Národní poklady: Geniální Remoska. Výrobek oživil nový podnik a jedno z dětí Nicholase Wintona

Bereme je téměř každý den do rukou, ochutnáváme je. Každý den nám slouží a neustále nám poskytují služby, bez kterých si běžný život neumíme představit. Na rozdíl od plastových lžiček, kde soudruzi z NDR udělali chybu, je kvalita těchto výrobků prověřena generacemi spokojených uživatelů. V regálech obchodů nám vždycky udělají radost a často končí v našich nákupních košících. Jsou to zkrátka národní poklady.

V našem občasníku už jsme se napili kofoly, ochutnali olomoucké syrečky, dali si sladkost v podobě sójového řezu a teď jsme došli k názoru, že si už konečně uvaříme něco sami. A tady nemusíme dlouze přemýšlet v čem, protože Češi dali světu naprosto výjimečný vynález, který se nazývá Remoska.

Pro sledování našeho příběhu je a bude nezbytné, abychom si vysvětlili princip fungování Remosky, ale na to je ještě čas. Nejprve se musíme ponořit trochu do historie a najít rok, odkdy se historie Remosky datuje. Ale ani to nebude jednoduché, i když nám s informacemi vyšel vstříc i samotný výrobce, další historické detaily jsou pak na stánkách výrobce. 

Ksakru, proč by to nemohlo i péct? 

Snadné je ale najít člověka, který za tím vším stojí. Jmenuje se Oldřich Homuta, ten se počátkem 50. let 20. století při své cestě do Švédska vzhlédl v zahraničním výrobku zvaném elektrický hrnec. Tento skandinávský výrobek však uměl jen vařit. Homutu napadlo, že by se v něm dalo i péct, a tak společně se svými kolegy se ve vlastní dílně pustil do výroby prototypů, které nesly označení HUT. To byly počáteční písmena jmen Homuta, Uher, Tyburec. Jenže utahující soukolí socialistického plánování začalo brzy znárodňovat i malé výrobní dílny, a tak se brzy Homuta se svojí živností musel rozloučit.

Všechno spadlo pod nově založený podnik místního hospodářství socialistické ekonomiky nazvaný Remos, což bylo zkratkové slovo složené z počátečních písmen slov: revize, elektro, montáže, opravy, servis. Jenže vedení podniku Remos nad nápadem Homuty dost ohrnovalo nos, a tak ho Homuta prosazoval opravdu jen těžko.

Úplně první sériová výroba, i když ve velmi malé kolekci, spatřila světlo světa ve Zdicích. Tady byla tradice výroby pečících trub už od první republiky a socialistická výroba v ní pokračovala, jak nám prozradil výrobce.

V roce 1957 Remoska stále neudělala díru do světa, přesto se dál dařilo držet její výrobu, i když ze Zdic přešla výroba do Ondřejova a následně do Kostelce nad Černými lesy.

Teprve až v roce 1964 někoho napadlo, že by vlastně nemuselo být od věci si tento výrobek nechat patentovat. To ale přebírá výrobu firma Karma Český Brod, teprve ta udělá s Remoskou díru do světa.

Zázrakem je rovnoměrně rozložená teplota

V souvislosti s patentem je důležité připomenout princip, na kterém výrobek funguje. Základem je mísa. K výrobku se tehdy dodávaly tři mísy různé hloubky. Ty sedí pevně ve stojanu. Původně byla mísa hliníková, dnes se už vyrábí z nerezu a s dalšími různými vylepšeními.

Celý technický div se ale ukrývá v přiléhajícím víku. To je robustní. Uprostřed má silné sklo, kterým je možné nahlížet na přípravu jídla. Ve víku jsou otvory pro únik páry. Ve víku je zabudovaný elektrický odporový topný drát, který produkuje teplotu kolem 180° Celsia, kterou nelze nijak regulovat.

Teplo je rozváděno v prostoru rovnoměrně po stěnách mísy, a tak nedochází k připalování zespodu. V Remosce je možné péct i vařit. Remoska se od té doby stává šlágrem, a zvlášť chataři a chalupáři, kteří jsou při vaření trochu omezení možnostmi, si výrobek zamilují. Vznikají i první kuchařky, kde hlavním jmenovatelem je Remoska a prověřené recepty si předávají chataři mezi sebou jako svatý grál.

Bitva Remosky s mikrovlnkami

Remoska se poměrně uchytí na trzích východního bloku, ale pak přichází sametová revoluce a rázem je všechno dobré české zapomenuto. Kupují se západní mikrovlnné trouby, a i skalní a zarytí chataři na Remosku prostě zapomínají. Nad výrobkem se stahují temná mračna a vypadá to, že se stane historickou minulostí.

