foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Sójové řezy
Bereme je téměř každý den do rukou, ochutnáváme je. Každý den nám slouží a neustále nám poskytují služby, bez kterých si běžný život neumíme představit. Na rozdíl od plastových lžiček, kde soudruzi z NDR udělali chybu, je kvalita těchto výrobků prověřena generacemi spokojených uživatelů. V regálech obchodů nám vždycky udělají radost a často končí v našich nákupních košících. Jsou to zkrátka národní poklady.
Kdo si ještě pamatuje předrevoluční Československo, a byl velký mlsal, tak si určitě vzpomene, že si čokoládovou produkci naší socialistické země mezi sebe z velké míry dělily čtyři klíčové čokoládovny. Bratislava měla své Figaro, Praha Orion, Děčín Dianu a v Olomouci byla čokoládovna Zora.
Ta byla založena už 25. listopadu 1898 s názvem „První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, zapsané společenstvo s obmezeným ročením“. Hrdý dlouhý název, ale výrobní podmínky byly víc než skromné. To potvrzuje i fakt, že první výroba se vměstnala do pronajatých prostor Občanské záložny na historickém olomouckém Dolním náměstí.
Zora – obchodní značka
Jenže i na Hané se hodně mlsalo, a tak fabrika nabírá na rozletu a síle, a musí se brzy řešit přesun do větších prostor. Ještě předtím v roce 1908 je podnik přetransformován pod názvem „Akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci“ a vzniká nová výrobní provozovna. Stane se tak v Hodolanech. Tehdy to ještě nebyla zcela součást Hanácké metropole, ale šlo v podstatě o vesničku na druhé straně řeky Moravy. Dnes už jsou místní čokoládovny dávno včleněny do katastru města.
Do této doby také spadá další důležité rozhodnutí. Představitelé firmy dospěli k názoru, že prezentovat se pod názvem Akciová továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci není úplně ideální, a tak se hledá úderný a jasný název značky. A tou se stane právě zdrobnělina jména Terezie - Zora.
Zajímavostí je, že v Zoře Olomouc zpočátku byly původně čokoládové mlsky v menšině, prim hrály ty nečokoládové. A opakovalo se to vždy, když na společnost dopadly těžké časy, tedy během I. i II. světové války. V těchto dobách vždy musela Zora Olomouc rozšířit svoji výrobu. Někdy směrem k výrobě džemů a marmelád, jindy zase k sušenkám a oplatkám. Nicméně pokaždé, když se společnost vrátila do éry blahobytu, repertoár z chudých časů Zora nikdy neopustila. Proto se výrobní škála olomouckých čokoládoven zdárně rozšiřovala.
Doba, kdy byla čokoláda luxus
Těsně před druhou světovou válkou je už Zora Olomouc jedním z nejdůležitějších hráčů na československém sladkém trhu. Pracovala zde skoro tisícovka zaměstnanců. Historii zdejších čokoládoven podrobně popisuje tisková zpráva společnosti Nestlé nebo web designolomouc.cz.
K nárůstu počtu zaměstnanců dochází i po roce 1948, ale z kdysi soukromého podniku se stává podnik národní. Rapidně se snižuje počet nabízených katalogových produktů, před válkou jich bylo více než 650.
50. léta nejsou pro státy socialistického bloku dobou přepychu, spíš naopak. Čokoláda a kakao jsou nedostatkovým zbožím a je v podstatě na ně uvalena jakási daň z luxusu.
Psali jsme
Praha, ale vlastně celá Česká republika se odjakživa rozděluje na dvě skupiny. Sparťany a slávisty. Fanoušci nosí dresy, šály, čepice a další…
Nedostatek základní suroviny opět nutí odborníky k tomu vymýšlet cukrovinky, kde se bez čokolády obejdou, a tak přichází Zora Olomouc v roce 1959 s převratnou novinkou. Na trh se dostávají Sójové řezy.
Sóju zpracovávali na sladko už Číňané
Rozhodně to ale nebyl zcela převratný počin. Továrna na zpracování sóji byla známá v Kolíně už v polovině 19. století a Číňané a lidé z dálného Orientu zpracovávali sóju a třeba i hrách na sladkosti už několik století předtím. O čemž svědčí i poměrně oblíbený recept zvaný Císařská pochoutka nebo Císařský prach, který lze najít například na webu toprecepty.cz.
Každý výrobce se snaží minimalizovat své ztráty a například při výrobě sušenek a oplatků vznikají drobky a odřezky a nejinak tomu bylo i v Zoře Olomouc. V zájmu tehdejšího výrobce proto bylo smysluplně zpracovat i tento výrobní „odpad“. Rozhodně to není nic špatného a dá se to přirovnat k vánočnímu pečení cukroví. Pokaždé vám zbydou malé kousky, ze kterých hospodyňky jejich smícháním a dochucením těsně před vánočními svátky tvoří nepečené kuličky. A ty bývají pro mnoho z nás tou nejlepší laskominou na svátečním stole.
