foto: Markéta Šálková, PrahaIn.cz/Domov pro seniory - Vršovický zámeček, ilustrační foto
V domovech seniorů a sociálních služeb šetří, kde se dá. Klienty to ale nezajímá a pro jejich provozovatele je otázkou cti se o ně postarat.
V pražských domovech seniorů a zařízeních sociálních služeb bydlí nejohroženější část populace, kterou poslední roky stíhá jedna rána za druhou. Nejdříve covid a s ním spojené omezení kontaktů, které má pro seniory naprosto zásadní negativní význam, následně obrovské zdražování a inflace, kvůli kterým se náklady na provoz domovů seniorů budou zvyšovat někdy až několikanásobně.
A nejedná se pouze o energie, které samy o sobě budou velkou ránou, ale také například o zdražování potravin. Ovšem platby za energie jsou samozřejmě to, co vyvolává největší obavy – tvoří totiž bez diskuzí jednu z nejvyšších položek rozpočtů, proto se domovy snaží hledat úspory, kde se dá.
„Ušetřit se dá pouze výměnou zdrojů osvětlení za úsporné, výměnou energeticky méně spotřebičů nebo nastavením topných křivek podle klimatických podmínek,“ říká pro PrahaIN.cz Eva Kalhousová, ředitelka Domova pro seniory Elišky Purkyňové, kde zároveň přemýšlejí o alternativních zdrojích energie – ovšem zatím jsou plány pouze ve fázi vizualizací.
To v Domově Sulická pro osoby se zdravotním postižením je situace poněkud jiná – spravují 3 budovy, ale kromě toho provozují 3 byty, kde si veškeré náklady hradí jejich obyvatelé: „V budově v Lahovicích a v Murgašově ulici jsme byli povinni být pod jednou smlouvou s hlavním městem Prahy. Původní smlouva skončila a Praha zatím nic nového nevysoutěžila, takže jdeme nahoru zhruba o 45 procent,“ říká ředitelka Lenka Kohoutová.
„Není to jednoduché, ale jak říkám, dlouhodobě pracujeme s tím, že všude máme úsporná světla, spotřebiče, které jsou s nízkou spotřebou energie. Mluvíme s klienty i zaměstnanci o tom, jak a proč musíme šetřit. V Lahovicích jsme už před několika lety začali topit dřevěnými peletami a zrušili jsme topení na elektřinu.“
Metody, které odborníci a ekonomové doporučují pro běžnou populaci – topte na 19 stupňů, noste doma svetry – jsou nerealizovatelné, protože osoby se zdravotním postižením nebo senioři se zcela logicky vyrovnávají s nižšími teplotami daleko obtížněji než většina populace. Pokud se prostě nepohybujete, může vás nižší teplota ohrožovat na zdraví, a to si nikdo nemůže dovolit.
Co ale když dojde k výpadku, které nebudou moct domovy ovlivnit? „Budeme se s tím muset prostě vyrovnat,“ krčí rameny Lenka Kohoutová. „Opravdu krizové situace máme za sebou v předchozích letech s Covid-19 a nyní s přijímáním osob s mentálním postižením z Ukrajiny. To, že by mohlo být o něco chladněji, zvládneme. Nevěřím ale, že by k takové situaci došlo.“
Rostou i ceny potravin
Energie nejsou ale jediným nákladem, který jde razantně nahoru. Ceny základních potravin stoupají o desítky procent, a zatímco energie vláda zastropovala, u potravin nic takového není na pořadu dne, přitom i ony zaznamenaly nárůsty o desítky procent.
Na kvalitě nikdo ubírat nehodlá (a ani nemůže), proto jsou dva hlavní způsoby, jak ušetřit: snížit náklady na suroviny, a vařit opravdu jen tolik, kolik klienti spotřebují – nemá smysl nakládat někomu pět knedlíků, když tři putují o pár minut později do koše.
„Dáváme každému tolik, kolik sní, a také nebude tolik prostoru pro experimenty – budeme vařit klasická jídla,“ říká Eva Kalhousová. A snížit náklady na suroviny jde také, vyžaduje to jen prostě trochu víc práce: „Dříve jsme měli dva až tři dodavatele, nyní jich máme zhruba deset – nakupujeme prostě tam, kde je levněji,“ říká Lenka Kohoutová z Domova Sulická, kde si také spoustu věcí vyrábějí sami, a navíc našli sponzory jak na ovoce, tak například pro pekaře.
Což je mimochodem princip, který se praktikuje v potravinových bankách – hodně se využívají například neprodejné potraviny vhodné ke konzumaci – což je třeba klasická „škaredá“ zelenina nebo potraviny s chybným označením na obalu.
Ovšem i přes úspory všude, kde se to dá, možná přeci jen zdražování na klienty dopadne. Ceny za ubytování a stravné podle zákona nesmí přesáhnout 75 procent výše důchodu, ale právě výše penzí neustále roste a kvůli tomu má stále méně klientů problémy s úhradami.
Zastropování cen pro klienty už bylo letos jednou navýšeno, a zatímco například ve školních jídelnách ještě nenarazili na finanční strop a v rámci současných norem jsou schopni vařit bez problémů, v sociálních službách by zvýšení limitů přivítali.
Psali jsme
Když jsme v květnu v redakci PrahaIN.cz zkoumali ceny školních obědů koncem loňského školního roku, všichni jsme doufali, že se situace v září…
„Myslím, že se zvýšením důchodů by se opět mohla navýšit i vyhláška, která ceny za pobyt a stravu stropuje. V letošním roce nám toto neskutečně pomohlo, rozhodně osob, kterým nestačí výše důchodu na úhrady, máme minimum,“ říká Lenka Kohoutová.
Eva Kalhousová pak uvádí konkrétní čísla: „Ubytování za jednolůžkový pokoj stojí 250 korun na den čili 7.500 za běžný měsíc. Běžná strava bez diety stojí 205 korun čili 6.150 korun za měsíc. To je dohromady 455 korun za den, 13.650 korun za měsíc.“ A pokud to nestačí a klientům nezbude zákonem požadovaných 25 procent, pomáhá většinou rodina.
Tohle všechno jsou věci, které se řeší na místě. Systémová nastavení ale domovy řešit nemohou, přesto zpětná vazba právě od nich by měla být tím základním pilířem, ze kterého bude řešení vycházet.
Chce to vzít rozum do hrsti
„Zařízení tohoto typu je strašně málo, už teď mají problém a budou mít větší,“ říká Eva Kalhousová. „Chtělo by to vzít rozum do hrsti a začít zřizovat denní stacionáře nebo pobytové poskytování sociální péče, a také kontrolovat, jak tam klienti žijí. Také by bylo potřeba začít poskytovat péči adresně podle aktuálních potřeb v dané lokalitě, a na to je potřeba silná státní podpora.“
Ovšem oblast sociálních služeb má jednu zásadní výhodu. Pracují tam lidé, kteří mají obrovské sociální cítění a dokážou se vyrovnat i s opravdu velkými výzvami. „V tomto oboru pracují lidé, které jen tak něco neskolí,“ usmívá se Lenka Kohoutová. „Poradíme si stejně tak, jako jsme si poradili s covidem, nebo když jsme museli přijmout uprchlíky se zdravotním postižením. S cenami potravin, drogerie, zdravotnického materiálu nebo stavebních prací se pereme už více než rok. Je to jen prostě více práce. Jako klienti a zaměstnanci jsme jeden tým – a všechno špatné jednou pomine, a my tuhle dobu přečkáme.“
Psali jsme
Pořadatelé dětských kroužků šetří, kde se dá – míň topit se bude v tělocvičnách i na chodbách.