foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Sortiment je na trzích široky.
REPORTÁŽ: Vydat se do Polska, na tom pro řadu Čechů není nic neobvyklého. Redakce PrahaIN.cz podobnou cestu absolvovala už vloni. Protože se nám od té doby ozvala celá řada čtenářů se svými tipy, vydali jsme se k našim severním sousedům i letos. Jako obvykle jsme si vybrali oblíbené místo, jimž je Kudowa-Zdrój.
Už v tuto chvíli se sluší poznamenat, že víkendová návštěvnost je pro introverty doslova smrtící. Těsně po sedmé ranní nebylo místo k parkování, lidé měli až nepředstavitelně přeplněné tašky, fronty se stály na vánoční ozdoby, hrozinky, mandle, cukroví, stejně jako na umělé stromky za necelou tisícovku. Měřily kolem dvou metrů. A prodával je Čech. „Asi jo, asi bych mohl prodávat u nás, protože Mountfield je má jednou tak drahé, ale tady je to lepší,“ řekl nám kvapně, neboť právě dvěma starším ženám odkládal dva urostlé krasavce bokem. „My si je tu odložíme, protože za dvě hodiny už nebudou, s nimi bychom neprošly a do auta je to daleko,“ sdělily nám a vydaly se pro máslo.
To byla kapitola sama pro sebe, máslu OSEŁKA se proto budeme věnovat v samostatném textu.
Zmíněné polské trhy jsou proslulé a legendární. A k našemu velkému překvapení nepostihují pouze potraviny nebo drogerii. My jsme tu objevili úplně vše. Trhovci nabízeli huňaté kožichy, zimní bundy od pro nás neznámé značky, trička, šály, pletené rukavice, ale i běžky, ozdoby, těsto na cukroví, vykrajovátka, čokolády. Pokud bychom chtěli vypsat alespoň část sortimentu, museli bychom si připravit tak tisíc slov.
Už když jsme projížděli ranním Náchodem, bylo jasné, jak to v Polsku bude vypadat. Zatímco se město probouzelo do mrholení, šedi a tmy, jedno auto za druhým popojíždělo směrem k trhům. I proto nikoho nepřekvapí, že na polské obyvatele jsme zde ani jednou nenarazili. Pokud pochopitelně vynecháme trhovce. Všude byli pouze Češi. Druhá otázka, kterou jsme si při poslechu hitů Karla Gotta už od Jaroměře pokládali, se týkala bestsellerů. Mysleli jsme totiž, že největší zájem bude právě o potraviny. Realita byla docela jiná.
Už výše jsme zmínili neuvěřitelně přeplněné tašky. Lidé, zákazníci, totiž brali naprosto vše. Desítky kilogramů cukroví, povlečení, ale i ty kabáty. Nakupovaly celé rodiny, které jsme často viděli i s těmi vánočními stromky. Levnější bylo všechno, přestože se podle oslovených zdražovalo. Potvrdili nám to nakupující i česky obstojně hovořící stánkaři.
Připadali jsme si trochu jako v devadesátých letech, kdy podobné trhy zažívaly boom. Aby se něco podobného později odehrávalo v Čechách, tenkrát v režii vietnamských prodejců.
Na trzích jsme strávili zhruba dvě hodiny a oběd jsme zvládli až v trutnovském Tescu. I v tomto hypermarketu bylo hodně lidí. Ve srovnání s Polskem se však jednalo o takovou odpolední rozcvičku. Co v nás zanechalo největší stopu, bylo jednou zmíněné máslo. Proto se k němu vrátíme v dalším článku.