro Vinohradský pivovar.
Takže ani v rámci byznysu pro francouzský trh? Do Českého domu, tuším, mohli i Francouzi a další národnosti.
Myslím, že na tamní trh to nemohlo mít skoro žádný vliv. Vliv mají jiné věci.
Jaké?
Náš management věnuje hodně energie představování našeho piva na mezinárodních soutěžích a veletrzích. To je spousta práce. Olympiáda byla spíš něco ve stylu někdo vás o něco požádá, vy to uděláte a nevyžaduje to nějaké velké úsilí. Naopak reprezentace na veletrzích je spousta práce, kterou management dělá velmi poctivě, a především dlouhodobě. Dělají to velmi dobře.
Matěj Turek. Zdroj: PrahaIN.cz
Pojďme na závěr ještě trochu do jiné části Prahy, slyšel jsem, že rozjíždíte nový pivovar v Troji.
Trojský pivovar má velkou historii, ale bohužel posledních sto let ztratil svou funkci pivovaru. Před pár měsíci jsme areál převzali a naší ambicí je vrátit místu původní využití. Máme velkou kapacitu v Káraném, tak se z Troji nestane průmyslový pivovar ve smyslu, že by se tam vyráběly tisíce hektolitrů a ráno odtamtud vyjížděly kamiony s pivem do celé Evropy, ale mělo by se z toho stát, podobně jako na Vinohradech, místo pro setkávání lidí. Řekl bych k tomu takovou drobnou zajímavost. Troja, jako městská část, dnes v podstatě nemá veřejný prostor. V Troji není náměstí, není zde místo, kde by se lidé mohli přirozeně potkávat, a různě se to nahrazuje. Máme ambici, aby se z pivovaru stala jakási náves městské části, kde se mohou místní potkat formálně i neformálně. Důležitou součástí bude i kulturní provoz. Lidé se tedy nebudou moci přijít jenom najíst a napít, ale bude k dispozici také letní kino, divadlo, galerie. Už dnes si zde díky Kolovně můžete půjčit elektrokolo na cestu do města nebo na celý víkend
Hospody by vlastně takový účel měly plnit, hlavně tedy na vesnicích a na malých městech, klidně ale také v Praze, sloužit k setkávání místních.
Ambice je velká. Bude to nějakou dobu trvat, nicméně už teď máme otevřený drobný letní provoz, zatím tam máme vinohradské pivo a hamburgery a připravujeme kulturní vyžití na příští sezonu. Jsme například v úzké komunikaci s Divadlem bratří Formanů, ladíme, jakou trvalou podobu by ta spolupráce mohla mít. Mimochodem Troja je podle mých informací nejnavštěvovanější turistické místo v Česku, projde tam dva miliony turistů každý rok, i proto je škoda, že to tam všechno není po kupě. Chceme zde vybudovat něco, na co budou místní pyšní, jako se to povedlo na Vinohradech nebo v Káraném.