foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Ekonom Lukáš Kovanda
ROZHOVOR: „Rusové těží z růstu cen a jsou schopni generovat daleko větší příjmy. Ropa Ural je v podstatě na dvojnásobku ceny, než s jakou počítal ruský rozpočet. Na druhou stranu tento nárůst je trochu omezen kvůli úderům ukrajinských ozbrojených sil a dronů na ruské vývozní přístavy, rafinérie a ropovody. Ale Putin přesto snížil tlak na rozpočtové škrty,” říká v rozhovoru pro PrahaIN.cz ekonom Lukáš Kovanda.
Vzhledem k prudce rostoucím cenám ropy a ropných derivátů je nefunkční příměří mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé další ránou pro ekonomiky EU, ale i USA. Jak moc velký je ten problém z vašeho pohledu?
Zatím tedy navzdory prohlášením nedošlo k žádnému posunu k faktickému příměří, které bylo ohlášeno, ale nefungovalo. Obě strany jsou spolu nadále fakticky ve válečném stavu.
Írán ohrožuje stovky plavidel čekajících u Hormuzské úžiny a hrozí jejich likvidací, pokud proplují bez povolení Teheránu. To drží stranou pojišťovny, aby plavidla pojišťovala, takže jsou nechráněna a nikdo nechce riskovat. Úžina je nadále reálně zablokována a příměří de facto nebylo uvedeno v život.
Írán má tuto kartu, na druhou stranu USA a Izrael mohou zaútočit na ropnou infrastrukturu na ostrově Charg, která slouží zejména k dodávkám íránské ropy do Číny. Co myslíte, že se dál bude dít?
Pokud by zaútočili, byla by to zásadní eskalace střetu a zatím se toho obávají. Útočili na vojenské cíle na Chargu, ale mají strach zaútočit na surovinové cíle. I z toho důvodu, že devadesát procent íránského exportu ropy se soustředí právě na tomto strategickém ostrově. Byla by tak ochromena dodávka ropy do Asie, zejména do Číny. To by vedlo k tomu, že by dál rostla cena ropy ve světě, byl by to další takový šok. To je něco, co si Donald Trump nepřeje, protože by mu to zvedalo ceny pohonných hmot ve Spojených státech.
Dále by to vlastně snižovalo ty šance republikánské strany ve volbách do Kongresu v listopadu letošního roku. Navíc, pak už by vlastně Írán neměl jakékoli zábrany, že by ještě mohl vystupňovat útoky na lokality Perského zálivu, což by zase změnilo dynamiku konfliktu. Takže myslím si, že kdyby Izrael tlačil na USA, aby na ostrově zaúřadovaly výrazně, tak si myslím, že se budou držet spíše stranou. Spojeným státům by se to vrátilo jako bumerang.
Jaké má Západ v současnosti zásoby ropy, tedy také vyjednávací možnosti?
Zásoby se tenčí. Musíme si uvědomit, že každý den je připraven svět o milióny barelů ropy. Může to být v rozsahu deset až dvacet miliónů barelů, které prostě v Perském zálivu zůstávají uvězněny. Fyzický trh s barely je na nominálním maximu, protože cena Dated Brent, což je vyjádření fyzických dodávek, tak tato cena je na rekordu. Předevčírem vystoupala, tuším, na 144 dolarů za barel, což je více, než byla cena kdykoli od začátku obchodování, tedy od roku 1987. Nepřekonala tuto hranici ani při šoku v roce 2008 nebo v roce 2022, kdy vtrhly ruské jednotky na Ukrajinu.
Média se nadále soustředí na cenu Brent v termínových kontraktech, ale více vypovídající je možná teď spíše cena skutečných fyzických dodávek. To totiž není jen nějaké papírové obchodování s kontrakty na měsíce dopředu, ale je to obchodování se skutečnou fyzickou surovinou, která se má dodat v nejbližších dnech. A to zajímá třeba rafinérie, kde tíseň byla větší, než si trh a média uvědomovaly. Ono se asi čeká, že se cena během měsíců zase zklidní, ale cena reálných dodávek je vyšší. To vede k tomu, že i americký prezident Trump je pod tlakem obav z reálných ekonomických dopadů na hospodářství USA. Proto se také mohl rozhodnout pro jakési příměří, které se ale ukázalo jako velice křehké.
Takže tradiční cenotvorba začíná záviset stále více na postoji Íránu? Chápu to dobře?
Určitě. Írán teď fakticky ovládá Hormuzský průliv. Drží tak vlastně jako rukojmí celosvětovou ekonomiku. To je něco, co je poměrně nečekaným fenoménem, který USA podcenily a Izrael také. Nečekaly, že bude Írán schopen takto kontrolovat značnou část celosvětového obchodu s ropou hrozbou zaminování nebo hrozbou napadení tankerů a že bude schopen de facto uzavřít provoz touto strategicky významnou úžinu, a tím tlačit světové ceny ropy a plynu nebo třeba i hnojiv a dalších surovin, například pro výrobu čipů, z vlastní vůle nahoru. Nakonec cenu úplně všeho.
Například výrobu potravin…
Všeho, energie, chemie, hnojiva, hélium… Na tom jsme vlastně závislí.
V tuhle chvíli tedy sankce USA a EU vůči Rusku, Íránu, ale i Číně přestávají být funkční úplně?
Sankce na Čínu nebyly tak zásadní jako vůči Rusku a Íránu. Sankce na Rusko byly změkčeny právě kvůli válce proti Íránu, aby se uvolnil trh. Jedná se o barely, které byly na moři před útokem na Írán a nemohli je nikomu moc prodat. No ale pak si Američané řekli, ať to ti Rusové prodávají, aby se zbrzdil růst cen. Rusové tak těží z toho růstu cen a jsou schopni generovat daleko větší příjmy. Ropa Ural je v podstatě na dvojnásobku ceny, než s jakou počítal ruský rozpočet. Na druhou stranu tento nárůst je trochu omezen kvůli úderům ukrajinských ozbrojených sil a dronů na ruské vývozní přístavy, rafinérie a ropovody. Ale Putin přesto snížil tlak na rozpočtové škrty.
Ať to bereme z jakékoli strany, nejhůře si teď asi stojí Evropská unie, která jako by neměla vliv na mezinárodní scéně.
Souhlasím, že EU se budovala na ruském plynu a americké bezpečnosti, a to se všechno teď obrací proti ní. Vzdala se prostě svých zdrojů jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti energetické. Nyní na tom určitým způsobem doplácí. Navíc se ještě zavalila tou zelenou agendou a evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost.
Takže Green Deal si už v podstatě nemůžeme dovolit?
Ale pořád v tom pokračují. Právě nastavili uhlíková cla a povolenky, takže pořád se v tomto ohledu chovají, jako by byli v roce 2019. Je asi jen otázka času, kdy ekonomická realita prostě donutí evropské politiky tyto zelené plány opustit.
Lukáš Kovanda (27. září 1980) je přední český ekonom, analytik, komentátor a autor ekonomických knih. Je hlavním ekonomem Trinity bank a členem vedení České bankovní asociace. Přednáší na vysokých školách – CEVRO Institutu a Vysoké škole ekonomické v Praze. Působí také jako analytik při Organizaci spojených národů.