„Když stála desítka 22 kaček, šlo to, teď za ní chtějí 35 a to by mě zruinovalo.” Soumrak nad zlatavým mokem

Pivo je náš chléb, říkalo se kdysi v Čechách. Používala se přirovnání jako Národní poklad, Pěnivé zlato a podobně. Pravidelně jsme se umísťovali na čelních místech i v různých celosvětových měřeních spotřeby tohoto zlatavého moku. Situace se ale mění. Je na vině covid, generační výměna, neustále rostoucí ceny, či kvalita piva?

Ještě v roce 2019 jsme byli jako národ s 141 vypitými litry na osobu na prvním místě celoevropského žebříčku v konzumaci piva. Nejvyšší spotřebu piva, neuvěřitelných 167 litrů na osobu a rok (včetně kojenců) jsme měli v roce 1992.

To bylo ale před covidem. Pivovary „vystavovaly“ rekordní množství piva a spoustu ho také exportovaly. Faktem byla i jeho poměrně nízká cena, kdy muselo být dokonce předepsáno, že v každé hospodě musí být alespoň jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo.

Od té doby se časy radikálně změnily. Z hospod se lidé začali přesouvat domů, či do kluboven, garáží a podobných zařízení. Spotřeba točeného piva klesala, naopak lahvové a plechovkové šlo na odbyt rekordně. Na úroveň předcovidovou se však celková spotřeba nedostala.

Spotřeba alkoholických nápojů, zdroj: ČSÚ

A není tomu jinak ani když covid naše hospody a restaurace uvolnil.

Na vině je celá řada faktorů. Od výměny generací, kdy klasičtí pijáci piva uvolňují svá místa těm, kterým stačí vypít piva méně, nebo ho s něčím kombinují (cola, limo), až po cenu našeho národního pokladu, která jde poslední roky nahoru a vše nasvědčuje tomu, že tomu není zdaleka konec.

„Dřív jsem si zašel do hospody skoro denně na pár piv, vypil jsem jich třeba pět a šel domů,“ řekl nám pan Mirek (živnostník, 58 let), který bydlí v jedné starší okrajové části Prahy a pokračoval: „Teď už to nedávám, nechal bych tam majlant. Když stála desítka 22 kaček, šlo to, teď za ní chtějí 35 a to by mě zruinovalo. Radši si koupím domů lahváče v akci za 10 korun a popíjíme s kamarády.“

Podobně to vidí i David (produkční, 40 let): „Zvykl jsem si na Plzeň, za 40 korun to pro mě bylo sice trochu drahé, ale dával jsem to. Teď už nevědí, kolik by si za ni řekli a v Praze obzvlášť. V naší hospodě stojí 55 korun, tak si dám jen dvě a jdu. Někdy samozřejmě víc, ale oproti dřívějšku je to fakt jen vyjímečně.“

Dalším důvodem, proč spotřeba piva klesá, je současná obliba a možno říct i móda ovocných piv. Radlery, jak se jim říká, vyrábějí už téměř všechny pivovary a za jejich oblibu vděčí především ženám.

„Pivo pro mě bylo moc hořké, to ovocné je daleko sladší a chutnější,“ říká k tomu Eva z Černošic (úřednice, 36 let) a dodává, že jí ani nevadí pít nealkoholické ovocné pivo. „Rozdíl v chuti skoro nepoznám, jen se pak míň motám,“ dodává se smíchem.

Narazili jsme ovšem i na důvod, proč ovocná piva pijí i někteří pivaři.

„Občas, když to večer přeženu s normálním pivem, mám ráno v puse jako v polepšovně,“ svěřil se Robert z Berouna (instalatér, 50 let) a odtajnil svoji léčbu: „Na pivo pak nemám ani pomyšlení a ovocňák mě parádně srovná, má totiž jen 2 procenta alkoholu a to je pro mě ráno tak akorát.“

Jak už bylo uvedeno v úvodu, za snížením spotřeby piva stojí i generační výměna. Dětem klasických pivařů totiž nápoj jejich otců už tolik chutnat nemusí.

„Nevím, co na tom pivu všichni vidí, táta se po něm může utlouct a pro mě je to jen hořčák,“ potvrzuje domněnku Lukáš z Dobříše (student, 23 let) a dodává : „Já si radši dám nějaký míchaný drink, nebo jenom panáka a když mám žízeň piju colu.“

Ať tak nebo tak, časy světových rekordů v litrech vypitých na osobu jsou minulostí. Pivovary se musí přizpůsobovat nové klientele, mnoho starších pivařů si nastavenou laťku nemůže dovolit z finančních důvodů a mladí jim v tomto směru radost nedělají. Čekají nás velké změny, jak by řekl klasik.