Sójové řezy z olomoucké Zory se však na českém trhu chytly velice dobře. K jejich výrobě se používala rozemletá sója, která tvoří až 30 procent obsahu. Další složkou je zmíněná oplatková drť, mouka, cukr, sirupy a oleje.
Je jasné, že v průběhu let se složení výrobku mírně upravovalo, část cukru byla například nahrazena glukozovými sirupy, přibyl palmový olej a aromata.
Dnes nám pohled na obal prozradí, že součástí výrobku je: cukr, 30 procent sójových vloček, glukozo-fruktozový sirup, palmový olej, glukozový sirup, sušená mléčná syrovátka, pšeničná mouka, aromata, jedlá sůl a kakaový prášek se sníženým obsahem tuku.
„Receptura Sójových řezů prošla úpravami, díky kterým se stala bezlepková. Před pár lety došlo ke snížení množství cukru, a naopak zvýšení podílu vlákniny a bílkovin. To ocenila i Potravinářská komora Slovenska, která výrobku udělila v roce 2022 ocenění v kategorii Reformulace roku, ve které se potravináři ucházejí o úspěch s výrobky s vylepšenou recepturou,“ popisuje nám tisková mluvčí pro Nestlé Česko a Slovensko Tereza Skrbková.
Řezy nepodlehly ani přívalu západních sladkostí
Ani výrobní proces není nijak složitý. Všechny složky výrobku se smíchají dohromady, promíchají a zpracují v jednolité těsto. To je vytlačeno do podoby nekonečného hada, který se nakrájí na jednotlivé porce a šup s nimi na balící linku.
Za poznámku jistě stojí i fakt, že výrobek, který letos slaví 65. narozeniny, v mnohém předběhl dobu. Dnes je společenským trendem zdravá a prospěšná strava, a cukrovinka ze sóji je proto víceméně ideální potravinou, i když její zdravotně prospěšné dopady trochu vymazává použitý cukr.
Nutriční hodnota Sójových řezů je 420 kcal nebo 1759kJ ve 100 gramech výrobku. To je zhruba o čtvrtinu méně než u čokoládových cukrovinek.
Potěšující je, že tato „sladkost chudých“, jak se za socialismu Sójovým řezům říkalo, ustála i porevoluční dobu. Všichni předpokládali, že po pádu železné opony, když náš trh vzaly útokem všechny možné i nemožné druhy čokolád a špičkových cukrovinek, odejdou Sójové řezy v tichosti do propadliště dějin.
Jenže to se rozhodně nestalo. Dokonce i švýcarský gigant Nestlé, pod jehož křídla se čokoládovny Zora v Olomouci v roce 1992 dostaly, si je vědom obliby tohoto výrobku. Nový majitel přinesl do Olomouce řadu nových výrobních postupů, nové technologické linky a stroje, nicméně Sójové řezy zůstaly. Navíc se na trhu objevily i jejich chuťové varianty. Například s brusinkami nebo s čokoládou.
Psali jsme
Valentýn je svátkem zamilovaných a i v České republice ho v posledních letech slaví velké množství lidí. Některé páry dávají přednost domácí…
Sójové řezy dokonce patří k nejprodávanějším výrobkům tohoto závodu. A navíc zájem o tento výrobek způsobil, že se vyrábí i na jiných místech v zemi. Jednu výrobnu najdeme například v České Třebové ve společnosti Čoko klasik družstvo, další obdobný výrobek pod názvem Sójový suk pak prodává obchodní řetězec Tesco.
Že jsou Sójové řezy od Nestlé dodnes trhákem, potvrzuje přímo společnost. Ještě větší úspěch mají na Slovensku.
„Výrobek Zora Sójové řezy se těší oblibě a má své stálé spotřebitele. Populární ale není jen v České republice, ale i v sousedním Slovensku, kde je o něj dokonce dvojnásobný zájem oproti tuzemsku. Ročně se v olomouckém závodě Nestlé Zora vyrobí stovky tun této tyčinky, což představuje miliony kusů,“ říká mluvčí Tereza Skrbková.
Zkuste si vyrobit vlastní
A na závěr tady máme výzvu pro ty, kteří si chtějí doma připravit vlastní Sójový řez. Není to nic složitého. Postačí vám k tomu 200 gramů okary, což je běžně prodávaná sójová drť nebo můžete použít hrubou sójovou mouku. K výrobě pak potřebujete balíček (200 gramů) neplněných sušenek, který nadrtíte či nasekáte nadrobno. Vše smícháte s konzervou zahuštěného mléka Salko, dále se 100 gramy ztuženého tuku a 2 lžícemi rumu. Vypracujete v tuhé těsto, uděláte váleček a můžete se chlubit vlastním výrobkem.
Anebo si zajděte do nejbližšího obchodu a Sójové řezy si koupíte. Nebudou sice stát jednu korunu, jak si pamatuji z dob plánovaného socialistického hospodářství, ale určitě vám zachutnají.