foto: Štěpán Hofman, se svolením/Štěpán Hofman
ROZHOVOR: „Snížení ceny za energie reálné je, ale jedná se proces, který nelze udělat ze dne na den. A to i kvůli zanedbaným investicím v minulosti,” říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Štěpán Hofman. Odpověděl nám i na to, kolik energie spotřebuje Praha, jak je to s energetickými úsporami ve starých činžácích a co nás čeká v budoucnu. Otevřeně promluvil i k tématu mařičů energie.
Pane náměstku, mohli bychom začít u čísel? Kolik hlavní město spotřebuje elektrické energie? A kolik Pražané spotřebují energie na topení a ohřev vody?
Praha patří z hlediska spotřeby energie k nejvýznamnějším regionům České republiky – jak v oblasti elektřiny, tak tepla. Podle údajů Energetického regulačního úřadu za první čtvrtletí roku 2025 představuje podíl hlavního města na celkové spotřebě elektřiny v Česku zhruba 11 procent, což Prahu řadí na třetí místo mezi kraji. Naproti tomu výroba elektřiny je v Praze omezená – město se na celostátním instalovaném výkonu podílí pouze 0,8 procenty (193,3 MWe). Největší část této kapacity tvoří fotovoltaické elektrárny (89,9 MWe) a plynové či spalovací zdroje (74,8 MWe). Praha je tedy z hlediska bilance čistým odběratelem elektrické energie.
V oblasti tepla je podíl Prahy ještě výraznější, s přibližně 16 procenty na celkové spotřebě za rok 2024 je na prvním místě mezi kraji. Přibližně dvě třetiny tepla spotřebují domácnosti, přičemž centrální zásobování teplem (CZT) zůstává základním pilířem městské teplárenské infrastruktury.
Jak jsme na tom cenově? Dají se tato data srovnat s jinou obcí, nebo je to irelevantní například kvůli úsporám z rozsahu, lepší/horší infrastruktuře?
Praha díky své velikosti, hustotě odběrných míst a rozsahu infrastruktury dosahuje v řadě případů nižších distribučních poplatků než menší obce. Efektivita provozu v hustě osídleném území přináší úspory. Na druhé straně však město čelí výzvám spojeným s přetíženou nebo zastaralou infrastrukturou v některých částech.
Energetická síť hlavního města prochází rozsáhlou modernizací. Společnost PREdistribuce investuje ročně přibližně 2 miliardy korun do rozvoje a digitalizace sítě, přičemž do roku 2030 se počítá s celkovými investicemi ve výši až 19 miliard korun. Klíčové projekty zahrnují nové transformovny, modernizaci páteřního vedení a rozvoj chytré infrastruktury, včetně budování optických sítí a chytrých transformačních stanic. Tyto kroky posilují nejen spolehlivost dodávek, ale také připravují Prahu na přechod k nízkoemisní, decentralizované a odolné energetice.
V Praze aktuálně běží několik projektů, které by měly v budoucnu uspokojit alespoň část energetické spotřeby. Jde například o využití tepla z odpadních vod z čistírny na Císařském ostrově, z malešické spalovny. Je podle vás prostor i pro další energocentra?
Ano, potenciál pro další energocentra v Praze jednoznačně existuje. Již dnes probíhají projekty využívající odpadní teplo – například z Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově nebo zařízení ZEVO Malešice.
Další příležitosti vidíme zejména v rozvojových lokalitách, jako jsou brownfieldy, kde lze energetická řešení integrovat již v rané fázi plánování. Zbytkové teplo a decentralizované zdroje mohou významně posílit novou generaci centrálního zásobování teplem i komunitní energetiku.
Budoucnost pražské energetiky bude stát na čtyřech pilířích: rozvoji komunitní a decentralizované výroby, větším zapojení fotovoltaiky, akumulaci energie a modernizaci CZT s využitím nízkoemisních technologií. Klíčem k úspěchu bude spolupráce města a soukromého sektoru. Energetická soběstačnost vyžaduje kombinaci místních zdrojů, inovací a strategického plánování.
Když se podíváme na nové developerské projekty, tak je jasně vidět snaha o energetické úspory a větší energetickou nezávislost. Objevují se fotovoltaické a solární panely, využití odpadní vody, velmi dobré zateplení, tepelná čerpadla atd. Jak je to ale se staršími domy? Ptám se zejména proto, že se v těchto případech často bojuje s památkáři. Zateplení fasády z ulice je extrémně komplikované, pokud je vůbec možné. Z vlastní zkušenosti také vím, že trvají na věcech, které jsou vyloženě proti úsporám - jako například zachování takzvaných lítaček v domě, kvůli kterým pak táhne, a mnoho dalšího.
