foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Kancelářské budovy, ilustrační foto
„Nikdy bych nevěřila, jak obtížné bude najít práci,“ svěřila se redakci devětadvacetiletá Šárka. Podle svých slov není problém v nedostatku kvalifikace či zkušeností, ale v tom, že ve svém věku nemá děti. Zaměstnavatelé se podle ní obávají, že ji přijmou, a ona po čase, jakmile získá nárok na rodičovský příspěvek, odejde na mateřskou dovolenou.
Šárka začínala po střední škole ve velké korporátní společnosti, kde se postupně vypracovala a zároveň zvládla vystudovat vysokou školu. Situace se však změnila s příchodem nového vedení. Šárka se stala nadbytečnou a po mnoha letech ve svém prvním zaměstnání byla nucena hledat práci znovu.
Jak sama nyní říká, nemyslela si, že to bude takový problém. Odpověděla na řadu inzerátů a čekala, zda ji pozvou na pohovor. Během jednoho měsíce jich absolvovala zhruba deset, bohužel bez úspěchu. Nejvíce ji překvapilo, že ačkoliv se podle zákoníku práce zaměstnavatelé nesmějí ptát na rodinný stav, děti či plánované těhotenství, s podobnými otázkami se setkala ve většině výběrových řízení.
Neodpovědět je neslušné
„Vím, že na takové otázky nemusím odpovídat, ale když se mě zeptají, zda mám děti, přece jim nebudu říkat, že jim to neřeknu. To bych si zkazila první dojem. Už ve chvíli, kdy se na děti ptali, jsem viděla, jak reagují na můj věk,“ popisuje Šárka redakci. To, že děti v momentálně neplánuje, podle ní pracovníky HR nezajímalo.
Když jí z jednoho zaměstnání telefonicky oznámili, že si ji bohužel nevybrali, zeptala se na důvod. Šlo totiž o práci, o kterou měla skutečný zájem, a z pohovoru odcházela s velmi dobrým pocitem. „HR mi přiznala, že se mě bojí přijmout, abych brzy neotěhotněla a neodešla na mateřskou. Prý by mi to správně ani neměla říkat. V minulosti se jim to již opakovaně stalo,“ sdělila redakci.
Šárka pokračuje v hledání dál, jediné, co jí zatím bylo nabídnuto, jsou práce na živnostenský list a IČO. „To nechci, znamenalo by to pro mě nejistotu, nestabilitu, žádné benefity, dovolenou, plno administrativy, hlavně pak nestabilní příjem,“ vysvětlila.
Podobná situace může nastat
Naše redakce oslovila několik personálních agentur a dotazovala se, zda jde o standardní situaci.
„Je pravdou, že ženy ve věku kolem třiceti let se mohou setkávat s nevyslovenými obavami zaměstnavatelů ohledně odchodu na mateřskou dovolenou. Z našeho pohledu je ale takové uvažování krátkozraké. Ženy v tomto věku jsou často na vrcholu startující kariéry, mají čerstvé vzdělání i první cenné zkušenosti. Dnešní trh práce nabízí flexibilní úvazky a home office, což umožňuje návrat do práce ženám mnohem dříve. Firmy, které se rozhodují na základě předsudků, přicházejí o talentované kandidátky,“ uvedl pro PrahaIN.cz Petr Douda, tiskový mluvčí společnosti Randstad Česká republika.
I z druhé agentury zazněla podobná slova. „Situace, kterou popisujete, se může na pracovním trhu objevit, ale nelze ji vnímat jako běžný nebo dominantní trend. Ve většině případů se firmy při výběru kandidátů soustředí především na zkušenosti, kompetence a vzájemnou shodu. Je pravda, že téma rodičovství může být v některých firmách vnímáno jako praktická otázka plánování kapacit, ale moderní přístup zaměstnavatelů se posouvá směrem k férovému a nediskriminačnímu výběru,“ sdělil redakci Branislav Jančuška, ředitel personální agentury Synergie Česko a Slovensko.
Z legislativního pohledu je ale podle jeho slov situace jednoznačná. Zaměstnavatel nesmí kandidáta znevýhodnit na základě pohlaví, rodinného stavu ani plánování rodičovství.
„Otázky směřující na rodinné plány, jako například „Plánujete děti?“ nebo „Kdy si chcete založit rodinu?“, proto nepatří mezi relevantní otázky ve výběrovém řízení. Pokud se kandidátka s takovou otázkou setká, může odpověď nasměrovat zpět k pracovní rovině, například: „Ráda bych se soustředila na svou profesionální kvalifikaci a to, jak můžu přispět vaší firmě.“ Taková reakce je profesionální a zároveň pomáhá udržet rozhovor v tématech, která jsou pro danou pozici podstatná. Zároveň platí, že průběh výběrového řízení je často dobrým indikátorem firemní kultury. Otevřený a respektující dialog bývá základem dlouhodobě fungující spolupráce,“ dodává Jančuška.
Pokud se na pohovoru objeví otázky na soukromí, podle Petra Doudy je to varovný signál. „Pravděpodobně by se nechovali férově ani v budoucnu. Ženy by měly hledat zaměstnavatele, kteří se zaměřují na jejich dovednosti a zkušenosti, nikoliv na rodinný stav,“ doplnil Petr Douda.
Šárka přiznává, že je to frustrující. „Věřím ale, že existují firmy, které ocení mé zkušenosti a pracovní nasazení, aniž by řešily, jestli mám děti nebo kdy je plánuji. Chci najít prostředí, kde si mě budou cenit za to, co opravdu přináším do práce,“ dodává.