„Nevydrželi ani tři měsíce,“ podnikatel popisuje strastiplné hledání kuchaře

ROZHOVOR: Poté, co naše redakce publikovala rozhovor s řezníkem, který si postěžoval, že nemůže sehnat svého nástupce, obrátil se na nás provozovatel restaurace v jedné z obcí ve Středočeském kraji. Problém se prý rozhodně netýká jen řeznického oboru. On sám hledá kuchaře na plný úvazek a po několika letech marného hledání přestává věřit, že pracovití a spolehliví lidé ještě existují.

Restauraci provozuje desátým rokem. První rok byl v kuchyni každý den od rána do večera jediným kuchařem, poté přibral známého. Ve vaření se střídali. „Kolega bohužel před pěti lety zemřel a od té doby nemohu nikoho sehnat,“ stěžuje si v telefonickém rozhovoru Jaroslav.

Jméno obce, kde se jeho podnik nachází, si nepřeje zveřejnit, protože by se v textu mohli poznat bývalí zaměstnanci. „Všichni se tu známe, nechtěl bych nikomu ublížit,“ vysvětluje.

Nekonečné hledání

Hledání začalo před pěti lety. Vyvěsil inzeráty po nástěnkách v okolních obcích, nabídka práce se objevila i v několika skupinách na sociálních sítích. „Zájemců se mi zpočátku přihlásilo dost, na pohovor ale někteří nedorazili a zhruba polovina těch, kteří přišli, to hned vzdala. Další tři slíbili, že přijdou, ale nakonec nedorazili. Na zkoušku jsem přijal tři kuchaře, jednoho zkušeného a dva mladé kluky,“ popisuje.

Trápení ale pokračovalo. Mládíci vydrželi dva měsíce, pak se rozhodli skončit. Důvodem byly pracovní víkendy. „Ocenil jsem, že mi to řekli na rovinu. V tom věku si prostě chtěli užívat a mít práci s jasně danou pracovní dobou. Vlastně je chápu, když se ale podívám na naše mladá léta, tak my takoví nebyli,“ říká pětačtyřicátník Jaroslav.

Zkušený kuchař vydržel nejdéle, ani on ale nebyl bez chyby. „První tři měsíce fungoval na jedničku, pak trochu polevil a několikrát přišel pozdě do práce. Měl jsem podezření, že si domů občas odnáší víc hotovek, než jsme byli domluveni, ale to jsem neřešil. Poslední kapkou byla velká víkendová akce, na které jsme měli vařit oba. Ráno nepřišel. Když jsem se mu po několika hodinách dovolal, řekl mi jen: ,Sorry, já jsem to včera večer přehnal, já nemůžu.‘ A opravdu nedorazil. Kdyby se to stalo jednou, možná bych to dokázal přejít, ale tohle bylo poněkolikáté a ten den jsem to sám prostě nezvládal,“ popisuje důvody, kvůli kterým se museli rozloučit. Velkou akci nakonec vyřešil díky pomoci manželky a rodiny.

Stále věří 

Od té doby marně shání dál. V kuchyni se mu vystřídala další pětice kuchařů, ani jednou to ale nastálo nevyšlo. Problémy byly podobné. „Buď chtěli víc peněz a pracovat méně, nebo se objevily potíže s alkoholem a krádežemi,“ popisuje.

Krádeže prý nebyly ojedinělé, ať už šlo o odlévání alkoholu z lahví nebo jeho konzumaci přímo na place. Z kuchyně mu mizely i hrnce a nože.

„Četl jsem u vás citaci ze školy, která zmiňovala, že na obor kuchaře přijímají mnoho žáků, podstatně víc než na řezníka, ale většina z nich po škole nezůstává v oboru,“ říká.

Hledání nevzdává. Znovu zveřejní inzeráty a bude doufat, že alespoň na léto sežene výpomoc. „Jinak se se mnou manželka rozvede, protože jsem pořád v práci. Už jí spoustu let slibuju, že budu víc doma,“ uzavírá.