Národní poklady: Kofola boduje nejen na našich stolech, ale i mezi reklamními odborníky

21. 04. 202418:22
Národní poklady: Kofola boduje nejen na našich stolech, ale i mezi reklamními odborníky
foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz /Kofola, ilustrační foto

Bereme je téměř každý den do rukou, ochutnáváme je. Každý den nám slouží a neustále nám poskytují služby, bez kterých si běžný život neumíme představit. Na rozdíl od plastových lžiček, kde soudruzi z NDR udělali chybu, je kvalita těchto výrobků prověřena generacemi spokojených uživatelů. V regálech obchodů nám vždycky udělají radost a často končí v našich nákupních košících. Jsou to zkrátka národní poklady.

V této rubrice už jsme si představili sladké sójové řezy a smraďochy z Loštic, tedy olomoucké syrečky. Teď je na čase to všechno spláchnout. Otázkou je, čím. Pivem? Jsme sice národ pivařů, ale pivo vzniká všude po světě, a tak si představíme nápoj, který je pro českou kotlinu víc než typický. Jmenuje se Kofola.

Komunistický režim se snažil kolem našich hranic, ale i kolem celého východního bloku, natáhnout skutečně pevnou bariéru, která by bránila infiltraci čehokoliv, co by mohlo ovlivňovat chování a myšlení lidí v sovětském táboře. Jenže existovaly věci, které nemohla zastavit ani ta sebetvrdší opatření na hranicích.

A k těm rozhodně patřil veskrze prohnilý, imperialistický a nevhodný nápoj zvaný Coca-Cola nebo Pepsi-Cola. Ten se k nám dostával naprosto plíživě a promlouval i z těch mála amerických filmů, které se k nám dostávaly. I malé dítě vědělo, o co jde. Prázdná láhev originální Coca-Coly se stávala cennou ozdobou řady socialistických příbytků.

Pro zmapování příběhu Kofoly jsme využili webových stránek firmy.

Komunističtí hlídači pořádku se rozhodli bojovat s fenoménem Coca-Coly zvláštním způsobem, po svém. Na konci 50. let došlo na nejvyšších stranických místech k rozhodnutí, že Československá socialistická republika si vyrobí vlastní kolový nápoj. To by v tom byl čert, abychom tu Ameriku nedoběhli, a nakonec i nepředběhli!

Amerika náš odvěký nepřítel

Koho ale pověřit vytvořením receptury? Volba padla na Spojený farmaceutický ústav. Zdeněk Blažek na úkolu pracoval dva roky, v roce 1960 vzniká koncentrovaný sirup zvaný Kofo, který se skládá ze čtrnácti složek. Citlivé jazýčky mohou rozpoznat chuť malinového sirupu, ostružiníkových a jahodníkových listů, skořice, lékořice, karamelu, výtažky jablek, třešní, rybízu, pomerančovou kůru, ale i třeba i obyčejnou sůl.

A tak vznikla Kofola. Reklama tehdy téměř neexistovala, nicméně tentokrát se informace o novém nápoji dostaly do všech novin, časopisů a do rozhlasového vysílání. A obyvatelé socialistického státu se na ní vrhli ve velkém. Jenže to se brzy vymstilo. Najednou se zjistilo, že není dostatek surovin na její výrobu, některé složky receptury, jako je skořice či lékořice, se musely řešit uzavřením smluv na mezistátní úrovni o dovozu.

Dalším velkým problémem bylo pro socialistické hospodáře, jak získat pro výrobu Kofoly dostatek kofeinu. Koneckonců ani káva nebyla v Československé socialistické republice zbožím, které by na trhu přebývalo, a tak se tato položka vyřešila vskutku originálně. Přišlo se totiž na to, že v pražírně kávy v pražských Vysočanech se v komíně usazuje velké množství sazí, které obsahují množství kofeinu. A právě ze seškrabaných kofeinových sazí z komína se extrahoval kofein, který se stal součástí Kofoly v 60. letech minulého století. Tento zajímavý postřeh zveřejnil ve vysílání i na svých webových stránkách Český rozhlas.

Kofola s velkou oblibou dokráčela až k sametové revoluci, v té době patřila skutečně k nejvyhledávanějším českým nápojům. Jenže hlad po „imperialistických“ výrobcích v 90. letech 20. století způsobil ohromný propad ve výrobě nápoje, protože všechno tehdy válcovala rozjetá Coca-Cola a Pepsi-Cola.

Do tohoto ekonomického šrumce přichází také změna majitele a období soudních sporů o ochrannou známku. 

