foto: Martin Maxa, se svolením/Zpěvák Martin Maxa
ROZHOVOR: Téměř rok stále čeká na schválení finální fáze svého projektu. Narazil však na předpisy nového stavebního zákona. „Je to o nervy, ale nehroutím se. Věřím, že co jsem si naplánoval, dotáhnu až do konce,“ řekl serveru PrahaIN.cz zpěvák Martin Maxa.
Začátkem března letošního roku v rozhovoru pro naši redakci prozradil zpěvák Martin Maxa, že svádí tvrdý boj s novým stavebním zákonem. Více než tři roky provozuje v Roudnici nad Labem hotel. Chtěl rozšířit služby pro své hosty a rozhodl se, že na jaře otevře ve svém podniku restauraci. Jeho plány prý ale překazily předpisy v novém stavebním zákoně. V interiéru proto musel nechat bourat a přestavět to, co už bylo hotové, aby znění zákona vyhověl. Blíží se konec roku a naši redakci zajímalo, jak se situace po devíti měsících v realizaci jeho projektu změnila. Zpěváka jsme proto znovu oslovili.
Hovořili jsme spolu začátkem března, tedy před devíti měsíci. Jak jste pokročil v realizaci svého projektu?
Situace je stejná jako v březnu letošního roku. Pořád to běží ve stejném módu. Nový stavební zákon je zřejmě brzdou čehokoli, co má vzniknout. Poslední fáze projektu dosud není schválena. Některé věci, ale těch není moc, se už realizují a s některými čekám až na tu poslední závěrečnou tečku. Je to opravdu až neuvěřitelné. Někdy mám pocit, že kdyby stavební zákon v současné podobě platil po celou dobu existence naší republiky, tak by se u nás nepostavilo vůbec nic.
Jak si vysvětlujete, že řízení trvá tak dlouho? Kde podle vás „soudruzi“ udělali chybu?
(smích) Nevím. Možná je stavební zákon napsaný tak, že podmínky, které musí splnit firma nebo jednotlivec, který chce stavět, jsou téměř nerealizovatelné. Nechci podezírat někoho z nějakých nekalostí, ale řekl bych, že hlavní brzdou je byrokracie. Příliš mnoho úředníků, kteří mají na všechno dostatek času, a kdoví, co za tím ještě všechno je. Mám pocit, že se na tvorbě nejrůznějších předpisů podílí velký počet úředníků a žádný z nich asi nechce vypadat zbytečně. Tak vymyslí nějakou iracionální komplikaci, která nedává žádný smysl. Všechno dohromady je pak onen pověstný, nechutný dort, který si kdysi uvařili pejsek a kočička.
Musel jste při realizaci restaurace změnit své původní plány?
Zatím jsem to neudělal, protože trvám na navrženém designu. Prostě chci, aby ta stavba byla krásná. A nehodlám za žádnou cenu ustoupit. Kdybych měl vyhovět všem předpisům, vznikla by maximálně nějaká nevzhledná škatule. Prostě něco, na co se člověk nerad podívá. Design jsem si vypiplal sám. Myslím si, že je originální a vkusný a že dobře zapadá do koloritu Roudnice nad Labem, která je historickým městem. Ovšem někdy je to tak trochu boj s větrnými mlýny.
Máte představu, kdy bude váš projekt kompletně hotový?
Naštěstí nestojíme, ale pořád pracujeme. Hlavní část hotelu, kde se pronajímají pokoje, je už díkybohu zkolaudovaná. Nádvoří máme také hotové. Parkoviště, restauraci a případné apartmány budeme realizovat. Hotel částečně stojí v památkové zóně. Proto by měli památkáři slyšet, že kladu důraz na historický akcent. Navíc na stavbě využívám výhradně přírodní materiály, jako je kámen, pálená cihla a dřevo. Snažím se být autentický, ale stejně to úplně nejde. Naštěstí je pořád co dělat okolo, a tak se po krůčkách přibližuji k cíli. Nikoliv přímo, ale postupným kroužením okolo, až se snad dostanu až do středu. Je to o nervy, ale nehroutím se z toho. Beru věci tak, jak jsou, a nestojí mi za to, abych se rozčiloval nebo brečel.
Definitivní podoba vašeho hotelu a restaurace je tedy v nedohlednu?
Zatím je jako celek, bohužel, pouze na mém rýsovacím prkně. Ale nevzdávám to. Věřím, že to, co jsem si naplánoval, nakonec dotáhnu až do konce. Sice zatím nevím kdy, ale věřím tomu.