foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Silvestrovské oslavy
S třiašedesátiletou Milenou vážící téměř metrák jsme se seznámili jedno odpoledne v Orlických horách, kde jsme 24. prosince narazili jen na pár nadšených lyžařů. Stáli jsme spolu chvilku u Kiosku u Karla.
Paní Milena je hospodská, oboru se věnuje bezmála čtyřicet let. Po smrti manžela jí pomáhají děti. Kvůli své prostořekosti, jak nám řekla ve čtvrtek, však zažila nejhorší oslavy příchodu nového roku za poslední více jak dvě desetiletí.
Milena má v nájmu hospodu ve Středočeském kraji. Přináleží k ní i kulturák. Pravidelně se zde konají plesy, několikrát zde prý vítali i politiky lidovecké strany. Jednat se mělo o regionální dýchánek. „Zajímavý byl tím, že se tam nepilo, vzpomínám na to ale v dobré,“ sdělila naší redakci, když se sama ozvala. Kvůli KDU-ČSL ovšem nevolala. Chtěla se svěřit s pocity, které v ní ještě druhý den roku 2025 přetrvávají.
„Nikdy na Silvestra neděláme rezervace míst. Jsme malá vesnice, osm stovek lidí. Další vesnice v okolí jsou na tom podobně,“ uvedla. Ačkoli v místě leží jen několik desítek domů, najdete zde také hasičárnu, fotbalové hřiště, dva rybníky, jednu vietnamskou prodejnu potravin a dvě hospody.
Nechte Fialu Fialou
„S provozními druhé hospody u fotbalového hřiště se znám, jsou to kamarádi. Problém je ale v tom, že si nikdy neodpustím říct, co si o lidech myslím. Protože v hospodě to je tak, že když se někdo opije, tak mluví. Spíš žvaní. Za ty roky jsem si zvykla, ale poslední dobou už mi lidi lezli na nervy. Tedy ne lidi, spíše jejich řeči. Všichni skuhrají nad cenami piva, všichni řeší, že nesmí kouřit vevnitř, že už jsem dala pryč z chodby forbes, že premiér Fiala má táhnout, že je okrádá a nic pro ně nedělá a furt dokola. Přitom žádný z nich nehne ani prstem, aby se měl líp. Jdou do práce, tam jakžtakž něco dělají a potom sedí v hospodě a lamentují. Většině jsem to taky řekla, ať nechají Fialu Fialou, že mně se jako chlap líbí, a jdou radši něco dělat,“ popisuje dále pro PrahaIN.cz.
Její charakteristika některých obyvatel je barvitá, byť příkrá. Ten prý krade cihly, další ukrajuje maso v masně a nosí ho domů, jiný hází listí sousedovi přes plot nebo provokuje psy, že se nedá spát. Typický povahopis, dalo by se říct.
Přišla dva lidi
Jenomže upřímnost paní Mileny měla nečekaný dopad na poslední den roku 2024. Přichystala a nazdobila stoly, natáhla blikající světélka, koupila sekty a narazila sud, nakrájela veky, přichystala chlebíčky. Avšak ještě v 19:00 zel hostinec prázdnotou.
„Víte co, já trochu čekala, že jsem je nakrkla. Že jsem všem řekla, co si o nich s tou pracovitostí a politickými názory myslím, ale nečekala jsem, že tu kritiku neunesou,“ dodává smířlivým, avšak ostrým tónem.
Čas běžel, blížila se půlnoc a stoly byly nadále prázdné. Až na dva kamarády z dětství. „Chodili jsme spolu ještě do školy, známe se přes padesát let. Ti mi přišli popřát, dali jsme si grog, zavzpomínali. Jsou to dva chlapi, jak se patří, ti nenadávají. Celý život dřou a s rodinami doteď jezdí výhradně na kole,“ doplňuje paní Milena.
Já se nezměním
Z podvečera se stal večer, z večera noc a z noci ráno. „Nikdo další nepřišel. Jen ti dva. Tak jsem kolem půl druhé sklidila jídlo, ostatní jsem nechala na stole a šla spát, i když usnout jsem tedy nemohla. Prvního bylo zavřeno a další dny uvidím, jak to půjde,“ doplňuje.
Za svá slova se nikomu omlouvat nehodlá, má pár let do důchodu a její prudší letoru prý nikdo nezmění. Paní Milena na nás působila podobně jako Twiggy v podání Heleny Růžičkové v kultovní komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! Razantní, urostlá, chvílemi drsná, ale přitom upřímná.
„Celý život dělám, od nikoho nic nechci, ale aby mi tady o deset let mladší chlapi brečeli nad drahým pivem a premiérem, zatímco jejich ženský doma vaří, učí se s dětmi nebo mažou nakupovat, na to už nejsem zvědavá. Jsou rok od roku horší. Tak jsem jim to řekla a za tím si stojím, i když mě ten poslední den loňského roku stál 5.600 korun na jídle, které jsem nakonec rozvezla po tetičkách,“ směje se, když nám přeje hodně zdraví a zve nás na česnečku, až budeme mít cestu kolem Příbrami nebo Březnice.