U novostaveb jsou dnes energetické úspory prakticky standardem, ale u starších domů, zejména těch památkově chráněných, narážíme při zateplení fasád, výměny oken nebo instalaci solárních panelů na určitá omezení. Problematiku památkové péče má v gesci Ministerstvo kultury.
Z naší pozice jsou energetické úspory v budovách nezbytné, zároveň ale chápeme důležitost ochrany kulturního dědictví. Jsme přesvědčeni, že tyto cíle se nemusí vylučovat – citlivá modernizace může zlepšit vnitřní komfort a snížit spotřebu energie, aniž by narušila historickou a kulturní hodnoty budovy.
Najde se v budoucnu cesta, aby ani centrum Prahy nebylo energeticky náročným?
Najde, ale cesta je složitější. Obecně se musí ke každé budově přistupovat individuálně v tom, jaké řešení může být uplatněno, často se jedná o kombinaci opatření například zateplení budovy, výměna nebo repase oken nebo pořízení účinnějšího zdroje vytápění, ale i zapojení decentrálního zdroje, optimalizace řízení spotřeby a rozvoj energetické komunity.
Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením Starostů udělalo pro rozvoj obnovitelných zdrojů více než několik posledních vlád dohromady. Navýšili jsme limit výkonu z 10 kW na 50 kW pro menší zdroje, od kterého není třeba žádat o licenci na výrobu elektřiny. OZE do 50 kW jsme zbavili povinnosti žádat o stavební povolení, rozhodnutí o umístění stavby a územního souhlasu. OZE do 100 kW jsme zařadili mezi jednoduché stavby, kde platí kratší povolávací lhůty ve stavebním řízení a zdroje nad 1 MW jsme zařadili jako stavby ve veřejném zájmu.
Díky těmto opatřením lze rychleji instalovat solární panely, třeba během pár týdnů. Znamená to také méně papírování a nižší náklady na vyřizování. Lidé a firmy tak mohou jednoduše instalovat vlastní zdroje a snížit účty za elektřinu.
Jak je to v hlavním městě s fotovoltaikou nyní a jaké jsou plány do budoucna? Jak je na tom pražská přenosová soustava? Vrátím se zase k centru. Je i tady šance pracovat s fotovoltaikou (FVE) a solárními panely víc?
Praha je zatím podprůměrná, co se týče podílu FVE na střešních plochách. Změna ale probíhá, město má plán osadit FVE stovky veřejných budov do roku 2030 a podpořit i soukromý sektor.
Distribuční síť zvládne rozvoj, ale bude vyžadovat modernizaci, hlavně v centrech, kde jsou kabely staré desítky let a kde je kapacita omezená. Proto MPO podporuje investice do tzv. chytré sítě.
Hodně se mluví i o komunitní energetice. Mohl byste nám zjednodušeně vysvětlit, o co přesně jde? A existují už nějaké realizace?
Zavedení komunitní energetiky je revoluce. Když máte na svém domě FVE, jednoduše si pošlete přebytky elektřiny například na chatu. Nebo naopak z chaty do bytu. Jsou dvě možnosti, jak se zapojit: aktivní zákazník pro skupinu do 11 odběrných míst a energetické společenství do až 1000 členů. Domácnosti a firmy mají díky komunitní energetice nižší výdaje za energie, zvyšují svoji energetickou nezávislost, a navíc lépe chrání životní prostředí.
Množství sdílené elektřiny v Česku překročilo hranici 10 GWh a zájem domácností i firem dál roste. Celkový počet registrací u EDC dosáhl téměř 23 000, například v dubnu Češi sdíleli 1,5krát více elektřiny než za dosud rekordní březen.
Všem zájemcům doporučuji náš web www.jaksdiletenergii.cz, kde najdou praktické rady a tipy, jak začít, a mnoho dalšího.
V Evropě máme energie dražší než v Americe a Asii. Doplácí na to průmysl, ale finančně náročné to je i pro lidi. Je vůbec reálné, že ceny energií v Evropě někdy klesnou?
Reálné to samozřejmě je, ale jedná se proces, který nelze udělat ze dne a den. A to i kvůli zanedbaným investicím v minulosti.
