foto: Ivo Roznos pro PrahaIN.cz/Bohemia v Mnichově
ROZHOVOR: Ivo Roznos společně se svou manželkou už řadu let podává v Mnichově místním i turistům z Česka a Slovenska svíčkovou, guláš a další klenoty české kuchyně. Pro PrahaIN.cz popsal, jak podnikání v Německu vypadá a kolik překážek se ženou museli překonat.
Ivo Roznos se do metropole Bavorska původně vydal za svým strýcem, který sem emigroval před více než třiceti lety. Moc se vlastně neznali, ale rodinný příslušník Roznose zhruba před deseti lety plánoval v Mnichově otevřít českou restauraci, jeden z jeho partnerů ale skončil, ještě předtím než se vůbec začalo. Ivo Roznos příležitosti využil a rázem tak změnil svůj obor o 180 stupňů, v Česku totiž pracoval jako digitální telekomunikační technik. Jak sám Ivo Roznos říká, byl to velký krok, původně si myslel, že jeho „angažmá“ v Mnichově bude tak na rok, možná dva.
„Určitě jsem v tom ze začátku plaval. Obrovský problém byl, že jsem na neuměl německy ani slovo,“ vzpomíná s úsměvem a říká, že komplikace byla i mnohdy obtížná bavorština.
Těžké začátky
„Byla domluva, že strýc bude vařit, já obsluhovat. Bez slova německy obsluhovat? Ty začátky byly opravdu všelijaké. Hostům jsem se snažil ukázat, že mám zájem, ale takhle rychle to nejde. Mluvil jsem na ně alespoň anglicky, když bylo nejhůř, tak přišel strýc. Lepili jsme to,“ popisuje Roznos a přidává, že drtivá většina hostů byla velmi přátelská a neměla s jeho neznalostí jazyka problém.
Takto fungoval asi rok. Měl plán, že se vrátí do rodné země, nakonec ale přišla další příležitost. Jedna z číšnic ho přesvědčila, aby šel pracovat do bavorské restaurace v centru Mnichova. Od nuly. Začátek na roznosu nádobí, kde není zas tolik potřeba ovládat jazyk.
„A tak se stalo. Zkusil jsem to. Patřily k tomu i menší problémy s bydlením. To jsem měl doposud u strýce, pak ho ale potřeboval pro personál. Musel jsem hledat ubytování, byl jsem všude možně, kolikrát ve sdíleném pokoji s více lidmi. Člověk si to musel na začátku vybojovat,“ vzpomíná.
Takzvaného runnera dělal asi rok a půl, mezitím si udělal kurz němčiny a dostal se také k servisu. Dohromady tady strávil asi šest let.
Svatba a další bavorské dobrodružství
Pak přišel covid, kdy drtivá většina lidí z gastra byla bez práce. Ivo Roznos se vydal na pár týdnů do Česka a potkal Lenku, svoji současnou ženu, ta se nakonec na bavorské dobrodružství vydala s ním.
„Lenka je inženýrka ekonomie, tak jsem pro ni měl v Mnichově domluvenou jednu práci, kde by dělala účetnictví. Bohužel byla korona a oni najednou už nikoho nepotřebovali,“ krčí Ivo rameny a jeho žena přikyvuje.
Strýc jim ale poradil s prostorem v Mnichově, kde hledají nájemce a byla by možnost zde otevřít hospodu. „Riskli jsme to a šli jsme do toho. Nějak nás to pohltilo,“ říká Lenka Roznosová.
Bohemia, česká restaurace v Mnichově. Ivo začal v novém podniku obsluhovat, jeho žena, která byla doposud jen hobby kuchařka, tady vaří. Geschmorter Rinderbraten mit Gemüserahmsoße, böhmischen Knödeln und Preiselbeeren, tedy svíčková na smetaně s knedlíky a brusinky či Röstbrot mit frischem Knoblauch, Fleischmischung vom Rind, Käse und Gurken, česky topinky potřené česnekem s masovou hovězí směsí, sýrem a okurkou. To je jen malý výčet z menu, na kterém samozřejmě nechybí ani smažák a české pivo z Plzně.
„Oproti strýci to děláme trochu jinak. On to dělá spíš starou cestou, my se snažíme trochu modernější, malinko jinačí. Každý si našel svoje, ještě, když to strýc měl otevřené, tak jsme si ani nekonkurovali. Nakonec se nám to pěkně rozjelo,“ chválí si Roznos.
Bohemia se stávala čím dál známější, dostala se i do německých státních novin. Zákazníci přibývali. Často dokonce museli odmítat rezervace. Podle manželů Roznosových sem lidé chodí hlavně za jídlem, plzeňské pivo je pak bonusem.
Obrovský pokrok
„Asi šedesát procent zákazníků jsou Němci. Velmi často to ale má svůj příběh. Třeba, že jejich babička vařila česky, jsou to sudetští Němci, nebo velmi často jezdí do Prahy na dovolenou. Pak jsou ale hosté, co vůbec nic nevědí, ale chtějí to vyzkoušet a jsou nadšení. Čtyřicet procent jsou takoví naši Čechoslováci, možná chodí i víc Slováků než Čechů. V Mnichově žije našich krajanů opravdu hodně,“ popisuje.
Bohemia se bude v březnu stěhovat. A to na poměrně lukrativní místo, do jednoho z kulturních domů v centru města v blízkosti historické brány Isartor. Kvůli většímu prostoru je čeká úplně něco jiného. Z podniku, který táhli ve dvou, bude rázem hospoda, kde budou potřeba zaměstnanci.
„Budeme se stěhovat i do jiného bytu. Je to teď docela náročné,“ říká Lenka, podle které nutkání se vrátit do Česka občas přijde. Ačkoli Mnichov není daleko, stále mají v Česku většinu přátel a celou rodinu.
Život v Bavorsku si ale pochvalují. Byť nemají kvůli podnikání zas tolik času na objevování, rozplývají se z nádherné přírody v okolí města. Hory, jezera, největší spolková země Německa toho nabízí hodně. „A Oktoberfest,“ s úsměvem doplňuje Lenka.
„Žije se tady moc fajn, ačkoli je tady malinko rozdílný řád. V neděli nemůžete ani vysávat, nejsou tady otevřené obchody, je toho víc. V něčem je to tady lepší než v Česku, v něčem zase horší. Záleží, jak to člověk bere. Stěžovat si nemůžeme, jsme spokojení. Místní jsou fajn, přátelští. Stesk po domovu, to nás ale sem tam vezme. Naštěstí máme možnost občas zavřít a do Česka přijet,“ uzavírá Ivo.