foto: PrahaIN.cz/Martin Ondráček
ROZHOVOR: „Pokud je nějaká teorie, že jsou lidé z války unavení, tak u nás to rozhodně neplatí. Možná je to proto, že čím dál víc lidí chápe, že na Ukrajině je normální válka, ta se dá vyhrát jen s pomocí zbraní,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz Martin Ondráček z Dárku pro Putina.
Úspěšnou sbírkou se stala například raketa s plochou dráhou letu pojmenovaná podle Dany Drábové (DANA 1). Češi vybrali už přes patnáct milionů korun. Stačilo přitom pouhých dvanáct. „Potkali se tam dvě věci. Zájem o Danu Drábovou a také velmi neobvyklá zbraň,“ komentuje Martin Ondráček z iniciativy Dárek pro Putina. V rozhovoru dále hovoří o válce na Ukrajině a Daně Drábové, která podle něj měla „rovný záda“.
O raketě se hodně diskutovalo kvůli tomu, že může doletět až do Moskvy nebo Petrohradu, kde se válka neodehrává.
Do toho vám skočím. Dolet té zbraně je tři tisíce kilometrů. To znamená, že se stejnou logikou mohu říct, že z Prahy může zasáhnout třeba Barcelonu. Do popisu sbírky jsem napsal, že dokáže doletět do Moskvy nebo Petrohradu, to bylo zvýraznění jejich technických schopností. Chápu, že to v hlavách spousty lidí může implikovat to, že to tam poletí, ale v té sbírce je od začátku napsáno, a má to logiku, že my rozhodně nebudeme ti, kteří budou určovat cíl té zbraně. To je plně v gesci ZSU, ozbrojených sil Ukrajiny. Náš úkol je, abychom se postarali o smluvní zabezpečení, využití peněz z té sbírky. Osobně si myslím, že se nikdy nedozvíme, kdy byla zbraň použita a jaký byl její cíl.
V jaké fázi teď jste?
Jsme ve fázi domlouvání se na darovací smlouvě mezi námi a výrobcem. Je to proces, který mají v rukou právníci. V té rychlosti jsme se nezeptali, jaká je dodací lhůta, to ještě budu řešit.
Co s penězi, které se vybraly navíc?
Hodně lidí nás žádalo, ať vyhlásíme sbírku na další raketu. To my nechceme udělat bez souhlasu výrobce, bylo by to bláznivé. Jsou dvě možnosti. Buď se domluvíme, že bude sbírka na Danu 2, která bude mít určité podmínky a cenu, možná jinou, než byla první. Anebo necháme na sociálních sítích hlasovat příznivce, co s těmi penězi navíc udělat. Možná by se to přesunulo do sbírek, které již existují nebo těch, co chystáme.
Co pro vás Dana Drábová znamenala?
Dana byla velká kotva. Když o ní teď mluvím, tak o ní mluvím v celé její šíři. Ona byla velmi zajímavá nejen jako podporovatel Ukrajiny, ale také jako nesmírně erudovaná figura a vědkyně respektovaná na celém světě. Plně mi to došlo, když jsem si uvědomil, že Japonsko má pouze pět zahraničních poradců, se kterými řeší jejich pohled na to, jak likvidovat jadernou havárii ve Fukušimě. Drábová byla jedním z těchto lidí. Byl to člověk, který měl nesmírnou osobní integritu. Já tomu říkám rovný záda. Nenechala se zmasakrovat životem, přitom ho neměla jednoduchý. Bezvadně plnila roli státního úředníka tak, aby prospěch z její práce měl stát. Takových lidí je málo, nechci říct, že nikoho takového ve státních službách nevidím, ale Dana byla v těchto vlastnostech neopakovatelná.
Byla by teď kvůli sbírkám a průběhu války na Ukrajině šťastná?
Nevím. Ze sbírky asi ano. Ukrajina je dnes ve fázi, je to až neuvěřitelné, ale oni tu frontu zastabilizovali, Rusové dokázali Ukrajině od začátku plnotučné invaze sebrat jen 12 procent území. Fronta se dnes vůbec nehýbe. Jestli Rusové docilují nějakých úspěchů, tak jsou to desítky, maximálně stovky kilometrů čtverečních týdně, a to je úplně legrační, když se podíváte na mapu a rozlohu té obrovské země. Jak to bude dál? To je velká otázka, velká neznámá. Já na rychlé míry nevěřím. Vím, jak to funguje. Když jsem si četl o tom, jak dlouho trvalo uzavřít příměří mezi Severní a Jižní Korejou, trvalo to dva a půl roku. Ukrajinská fronta má dnes 1 100 nebo 1 200 kilometrů, a pokud někdo jednou zastaví tu palbu, tak těch 1 200 kilometrů musí někdo hlídat. Je to ohromné množství vojáků. Evropské země jasně deklarovaly, snad s výjimkou Velké Británie, že tam svoje vojáky nepošlou. To bude velmi nebezpečná mise. Ve chvíli, kdy demarkační linii nikdo nehlídá a nikdo není ten rozhodčí, tak boje nikdy nepřestanou. Efektivně by mohly přestat jen ve chvíli, kdy by se Ukrajincům povedlo zatlačit ruskou armádu zpátky na jejich území. Na to ale teď Ukrajina nemá sílu a nebude ji mít asi ani za rok.
Češi na Ukrajinu stále hojně přispívají. Čím to je?
Víme, že letos vybereme víc peněz než v roce 2024, v roce 2024 jsme vybrali víc než v roce 2023. Pokud je nějaká teorie, že jsou lidé z války unavení, tak u nás to rozhodně neplatí. Možná je to proto, že čím dál víc lidí chápe, že na Ukrajině je normální válka, ta se dá vyhrát jen s pomocí zbraní. Nefunguje tam humanitárka, modlitby, prosby, přání a tak dále. Jedno staré přísloví říká, že války se vyhrávají válkami. A k tomu, abyste vyhrál válku, potřebujete zbraně. Jinak si to neumím vysvětlit.