foto: Elisoft/František Bělovský, šéf Elisoft
Nesrozumitelné hlášky, zadávání stále stejných údajů, vysoká chybovost. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů dělá problémy nejen mzdovým účetním, ale i tvůrcům účetních softwarů. Systém, který ministerstvo práce a sociálních věcí spustilo na začátku roku, už se kvůli špatné přípravě stal Absurditou roku. Podle Františka Bělovského, šéfa softwarové společnosti Elisoft, by vše fungovalo, kdyby s nimi aspoň někdo komunikoval.
Bylo už ze začátku jasné, že Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ) bude průšvih?
Všichni brečí, jaká je to katastrofa. K nim se přidávat nebudu. Ten projekt nehodnotím špatně. Samotné zadání a dokumentace byly v předstihu a celkem v pořádku. Takže jsme se do toho pustili, abychom to implementovali do našeho účetního softwaru, a v lednu jsme to měli v podstatě hotové.
Co se pokazilo?
Už na začátku mě zarazilo pár nelogických věcí. Třeba, že v jedné části tvůrci JMHZ používali pro logické hodnoty A a N jako ano a ne, ale v druhé anglické true a false. My to podle toho naprogramovali a byly z toho miliony chyb.
Musím ale pochválit, že konečně vznikla funkce online kontroly dat. To znamená, když máme data k odeslání, můžeme si je zkontrolovat. Dřív to účetní poslala a čekala, jaká bude reakce. My jako programátoři jsme to museli kontrolovat přes datovou schránku. V pátek jsme něco poslali, v pondělí jsme zjistili, že tam máme desítky chyb. To bylo nepoužitelné.
Ale ani kontrola není bez chyb. Třeba nám to hlásí špatné rodné číslo, i když je správně. Řada odpovědí toho systému je pak anglicky a programátorsky. Běžná účetní tomu neporozumí.
Co to je anglicky a programátorsky?
Například hláška „child element is missing“. To si přeloží, že chybí dítě, a dívá se do podkladů, jestli má zaměstnanec zadané děti. Přitom to s tím nemá nic společného.
Další katastrofální věc je, že systém JMHZ napíše, co je tam špatně, ale ne konkrétně. Třeba, že chybí kód obce, ale těch kódů tam máte pět. Marně jsem urgoval, ať tam dávají konkrétní číselník, ať si to každý může dohledat. Dozvěděl jsem se, že nemají kapacity, že to programátoři prostě předělávat nebudou.
Takže s vámi nekomunikovali?
Asi dva měsíce ano. Měli jsme portál, kam jsme dávali připomínky. Odpovědi na dotazy chodily zpočátku za tři dny, potom za týden, za čtrnáct dní. Asi měsíc před spuštěním nám řekli, ať už nepíšeme. Problémy ale byly pořád. Tak jsme se museli spojit s konkurenty a vzájemně jsme si radili, co jak řešit. Správa JMHZ se na nás úplně vykašlala.
Dokonce jsem jim psal, že zastupujeme několik tisíc mzdových účetních a každá z nich vede několik desítek mzdových agend. Že by to měli řešit s námi, aby to pak nemuseli řešit s těmi mzdovými účetními. Ty jsou dnes samozřejmě naštvané na nás, že to nefunguje.
Co tam tedy nefunguje?
Byli jsme jedni z prvních, kdo odeslal podání za leden, únor, březen, duben. Psalo to, že vše proběhlo bezvadně. Koukl jsem se na to asi po čtrnácti dnech a u březnového podání se objevil červený vykřičník, že není podáno.
Takže jsem ho zkusil podat znova. Napsalo to, že už bylo podané. Tak jsem chtěl udělat opravné a ono mi to řeklo, že nebylo nalezeno žádné podání.
Pan ministr Aleš Juchelka (ANO) mi říkal, že jsou k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu. Je tam telefonní číslo, na kterém se pustí automat, a po hodině čekání se vám vybije baterka. Zkoušel jsem to dvakrát. Žádná telefonická podpora neexistuje.
Tak jsem to zkusil e-mailem. Po třech týdnech přišlo, že mou zprávu registrují, ať jim pošlu svůj variabilní symbol, který v té zprávě byl. Takže to nikdo ani nečte. Takových věcí je tam víc.
Co třeba?
Například jedinečný kód GID u každého zaměstnance. Ten musíte někdy použít starý, někdy si musíte generovat nový. Nikdo k tomu neudělal manuál. Musel jsem vzít naši firmu a zkoušel jsem to pokus-omyl, co mi to vzalo a co ne. Pak ale došlo k tomu nejhoršímu. Vložila se do toho správa sociálního zabezpečení.
Co to znamená?
Probudili se a zjistili, že u každého zaměstnance potřebují pár dalších údajů, například o profesi, vzdělání a rezidenci. Mysleli jsme, že se to doplní k registraci, tedy že se údaje ke každému zaměstnanci pošlou znovu včetně těch nových.
Jim to ale asi nefungovalo, tak si vymysleli, že se to bude dělat jako změna údajů. Napsali obyčejný leták v PDF, který se dokonce neustále měnil, jak doplňovali požadavky na nové údaje. Tak jsme najednou náš software museli měnit.
Vrcholem u té sociálky je, že mají ještě interní systém, jenž najde chyby, které my nevidíme. Takže nám to za dva dny vrátí, že to máme špatně. Vypadá to ale, že to jsou chyby jejich kontroly. Snažil jsem se, aby jej zveřejnili, abychom to mohli také používat.
Pak se také u zaměstnanců firem, které používají náš software, začalo objevovat IČO naší firmy. Za to jsme opravdu nemohli, protože žádný systém IČO správě sociálního zabezpečení neposílá. Jim se tam pohádala data a vůbec to nedokázali vyřešit. Účetní si to musely samy opravit a přepsat to zpátky. Dostali jsme za to od nich kartáč a nikdo se nám neomluvil.
Jak to nakonec celé hodnotíte?
My to v našem softwaru máme hotové, je to funkční a když to bude fungovat a nahradí to dřívější postupy, které jsme museli každý rok upravovat, bude to pozitivní.
Kdybych měl podepisovat nějaký manifest, tak jedině za to, aby se k nám začali chovat, jak mají. Kdyby s námi komunikovali, kdyby reagovali na naše logické požadavky, a do měsíce je třeba opravili, systém by běžel absolutně bez problémů. Jaká škoda je, jak se k tomu postavili a jak si to sami podělali.
Připadá mi, že na tom od ledna nikdo nic nedělá. Asi mají strach, že když se do toho hrábne, rozsype se to úplně. Takže to běží s chybami.
Pamatujete si nějaké podobné věci z minulosti, které by šlo s tímto srovnat?
To byla takzvaná fiskalizace. Když jsme celý software naprogramovali a udělali k němu manuály, bylo to zrušené. Pak bylo EET, to se mělo rozšířit na drobné živnostníky. Takže jsme investovali hodně peněz, byly to miliony, jezdili jsme po republice a školili jsme. Potom to Andrej Babiš (ANO) zrušil, protože byl covid.