Dvě hokejové legendy se pustily do podnikání v centru Prahy. Sídlištními cenami drtí konkurenci

REPORTÁŽ: V centru Prahy se už přes rok nachází podnik Střídačka. Jde o restauraci, kterou vedou dvě hokejové legendy, Martin Ručinský a Petr Nedvěd. Nečekejte ovšem sto korun a více za jedno pivo, jak je v hospodách s podobnou polohou zvykem.

Liberecký rodák Petr Nedvěd emigroval z Československa už v sedmnácti letech po mládežnickém turnaji v Calgary. Během své hvězdné kariéry v NHL tak reprezentoval národní tým Kanady. Kanaďani sice druhá místa neslaví, ale i tak se mu s javorovými listy povedl obrovský úspěch, když na olympiádě v devadesátém čtvrtém získal stříbro. Česko reprezentoval až později a v našich barvách bral třetí flek na MS 2012.

To Martin Ručinský, další hokejová legenda s četnými zkušenostmi z kanadskoamerické ligy, má výčet úspěchů s českou reprezentací mnohem širší. Je členem nezapomenutelné party okolo Ivana Hlinky z Nagana. Mistrovství světa v ledním hokeji vyhrál třikrát v letech 1999, 2001 a 2005 a nesmí se zapomenout ani na bronz z turínské olympiády.

A právě tito dva někdejší hokejisté, kteří udělali velkou stopu za oceánem, si už před více než rokem otevřeli v centru Prahy vlastní podnik. Chtěli totiž dobré jídlo a dobré pivo na jednom místě.

Vše pod jednou střechou

„Měli jsme to v hlavě dlouho. Akorát jsme nemohli sehnat místo, které by nám vyhovovalo. Současný prostor se nám líbil, ale museli jsme na něj čekat asi dva roky. Myšlenka vznikla daleko dřív. Oba totiž máme rádi výborné pivo a také dobré jídlo. Vždy, když jsme někde byli, tak to často nešlo skloubit dohromady. Když měli dobré pivo, tak jídlo nebylo nic moc. A zase naopak, kde bylo dobré jídlo, tak tam nebylo pivo, ke kterému bychom si rádi sedli. Rozhodli jsme se, že si vytvoříme něco podle obrazu svého, dáme to pod jednu střechu. Celé jsme to udělali tak, aby to vyhovovalo nám,“ popsal Martin Ručinský serveru PrahaIN.cz.

Oblíbené místo hokejistů je třeba proslulá pivnice U Zlatého tygra. Jídlo je zde ovšem velmi specifické. Stejně jako u řady dalších pivnic, kde je chuť zlatavého moku vyhlášená.

„K Tygrovi samozřejmě chodíme, to je klasika, stará česká hospoda. Já také moc rád chodil do Lokálu ve Dlouhé. Lokálovské pivo mi strašně chutná, je studené a dobře ošetřené. Ale říkám, šli jsme na pivo, ale na jídlo jsme museli jinam, protože tam je to jídlo jen takové to pivní. Klasické české hotovky, někdy je to dobré, ale když si chcete dát steak... Nápad zkrátka vznikl z tohoto důvodu, chtěli jsme to dostat pod jednu střechu,“ popisuje Martin Ručinský.

Neturistické ceny v turistickém místě

Do restaurace Střídačka se vydala i redakce. Anonymně a na vlastní náklady.

Podnik se nachází v Týnské uličce jen pár kroků od Staroměstského náměstí. Uvnitř je asi čtyřicet míst k sezení. Venkovní zahrádka nabízí zhruba třicet míst k posezení. Zákazník tak vevnitř i venku může sledovat panoramata Týnského chrámu, který se sice v současné době opravuje, ale jeho historické kouzlo mu nikdo neodpáře.

Prostředí se nám líbilo. Moderní hospoda, která si na nic nehraje. Zároveň to ovšem není taková typická česká nalejvárna.

Restaurace Střídačka. Zdroj: PrahaIN.cz

Co nás však překvapilo, a zásadně, jsou ceny.

Na centrum Prahy jsme je upřímně čekali mnohem vyšší.

Velká Plzeň, což je, pokud nepočítáme jídlo, hlavní tahák, tu stojí 65 korun. Limonády Coca-Cola a další to samé. Jako nevýhodu ale vidíme absenci čepované limonády či jiného nealkoholického pití.

Jídla se zde pohybují v cenovém rozmezí od 250 do 600 korun. Například Caesar salát s kuřetem 259, jelení guláš s houskovým knedlíkem 295 anebo nejdražší třísetgramový Rib-eye steak za 575.

Střídačka ale každý den nabízí i obědová menu. V tomto případě se za dvě stovky najíte úplně s přehledem.

My vyrazili právě na oběd a ochutnali jsme holandský řízek s bramborovou kaší za 195 korun. A pochutnali jsme si. Bramborová kaše byla perfektní a maso jakbysmet. Porce tak akorát.

Holandský řízek bez chyby. Zdroj: PrahaIN.cz

Nechceme být miliardáři, říká vítěz z Nagana

Vítěz z Nagana Ručinský redakci později sdělil, že restauraci s Petrem Nedvědem neprovozují z důvodu, aby si vydělali balík.  I proto nejsou ceny podobné, jako třeba v dalších podnicích okolo Staroměstského náměstí

„Zamýšleli jsme to jako takovou klubovnu pro známé a kamarády. Aby si to svým způsobem na sebe vydělalo. To byla hlavní myšlenka. Nedělali jsme to z toho důvodu, abychom tady měli ceny pro turisty. Chtěli jsme to dělat spíše pro Čechy, aby sem chodili na dobré pivo a dobré jídlo. Turisti sem samozřejmě zajdou, asi se to tak nějak rozneslo do éteru, ale ti chodí hlavně o víkendu. Hospoda je ale mířená na české lidi,“ říká někdejší hokejista Sparty i Edmontonu.

„Myšlenka nebyla, že by se z nás najednou stali miliardáři, tak to není. Spíš jde o to, aby to lidem dělalo radost. Aby tady bylo dobré pivo, dobře se tady najedli a byli tady rádi. To byla celá pointa,“ dodává Ručinský.

I Střídačka se musela popasovat se zvýšenou cenou energií.

„Samozřejmě jsme museli na ceny energií reagovat. I pivo se zdražuje. Jde to ruku v ruce s tím, co nám předhodí pivovar nebo ČEZ. Ale snažíme se to držet v rámci možností, aby sem lidé chodili a mohli sem chodit často. Opravdu tady nechceme mít pivo za dvě stovky, jako mají na Staromáku. Takovou cestou nepůjdeme,“ má jasno někdejší plejer.

Že by podnik vedl na dálku, to se rozhodně říct nedá. Ve Střídačce podle svých slov tráví hodně času. Nejedná se však pouze o věci spojené s byznysem.

„Pokud jsem v Praze, tak jsem tady prakticky každý den. Jdu se třeba najíst, dát si oběd. Zajdu sem i za kamarády na pivo. Je to spíš už taková rutina. Není to tak, že bych sem chodil od rána do večera a hrabal se v papírech a fakturách. Ale zajdu sem rád, dám si pivo. Někdy jsem tu každý den, někdy zase jen tři dny. Záleží. Trávím totiž hodně času i na chatě,“ uzavřela hokejová legenda.