„Hlavně levně.“ Investiční byty mění práci truhlářů

ROZHOVOR: Truhlář Libor si postěžoval na zakázky určené pro nájemní byty. Hlavní slovo má prý cena, protože investorům nezáleží na použitých materiálech ani praktičnosti. „Prostě je jim to jedno. Jim by nevadilo ani kdyby to bylo celé křivé a nesedělo to ke zdi,“ zmínil řemeslník.

Redakce PrahaIN.cz hovořila s truhlářem Liborem, podle kterého se investiční byty vyznačují důrazem na co nejlevnější materiály i práci. Jde prý oproti vlastnímu bydlení o markantní rozdíl. Investoři totiž šetří úplně na všem a do úspor nutí i samotné řemeslníky, kteří jsou kvůli nátlaku nuceni snižovat kvalitu provedené práce.

„Když si mě někdo objedná do investičního bytu, ví, že tam sám nebude bydlet. Takže mi hned říkají, že rozhodující je pro ně cena. Navíc mají oslovených několik lidí a pak si vyberou toho, kdo dá nejlevnější nabídku. Pro mě to někdy znamená, že přijdu o zakázku, když nesnížím nároky sám na sebe, protože se najde někdo, komu na tom tolik nezáleží a prostě tu práci odflákne,“ postěžoval si Libor, podle kterého podobných případů stále přibývá.

Dříve prý zakázky určené pro investiční byty tvořily jen zlomek jeho práce. V posledních letech jich ale přibývá. „Dřív si truhláře objednávali hlavně lidé do vlastních bytů a domů. Záleželo jim na materiálu a designu i na tom, aby to bylo kvalitně udělané a dlouho to vydrželo. Šli do toho s tím, že je to investice, ale výsledkem bude něco přesně podle jejich přání a ideálně na desítky let. Takové zakázky mám rád, ale bohužel jich ubývá,“ přiznal truhlář, který působí v Praze a Středočeském kraji.

Nové nároky na řemeslníky

Nový trend bytů určených pro pronájem ale na řemeslníky klade trochu jiné nároky. Hlavní slovo má cena, a to bez ohledu na praktičnost nebo použité materiály. „Zůstává, že to musí vypadat hezky, aby si to našlo zájemce. Ale hned druhý problém je cena. Takže chtějí ten nejlevnější materiál. Taky se třeba setkávám s tím, že do skříně chtějí co nejméně poliček a do kuchyně co nejméně šuplíků, jen aby to nějak vypadalo. Ten nábytek je pak často docela neprakticky řešený, vlastně skoro už nemá význam volat truhláře. Ale to je nezajímá, protože oni v tom bydlet nebudou,“ pokračoval truhlář.

Už několikrát se prý snažil majitele bytů přesvědčit, aby přece jen uvolnili o trochu více peněz. Nikdy to prý ale k ničemu nevedlo. „Prostě je jim to jedno. Jim by nevadilo ani kdyby to bylo celé křivé a nesedělo to ke zdi,“ pokrčil rameny Libor.

Důvodem, proč se investoři v posledních letech více obracejí na řemeslníky a upouštějí od sériového nábytku, jsou podle něj potenciální nájemníci, jejichž požadavky se zvyšují. „V inzerátu se pak můžou pochlubit, že je v bytě nábytek na míru, a říct si o víc peněz. A taky to prostě vypadá líp než IKEA, i když je to to nejlevnější, co můžu nabídnout,“ uzavřel truhlář Libor.

Tlak na cenu existuje, záleží ale na segmentu trhu i strategii investora

S tlakem na nízkou cenu se setkávají i další řemeslníci z oboru, jak redakci sdělil Štěpán Korčák, jednatel společnosti Pražský Truhlář, která zhruba pět let působí v okolí Prahy. Zakázky určené pro investiční byty ale realizují spíše výjimečně, protože se zaměřují na atypická řešení a práci s masivním dřevem, kde hraje největší roli kvalita materiálu, detail a řemeslné zpracování.

„S tlakem na nízkou cenu jsme se samozřejmě setkali, například při poptávkách od stavebních firem na vybavení většího množství bytových jednotek. V těchto případech bývá cena skutečně hlavním kritériem. Pokud je ale rozpočet nastaven příliš nízko, prostor pro kvalitní materiály, trvanlivé kování nebo promyšlené konstrukční řešení se výrazně zužuje. To pak logicky ovlivňuje výslednou úroveň provedení i životnost nábytku. Z tohoto důvodu podobné zakázky většinou nepřijímáme. Máme nastavené vlastní cenové standardy odpovídající materiálu a práci, kterou odvádíme, a pod určitou hranicí nejsme schopni vyrábět ekonomicky ani kvalitativně smysluplně. V některých online poptávkových systémech je cena skutečně dominantním faktorem a realizovatelnost takových projektů je pro nás minimální,“ zmínil Korčák.

Dodal také, že tlak na nízkou cenu může kvalitu snížit, ale ne nutně proto, že by chtěl řemeslník odvést horší práci, nýbrž proto, že je omezen rozpočtem na materiál, čas i technologii. „U investičního bydlení je otázkou, jaký je jeho primární účel: pokud jde o rychlou návratnost a krátkodobý pronájem, investoři často volí ekonomičtější varianty vybavení. U dlouhodobějších projektů nebo prémiovějších lokalit ale vidíme i opačný trend, kdy kvalitní interiér zvyšuje hodnotu nemovitosti i atraktivitu pro nájemce. Celkově tedy lze říci, že tlak na cenu existuje, ale záleží na segmentu trhu a strategii konkrétního investora,“ uzavřel Pražský Truhlář.

Kvalita není zadarmo

Že tlak na sníženou cenu mívá dopad na kvalitu odvedené práce, redakci potvrdil také Tomáš Lukeš, tajemník Asociace českých nábytkářů. „Kvalita prostě není zadarmo. To si musí každý investor uvědomit,“ uvedl. Šetřit se podle jeho názoru nevyplatí především v bytech určených pro dlouhodobý pronájem, kde mohou nájemníci strávit i několik let. Naopak v bytech pro krátkodobé ubytování podle něj nevydrží ani sebekvalitnější vybavení.

Jeho radou pro truhláře je, aby se zákazníkům tlačícím na co nejnižší cenu vyhnuli. „Ať si takovíto zákazníci řeší zakázky, jak chtějí. Přístup snažit se vyhovět totiž nakonec dopadne na hlavu realizátora. Nekvalitně odvedenou práci za málo peněz odmítne investor převzít, dodavatel prodělá a námitka, že přeci za ty peníze nemůže investor víc chtít v praxi prostě neobstojí. A dodavateli zbydou jen oči pro pláč. A jsem obloukem na začátku, že kvalita prostě není zadarmo,“ uzavřel Lukeš.