V roce 2002 koupila rodina Samarasových za 215 milionů korun ochrannou známku od opavské farmaceutické firmy Galena, jak uvádí web výrobce. 

„Byl to asi nejrychlejší obchod, který jsem kdy zažil. Kofolu jsme získali během několika málo minut za 215 milionů korun. Nejtěžší na tom celém bylo sehnat banku, která by nám pomohla s financováním. Nicméně intuice mi říkala, že Kofola má potenciál,“ uvádí generální ředitel Jannis Samaras na webových stránkách.

Dochází doslova k zmrtvýchvstání známé značky. Jméno firmy se mění ze Santa nápoje na Kofola ČeskoSlovensko, značka expanduje na trhy sousedních zemí a vzala pod svá křídla i další oblíbené značky, jako je například Rajec, Top Topic, Jupí, Klášterná Kalcia, Semtex nebo Capri Sun. Pod vlajkou firmy vznikají nové podniky v Polsku, Slovensku a Maďarsku. Samotná Kofola se však vyrábí pouze v Krnově.

kofolaTočená Kofola. Foto: redakce PrahaIN.cz

Čáry máry s chutí

Od roku 2007 Kofola pravidelně přidavá i chuťové speciály, zejména na Vánoce. V jejich nabídce byla Skořicová, Barborková a mnoho dalších, tomuto tématu jsme se na PrahaIN.cz již věnovali. 

2007 

První limimotvaná edice: Kofola Skořicová

2008

Uvedena byla i skořicová, ale přidala se ještě Kofola Barborková. Podle některých hodnocení patřila k nejpovedenějším příchutím, jaké Kofola do té doby přinesla. Pro bary a restaurace byla Barborková v malých skleněných lahvičkách, v obchodech ji šlo pořídit ve dvoulitrových PET lahvích. 

2009

Kofola s příchutí granátového jablka a vanilky

2011

Na trhu se objevila Kofola extra bylinková s příchutí máty, hořce a pampelišky, jejíž recepturu vytvořil jeden z původních spoluautorů Kofoly Jaroslav Knap. 

2012 a 2013

Vánoční Kofola Vanilková. Ta se stala tak oblíbenou, že ji Kofola později zařadila mezi běžně dostupné příchutě.

2014

V tomto roce zkusila Kofola přijít na trh s novými příchutěmi, které připomněly vánoční čas. Do oběhu se vrátila vánoční Kofola Skořicová, a speciálně pro Lidl vznikla ještě i limitovaná edice s příchutí marcipánu a Kofola Perníková.

2015

Marcipánová Kofola. Speciálně pro Albert v Česku a Tesco na Slovensku pak opět vznikla druhá vánoční limitka, a to Kofola Čoko neboli čokoládová.

2016

Kofola Kokos a Kofola Vlašský ořech.

2017

Tradiční vánoční spot s prasátkem opět doplnil animovaný tag-on, propagující vánoční limitovanou edici Kofola Švestka se skořicí. Na regály zamířila ještě jedna novinka, Kofola Hruška se skořicí

2018

Kofola Mandarinka.

2019

Kofola vánoční koření a Kofola s příchutí jablka se skořicí.

2020

V limitovaných edicích Kofola v roce 2020 nabídla limitku s vánoční příchutí medu. Speciálně pro prodejny Albert pak byla na Vánoce vytvořena také limitovaná edice Kokos.

2021

Z průzkumů vyšlo, že spojení jablek a skořice je historicky nejoblíbenější příchutí v 15leté historii limitovaných vánočních edic Kofoly. Proto se oblíbená příchuť v tomto roce vrátila do regálů i do českých domácností. Společnost jí dělala i zcela nová karamelová příchuť.

2022

Vanilkový rohlíček a linecké cukroví.

Zdroj: Kofola pro PrahaIN.cz

Kofola je mistrem reklamy

V tomto oboru si vybírá své spolupracovníky naprosto neomylně. Pro mnoho z nás začíná předvánoční čas až v okamžiku, kdy na televizní obrazovce žene tatínek zasněženou závějí s dceruškou v náručí a ta říká: „Já nemusím, já už ho vidím.“ Řada z nás tehdy vůbec poprvé zaregistrovala herce Josefa Petráška, který si zahrál tatínka řezajícího v lese vánoční stromeček.

Autorem myšlenky jednoho z nejúspěšnějších českých reklamních spotů historie byl kreativec Robert Peňažka, který však před dvěma lety podlehl zákeřné chorobě. Informaci zveřejnil deník Blesk. 

