foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Byt, ilustrační foto
PŘÍBĚH: Leden až březen bývají většinou nejslabší měsíc pro městský turismus a ti, kteří si přivydělávají krátkodobým pronájmem, mohou mít problémy. Někteří se proto, aby vydělali alespoň něco, rozhodnou pro snížení ceny, což se ale ne vždy musí vyplatit. Své o tom ví pronajímatel Jakub.
Jakub je vlastníkem nemovitosti v okrajové části Prahy. Pronajímá třípokojový byt s terasou na sídlišti u stanice metra Nové Butovice. „Přes sezónu máme většinou plno, nejčastěji jezdí rodiny s dětmi, ale i skupiny. Maximálně přijímáme 4 osoby. Leden až březen bývá většinou nejslabší, my jsme teď dva roky měli štěstí, jednou jsme tu měli dva studenty z Kanady, minulý rok se u nás ubytovali Slováci, kameramani, kteří tu natáčeli nějaký seriál pro Novu. Letos ale nic. Poslední hosté odjeli druhého ledna a další mají přijet až na Velikonoce,“ popsal nám Jakub.
Na příjmech z pronájmu není závislý, má stálou práci, která ho živí. Pronájem bere jako přivýdělek, sestěhoval se s partnerkou do společného bydlení, jeho byt tak zůstal prázdný.
Cestování jako bonus
„Baví mě se setkávat s cizinci, dávám jim rady, někdy jdou s námi ven, na pivo, také nás už několikrát pozvali k sobě domů,“ vypráví Jakub. Díky svým novým známým se již podíval do několika měst na Novém Zélandu, ale i po Evropě. „Samozřejmě za to platím, ale sejdeme se a často to jsou naši průvodci,“ vypráví.
Zpět ale k tomu, kvůli čemu jsme se s ním sešli. Jak jsme již zmínili, Jakub, stejně jako celá řada dalších pronajímatelů, zažívá aktuálně pusté období. „Zkusil jsem dát do kalendáře slevu na celý únor, server mi radil pětadvacet procent, to mi přišlo hodně, tak jsem dal dvacet. Přišla jedna rezervace, na tři noci měli přijet lidé z Berlína. Měli jedno snížené hodnocení o jednu hvězdu kvůli špatné komunikaci,“ popisuje.
Komunikace prý byla bez problémů, stejně tak jako příjezd. „Komunikace byla možná až moc náročná. Jestli mi během těch tří dní přišlo třeba dvacet otázek, tak asi nepřeháním.
Ptali se úplně na všechno. Jak pustit troubu, zapnout pračku, jaký je náš zvonek, protože si objednali jídlo, do kdy jezdí metro, jaké mají dát spropitné v restauraci, ale i to, proč nemáme na záchodě odpadkový koš,“ líčí pronajímatel.
U odchodu se osobně nesetkali
Na všechno odpověděl a ve všem jim vyšel vstříc. Když se jejich odjezd chýlil ke konci, domluvil se s nimi, že byt jen zabouchnou a dveře nechají odemčené.
„Možná o to víc, jak jsem jim ve všem vyšel vstříc, mě mrzelo, co jsem v bytě nalezl. Absolutně nechápu, jak někdo dokáže udělat v bytě za tak málo dní takový nepořádek,“ zmiňuje Jakub a přidává konkrétní příklady toho, co po jejich odjezdu v bytě zůstalo.
Vrcholem prý bylo zničené povlečení, které bylo na několika místech potrhané a fleky na zdi. „Nepořádek na záchodech a v kuchyni dokážu tolerovat, i když si nedokážu představit, že bych někdy zanechal byt v takovém stavu. Poničili nám povlečení, které jsme bohužel museli vyhodit, na zdech v obýváku se objevily čmouhy, které zřejmě způsobilo stěhování nábytku, protože chtěli mít jinak zorganizovaný pokoj. V kuchyni zůstalo uklizené špatně umyté nádobí a špinavé ručníky se mi nevešly ani do tří praček,“ popisuje. V bytě po nich zůstala celá řada prázdných lahví od alkoholu. „Když jsem potkal souseda, tak se ptal, co jsme to v bytě měli za mejdan,“ říká.
Výdělek, který se nevyplatil
Hostům kvůli nepořádku snížil hodnocení, což se jim příliš nelíbilo. „Psali mi soukromou zprávu, proč jsem to udělal, že teď na ně ostatní budou koukat jako na bordeláře, že to tak není. Důvod, proč nechali byt v takovém stavu, prý byl ten, že si účtujeme poplatek za úklid. To je ale běžné, v přepočtu jde o necelých deset euro, nepřijde mi to hodně,“ říká na závěr Jakub.
Po jejich odjezdu slevu zrušil. „Jsem ponaučen, to těch pár korun raději obětuji. V sezóně to zase bude lepší. Takhle jsme si přidělali jenom starosti a zbytečnou práci,“ uzavřel.