Ke snížení cen podnikáme konkrétní kroky. Na cenu silové elektřiny má zásadní vliv situace na trhu, především jeho stabilita. Proto se zaměřujeme na opatření, která posilují energetickou bezpečnost a diverzifikaci. Tím přispíváme ke stabilizaci trhu a velkoobchodních cen.
Ministerstvo průmyslu a obchodu má v kompetenci nastavení regulatorního rámce, který musí především reflektovat potřeby investic a rozvoj technologií, jež mají pozitivní vliv na fungování trhu a stabilitu cen silové elektřiny.
Dobrým příkladem je legislativa přijatá v uplynulém období, především LEX OZE I až III, Lex Plyn či ZOZE, které jsou aktuálně v legislativním procesu. Tyto legislativní úpravy pomohou nejen rozvoji nových zdrojů, ať už obnovitelných nebo plynových, ale také technologiím jako je akumulace.
Ministerstvo rovněž spolupracuje na maximálním využití financování rozvoje sítě z evropských prostředků, ať již se jedná o Nástroj pro propojování Evropy (CEF) či výnosy z emisních povolenek v rámci národních programů.
Samostatnou otázkou je míra zdanění, tedy především sazba DPH a daň z elektřiny, což je však gesce Ministerstva financí.
Španělsko nedávno zažilo takzvaný blackout. Ví se už, co přesně se stalo? Nemůže se něco podobného stát i u nás? A jak je na tom Španělsko s podporou FVE v posledních letech. V minulosti mělo s vysokou podporou problémy. Pamatuji, jak z FVE elektřinu vyráběli i v noci.
Na základě aktuálních informací byl blackout ve Španělsku způsoben sérií několika jevů a pochybení. Spouštěčem bylo lokální přepětí a samotný blackout byl způsoben špatnou koordinací, respektive nečinností několika subjektů napojených na páteřní síť, jejichž úkolem bylo mimo jiné mít dostatečné kapacity pro zajištění stability sítě. Navíc je zde ten fakt, že Španělsko je takzvaný ostrovní systém, který není dostatečně propojený se zbytkem Evropy. My si dáváme extrémně záležet na tom, abychom budovali přeshraniční kapacity, což je právě jeden ze způsobů ochrany. Každopádně podstatné je, že u nás v tuto chvíli takovýto blackout nehrozí. Český systém je na podobnou situaci připravený a má funkční krizové plány. Rizika sice mírně rostou, ale námi přijatá legislativa a realizovaná opatření tuto možnost minimalizují.
Vrátím se ještě k FVE. Nejvíce elektřiny se vyrobí v létě, nicméně mi přijde, že v létě je u nás i nižší spotřeba, minimálně v domácnostech. Je to tak? Běží například nějaké výzkumy, které by se zaměřovaly na to, jak vyrobit z obnovitelných zdrojů elektřinu a teplo spíše v zimě?
Ano, letní výroba z FVE skutečně neodpovídá zimní spotřebě, která je zejména v domácnostech výrazně vyšší. Tento nesoulad je výzvou, ale i příležitostí pro doplnění systému o další technologie.
Jedním z řešení je kombinace různých obnovitelných zdrojů – například solární a větrné energie, které se výrobně doplňují. Klíčová je také akumulace, ať už bateriová (např. v projektu Energetického centra Mělník), nebo ve formě teplovodních zásobníků, které testuje Pražská teplárenská.
Do popředí se dostává i agregace flexibility – chytré řízení spotřeby, výroby a akumulace, které umožňuje vyvažování sítě v reálném čase. V ČR už fungují první agregátoři v rámci trhu s podpůrnými službami. Tyto technologie umožní stabilizovat síť a zvýšit využitelnost OZE i v městském prostředí.
Jak je to aktuálně s mařiči energií? Chápu, že je potřeba sítě vyrovnávat, ale přiznám se, že mi to přijde jako plýtvání. Jaký postoj má k mařičům MPO?
My jsme jasně řekli, že mařiče energií nemají v české energetice místo. Proto jsme načetli pozměňovací návrh zákona, který se zaměřuje na vyloučení z poskytování podpůrných služeb či flexibility pro elektrická zařízení, která efektivně nevyužívají spotřebovávanou elektrickou energii. Naše úprava má zajistit, aby podpůrné služby byly poskytovány pouze od zařízení, která splňují stanovené požadavky.