Narativní hry mohou být velice vlivným médiem

Videohry jsou dnes už běžnou součástí našeho každodenního života. Hrají je tisíce lidí. Zejména mladší generace v nich dokáží nepřetržitě strávit i několik hodin. Vědci nyní prokázali, že videohry mohou v negativním i pozitivním smyslu promlouvat také do vnímání světa, do budoucna by se tak mohly využívat například ve výuce.

Do studie zabývající se narativními, neboli výpravnými, videohrami a jejich vlivu na vnímání světa se zapojili vědci Národního institutu SYRI. Jak informuje tisková zpráva, jde o vůbec první studii svého druhu, která se účinky videoher zabývá.

„Naše zjištění potvrzují, že narativní videohry jsou schopny ovlivnit postoje hráčů k tématům zobrazeným v těchto hrách. Přesvědčivé herní mechanismy, jako jsou stereotypy a smysluplná zpětná vazba, mají znatelný vliv na změnu postojů hráčů. Dopady videoher se přitom věkem hráčů lehce zmírňují,“ uvedl ve zprávě jeden z autorů studie Ivan Ropovik z Národního institutu SYRI a Univerzity Karlovy.

Postoje hráčů mění jen některé druhy her

Za narativní hry se přitom nedají zdaleka označit všechny počítačové hry. Pojem narativní hra označuje pouze takové počítačové hry, které zprostředkovávají příběh. Příkladem titulu, který příběh úplně postrádá, může být například všem jistě známý Tetris. Modernější a komplexnější hry už příběh většinou alespoň zčásti obsahují.

V rámci analýzy byly proti sobě postaveny dvě kategorie herních žánrů, akční hry a neakční hry. Důvodem je fakt, že akční hry často staví hráče do časově vypjatých situací, které pro další postup vyžadují rychlou reakci. Neakční hry jsou na druhou stranu mnohem klidnější a hráč u nich může nad svou hrou více přemýšlet. Jak dále vyplývá z celého znění stude s názvem Videohry a změna přístupu, ne všechny hry mohou měnit postoje hráčů.

Lepší pochopení minulosti i společenských témat

„Videohry mohou přispět k lepšímu a komplexnějšímu pochopení naší minulosti a společenských témat. Mohou také pomoci v konfliktních oblastech tím, že budou podporovat méně polarizované názory na klíčové otázky. Také v neformálním učení mohou poselství a mechanismy zabudované do videoher pomoci dosáhnout pozitivních změn, například podporou pozitivních názorů na ochranu našeho životního prostředí a následnou změnou chování,“ dodal ve zprávě Ropovik.

Do výsledků studie promluvilo celkem 14.272 účastníků. Na obecné úrovni vědci zjistili, že narativní videohry už nejsou jen oblíbeným médiem pro volný čas, ale stále častěji se používají i pro osobní vyprávění, zpravodajství, kulturní narativy nebo politickou propagandu. Výrazný dopad tak mohou mít v případech reprezentace marginalizovaných skupin, historie nebo genderových stereotypů.

Důležité je hry nepodceňovat

„V této souvislosti by neměly být podceňovány, protože mohou snadno promlouvat ke klíčovým politickým nebo kulturním debatám. Stejně dobře jako k pozitivním cílům mohou být použity k politické propagandě. Příkladem může být třeba vnímání ozbrojeného konfliktu na Ukrajině,“ uzavřel Ivan Ropovik.

Nejvýraznější stopu zanechávají v hráčích velké komerční videohry, ve kterých mnozí tráví desítky hodin. V neformálním prostředí se mohou stát velice vlivným médiem, které může poměrně účinně pomocí narace pracovat s názory hráčů na různá témata.

Hraní má celou řadu benefitů

Počítačové hry jsou dlouhodobě kritizovány zejména pro jejich časté zobrazování násilí. Podle některých odborníků může hraní počítačových her dokonce podněcovat násilí nebo neblaze působit na psychiku. Studie z loňského roku, která se zabývala zkoumáním benefitů hraní akčních her však dokázala, že tomu tak úplně není.

Negativní efekty se totiž objevily jen u některých hráčů. Důležitý je také výběr hry. Naopak pozitivní vliv má prý hraní her na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci, soustředění, sebeovládání nebo schopnost řešit problémy.

Češi stráví hraním her zhruba 25 hodin týdně

Podle loňského výzkumu Masarykovy univerzity stráví Češi hraním her v pracovní den průměrně 2,9 hodiny. O víkendech a volných dnech pak 5,4 hodiny. Týdně tak jde asi o 25,3 hodiny hraní her. Respondenty výzkumu tvořili především mladí lidé s průměrným věkem 26 let. Zúčastnilo se ale i několik starších, tomu úplně nejstaršímu bylo 68 roků.

Počet odehraných hodin ale podle vědců není známkou problematického hraní nebo dokonce závislosti. To je totiž velice individuální. Někteří lidé hravě zvládají 40 hodin hraní týdně, aniž by pociťovali jakékoliv negativní důsledky. Jiní mají naopak potíže už po několika hodinách. Speciální kategorii pak tvoří lidé, kteří si hraním vydělávají. Ti prý průměrně hrají o zhruba 5,3 hodiny týdně déle než ostatní.