Slovo dostává současný obchodní ředitel společnosti Remoska Jan Pešat: „Naše pečicí mísy se od roku 1957 vyráběly v Kostelci nad Černými Lesy. Po revoluci došlo ke zrušení tohoto podniku. Velmi brzo však v roce 1991 odkoupil tehdejší majitel ochrannou známku Remoska a obnovil naši výrobu. Nejprve se pár let vyráběly pečicí mísy v Kostelci nad Černými Lesy, ale protože majitel byl původem z Frenštátu pod Radhoštěm, tak brzy celou výrobu přesunul právě tam. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se Remoska vyrábí až do konce roku 2022. V roce 2023 jsme se přestěhovali do zbrusu nového výrobního závodu v Kopřivnici, kde aktuálně budujeme novou kapitolu naší značky,“ řekl pro PrahaIN.cz Jan Pešat.

A tady je potřeba se znovu zastavit a vrátit tok vyprávění znovu do historie až do doby, která byla temně ovlivněna nastupujícím nacismem a hrozbou vzniku II. světové války.

Příběh Lady Remosky

Jmenovala se Milena Fleischmannová a v době, kdy byly obsazeny Sudety, se stala jedním ze stovek dětí, kterým pomohl Sir Nicholas Winton uniknout z Československa. Malé Mileně bylo deset let, když sedala do jednoho z vlaků a její vykořeněný život dostal ve Velké Británii novou naději.

Po válce už v ostrovní zemi zůstala a sňatkem získala i šlechtický titul. Její nové jméno znělo Lady Milena Grenfell-Baines. Neztratila však kontakty s lidmi z Československa, když padla železná opona, dostala se jí do ruky i Remoska. Nemohla pochopit, že tak skvělý výrobek se neprodává ve Velké Británii. Navíc naprosto nepředstavitelná byla pro ni informace, že najednou není o Remosky téměř vůbec žádný zájem. A tak sama oslovila nově založený podnik a nabídla svoje služby.

Tehdy si zasloužila jméno Lady Remoska. Ve Velké Británii se totiž pustila do předváděcích akcí, vychvalovala výrobek, pořádala veřejné pečení i vaření pro své přátele, napsala kuchařku a pomohla najít odbytiště v západní části Evropy.

Aktivní zůstává Lady Remoska i dnes, a to i přesto, že už oslavila 95. narozeniny.

A jak se vůbec vede Remosce dnes? To nám prozradil obchodní ředitel Jan Pešat.

Co je podle vás největší předností Remosky? 

V dnešní době zvyšujících se cen energií je zásadní výhodou pečicí mísy Remoska nízká energetická náročnost. Remoska peče až třikrát úsporněji než klasická trouba. Výsledky pečení jsou velmi specifické. Díky menšímu prostoru v pečicí míse zůstávají pokrmy upečené v Remosce mnohem šťavnatější než v obyčejné troubě.

Dá se dnes ještě vůbec Remoska technicky vylepšovat? 

V posledních několika letech jsme ve vývoji pečicích mís udělali velký posun. Uvedli jsme nové řady Remoska Dua a Remoska Tria, které kombinují pečení s dalšími funkcemi. Stávající se z nich tak všestranní pomocníci. U těchto řad můžete v hrncích také vařit nebo vařit pod mírným tlakem. V budoucnu nás čeká spoustu nových výzev, které již dnes připravujeme.

Kolik jich ročně vyrobíte? 

V současné době prodáváme přibližně 80 tisíc pečicích mís ročně.

Odbytiště pro ně je hlavně v naší zemi, anebo Remoska dokázala zaujmout i v zahraničí? 

Hlavním trhem je Česká republika. Díky slavnému příběhu od „Lady Remosky“ jsme také od roku 2001 stálicí na trhu Velké Británie. Tradičně taky působíme například na Slovensku. V posledních letech jsme však vstoupili na další trhy v našem regionu, tedy do Polska a do Německa.

Pokud to můžete prozradit, jaké plány má vaše firma do budoucna? 

Aktuálně díky převodu výroby do nového závodu v Kopřivnici chystáme velké rozšíření portfolia. Našim cílem je rozšířit nabídku pečicích mís Remoska o vlastní nádobí vyrobené v České republice. Současně také rozšíříme naši nabídku o nové řady elektrospotřebičů do kuchyně.