foto: Profimedia, na základě licence Flowee s.r.o. (0669997834)/Martin Ulčák
DEVADESÁTKY: Před 35 lety byl jedním ze symbolů listopadu 1989. A je to pět let, které už uplynuly od smrti posledního svazáckého předsedy Martina Ulčáka. Měl sice malé, bezvýznamné plus v tom, že přispěl k legalizaci oslav 17. listopadu, ale jinak se zařadil po bok těch, kteří věděli, odkud vítr fouká.
To mu zůstalo v podstatě až do smrti.
Rozhovor jsme spolu dělali na začátku devadesátek, kdy byl ještě plný nadšení, představ a plánů, jak obrodit mládežnickou organizaci. Na druhou stranu z mého úhlu pohledu patřil mezi pár výtečníků, kteří u nás vytvářeli prostředí, jež rozvíjeli v té době podobně orientovaní jedinci. Třeba donedávna vazebně stíhaný advokát a lobbista Miroslav Jansta.
Už si přesně nevzpomenu, v kolikátém patře domu na tehdejším „Gorkáči“, dnes Senovážném náměstí, měl Martin Ulčák kancelář. Ale bylo to patro plné hvězd. O dva roky později jsem šel kolem jeho dveří k rodící se opoře sociální demokracie, tehdy předsedovi Mladých sociálních demokratů Stanislavu Grossovi.
Ten dům pamatuje zrození milionářů, z nichž někteří se později stali dokonce miliardáři. Všichni se nějakým způsobem zapsali do historie Česka, a Ulčák byl jeden z nich.
Nenapadá mě ovšem jméno jediného, který by se do historie zapsal něčím vyloženě pozitivním.
Martin Ulčák se dobře znal s Miroslavem Šloufem a jeho partou. V té době začínalo porcování majetku napříč republikou, který po svazácích a pionýrech zbyl. Ještě tři roky se čekalo na zákon umožňující založení Fondu dětí a mládeže. Co všechno zmizelo v privátních rukách, bych ani nespočítal. To je určitě ta stinná stránka privatizace.
Ulčák vyrůstal v prostředí, kde nebyl finanční nedostatek. Otec stál ve Slušovicích hodně vysoko vedle Františka Čuby, oblíbence Miloše Zemana. Vedle řečí o mládežnické organizaci jsme se dostali na téma obchodování. On se už dlouho viděl v Gordonu Gekkovi z oscarového Wall Streetu. V době našeho rozhovoru se mimochodem ještě hodně kouřilo, a proto se asi nelze divit, proč Ulčákova firma v roce 1991 dostala jméno Geco.
Brzy tak vletěl mezi „velké kluky“. Dokonce mezi ty největší. Důkazem může být i pokus o atentát, k němuž došlo v roce 2014.
Že byl Ulčák u zrodu FIO banky, se sice jen šušká, ale jsou pro to celkem patrné indicie. Jak známo, u jejího vzniku stál bývalý předseda svazáků z Prahy 8 Petr Marsa. Marsa byl s Ulčákem ve firmě Atlanta Safe, jak připomíná obchodní rejstřík. Není tajemstvím, že kolem roku 2010 půjčila jmenovaná „instituce“ velké peníze ČSSD. Fio tehdy v tendru ČSSD na poskytnutí kontokorentu ve výši 180 milionů korun porazila všechny velké domy. Klobouk dolů. Zda to bylo i kvůli tomu, že Marsa kamarádil s tehdejším volebním manažerem sociální demokracie, dnes šéfem slávistických fotbalistů Tvrdíkem, není dodnes jasné. Marsa kamarádšoft odmítal, ale pravda je, že Fio měla ČSSD dlouho ráda.
Ulčákův, stejně jako Grossův osud je naplněním úsloví o tom, že rubáš nemá kapsy.
Oba podle mě zčásti přispěli k tomu, jako vypadá současná předvolební politika.
Závěrem připomenu zapojení firmy Geco do kdysi plánovaného prodeje elektronických známek. Nevydýchal to Andrej Babiš, který už v době svého premiérování sociální demokraty k ničemu nepotřeboval a jeho představa, kdo by měl mít peníze z obchodu, vedla i k pádu tehdejšího ministra dopravy Kremlíka.