foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Samoobslužné kasy v Globusu
REPORTÁŽ: Nákupy s dítětem mohou být stresující událostí. Menší děti v kočárku vyžadují pozornost a v obchodech se jim nemusí líbit, což dávají hlasitě najevo. Ty větší by zase nejraději do nákupního vozíku vložily téměř celý obchod. Své by o tom mohl vyprávět otec, kterého jsme potkali v hypermarketu Globus, když jsme monitorovali ceny produktů.
Řada zákazníků ve zmíněném řetězci při nákupu využívá skener. Jednoduše si sami nákup namarkují, už ve vozíku si ho mohou skládat do tašek a s každou přibývající položkou vědí, kolik celý nákup bude stát. Pokud není zákazník vybrán na náhodnou kontrolu, může tímto způsobem ušetřit drahocenný čas.
Při návštěvě Globusu jsme byli svědky slovní rozepře mezi prodavačkou a zákazníkem. Muž přišel nakoupit se svým synem, kterému mohlo být kolem pěti let. Už když mířil ke kasám a se svým skenerem plánoval ukončit nákup, dotazoval se u zaměstnanců, zda nevadí, že syn snědl jeden kus pečiva a napil se limonády. „U nás není kontrola podle váhy, takže nevadí. Problém by to byl, pokud byste šel do samoobslužné pokladny, ta by hlásila, že nesedí hmotnost, museli bychom vám to odblokovat,“ hlásila ve spěchu prodavačka a hned poté šla pomáhat a kontrolovat další zákazníky.
První nákup se skenerem
Ve stejném momentu čekali na kontrolu tři zákazníci, kteří netrpělivě vyhlíželi obsluhu. Brzy se k nim přidal také „náš“ zákazník, který zprvu netušil, o co se jedná. „Běžně chodí nakupovat manželka, ale je nemocná, tak jsem to vzal za ni,“ říkal nám s úsměvem, když nevěděl, co má dělat. Poradili jsme počkat na obsluhu.
Jeho nákupní košík téměř přetékal, uvnitř bylo několik plných tašek a vespod měl velké balení toaletního papíru a limonády. Za pár minut k němu přišla prodavačka a začala kontrolovat nákup. Když po několika zkontrolovaných položkách zahlásila, že už to brzy bude stačit, její kontrolní skener objevil nenamarkovanou položku. Šlo o balíček gumových bonbonů, který byl ukrytý mezi dalšími kusy potravin.
Po celé kontrole vyšlo najevo, že skenerem nebyly namarkovány čtyři položky. A vzhledem k tomu, že šlo o dva balíčky bonbonů, jedno malé autíčko a čokoládové piškoty, bylo předem jasné, odkud vítr fouká.
Dítě nevědělo
Otec byl lehce vyveden z míry, pohled prodavačky, když na něj nahlížela jako na zloděje, mu nebyl příjemný a dítě vlastně asi ani nevědělo, co udělalo. Na naléhání otce odpovědělo, že s maminkou si také může něco vybrat. „Ale musíš mi to říct, abych to namarkoval, ne to rovnou hodit do vozíku,“ zlobil se otec. Že je tu prvně a netušil, že syn něco sám vložil do košíku, prodavačku ale příliš nezajímalo. „Příště půjde radši nakupovat manželka,“ zhodnotil.
Zboží společně k nákupu přidali, otec vše uhradil a s omluvou odcházel. Prodavačka sice uvěřila, že v tom byl nevinně, příliš empaticky se ale nechovala. „Takhle by to mohl na dítě svádět každý, to přeci nejde,“ zlobila se.
K podobným případům dochází v obchodech také v případě konzumace pečiva ještě před zaplacením. Ačkoliv většina obchodů tvrdí, že situaci chápe a tolerují ji, chování prodavaček je někdy odlišné. O tom jsme psali ZDE.