Dalším z obrovských reklamních úspěchů byla kampaň nazvaná: Když ji miluješ, není co řešit. Dojemné a často zábavné reklamní spoty zaplavily televizní obrazovky a patřily k ozdobám reklamních bloků.  

Největších úspěchů na mezinárodním mediálním trhu ale dosáhla firma Kofola v roce 2015 s reklamní kampaní zvanou „Fofola dog“. Tentokrát byl v hlavní roli pes, který se v českých a slovenských reklamách jmenoval Ftefan a vtip reklamy byl založen na šišlání tohoto nezvykle roztomile neatraktivního čtyřnožce.

Nespornou zajímavostí byl ale fakt, že tento pes skutečně existoval a stala se z něj hvězda internetu. Jeho život se začal odvíjet v roce 2010 v kalifornském San Diegu. Jednalo se o křížence čivavy a jezevčíka, který ale skončil po špatném zacházení na ulici. Tady ho našla Courtney Dasher, která se ho ujala a začala o něj pečovat, zřídila mu profily na sociálních sítích a pojmenovala ho Tooney.

Nápad na jeho využití v reklamní kampani na Kofolu vznikl ve studiu Alien a v reklamní agentuře Zaraguza. Vznik nápadu popisuje její kreativní ředitel Igor Majkúrt na youtubovém kanálu.

Nicméně myšlenka převést tohoto psího hrdinu do světa reklamy byla tak náročná, že samotný Tooney alias Ftefan by to nezvládl, a tak museli reklamní mágové psa nasnímat a za pomoci počítačové technologie vytvořit jeho psí příhody ve virtuálním světě.

Kampaň to byla zdařilá a vysloužila si řadu ocenění na mediálním světovém trhu.

Teď ale už k současnosti samotného nápoje Kofoly. O rozhovor jsme požádali manažerku komunikace firmy Kofola ČeskoSlovensko Janu Ptačinskou.

Jaká je současná roční produkce Kofoly? Je to množství stoupající, nebo produkce klesá?

Kofola již před několika lety překonala svá historická prodejní maxima ze 70. let a stále se drží na růstové vlně. Jsme rádi, že stále u širší palety generací platí, že když ji miluješ, není co řešit.

Kofola je známá řadou zajímavých příchutí, máte zjištěno, o kterou je největší zájem?

S atraktivními limitovanými edicemi Kofoly přicházíme každoročně, ať už na Vánoce, kdy se pokoušíme vždy nějak navodit atmosféru Vánoc, nebo před letní sezónou. Některé příchutě se dokonce tak silně zapíší u spotřebitelů, že se z nich po čase stanou stálice v portfoliu. To byl příklad Kofoly meruňkové nebo třeba vanilkové. 

Chystáte nějakou opravdu extravagantní?

Loni jsme vzbudili pozornost Kofolou s vůní rumu. Nad limitovanými edicemi pro nadcházející Vánoce začínáme přemýšlet už nyní. Pár favoritů už máme, nechceme ale dopředu nic prozrazovat, abychom našim zákazníkům neupřeli oblíbené předvánoční překvapení.

Jak je o Kofolu zájem v zahraničí? Kam všude ji vyvážíte?

Jsme sice především tradiční, lokální firmou působící hlavně v České a Slovenské republice, některé naše značky si však získávají věhlas i v zahraničí. V současnosti vyvážíme do dvanácti dalších zemí, z nichž nejvzdálenějšími jsou USA a Kanada. Naše produkty jsou dále k dostání v Belgii, Irsku, Rumunsku nebo Německu, ale také na pultech obchodů v Jordánsku nebo Libyi. Na zahraničních trzích se obecně lépe daří značkám, které jsou pro tamní zákazníky lépe srozumitelné. Netradiční spojení kolového nápoje, bylin a ovoce není jen tak pro někoho. A zatímco třeba v Jordánsku boduje Semtex, jinde se dobře prosazuje Royal Crown Cola. O naše tradiční značky Kofolu a Vineu je zpravidla největší zájem tam, kde žijí komunity Čechů, Slováků a Poláků, tedy například ve Velké Británii, USA či v Kanadě.

Kolují zvěsti o tom, že se vlastně recepturu podařilo zachránit za pět minut dvanáct, že už byla téměř ztracena. Je to pravda? A kolik lidí v současnosti zná její přesné složení?

Originální recepturu zná jen 6 lidí a mezi nimi není ani samotný generální ředitel skupiny Kofola, Jannis Samaras. V příběhu Kofoly ale nešlo ani tak o záchranu samotné receptury, jako spíše o zvrácení porevolučního úpadku domácí limonády, kterou začaly ve velkém válcovat západní koly.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných