foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Martin Ondráček
Martin Ondráček je český novinář, který se podílí na iniciativě Dárek pro Putina, ta už od roku 2022 pořádá sbírky na nákup zbraní pro válkou zasaženou Ukrajinu. O jejích aktivitách, ale také o různých pohledech veřejnosti na ruskou agresi se rozpovídal pro server PrahaIN.cz.
Iniciativa Dárek pro Putina vznikla krátce po útoku Ruska na Ukrajinu, jaké byly tehdy vaše pocity?
Byl jsem strašně nasr...ý a moc jsem nevěděl, co mám dělat. Dohodli jsme se doma, že přijmeme uprchlíky, ubytovali jsme je na chalupě. Pak mi velmi přišlo vhod, že mi zavolal Dalibor Dědek a požádal mě o to, jestli bych nevymyslel koncept, který by marketingově zaštítil účet na ukrajinské ambasádě, který tehdy vybíral peníze na vojenskou podporu. S přáteli jsme dali dohromady projekt Dárek pro Putina.
Teď už je to známý brand. Jak se finanční podpora od lidí v průběhu měsíců a let mění?
Těžko se to dá takhle určit. Trvalo nám dlouho, než jsme našli klíč, ale nakonec to začalo fungovat. Velmi často dostávám otázku, jestli pozoruji, že podpora Ukrajiny klesá. Ne. V loňském roce jsme vybrali 246 milionů korun, což je o nějakých 35 víc než v roce 2023. Asi je to tím, že množství lidí, co věří tomu, že válku může ukončit jen Ukrajina, která je nejen diplomaticky ukotvená v západních bezpečnostních strukturách, ale je také vojensky silná, přibývá.
Pohybujete se v oboru, který spolehlivě rozděluje společnost. Na sociálních sítích se kvůli tomu denně hádají tisíce lidí, ale co v realitě? Potkal jste někdy osobně někoho, kdo vám dal zřetelně najevo negativní názor?
Ne, mám asi štěstí, ale potkávám lidi, co mi spíš děkují. Asi víte, že v každé společnosti žije nějaké procento úplných deb..ů. Mně samozřejmě nevadí, když za mnou lidé přijdou a slušně se mnou diskutují o tom, jestli si myslím, že to má smysl. Ale deset procent kre..nů, kteří vám budou vždy nadávat, ti jsou opravdu všude. Nemusíte kvůli tomu dělat sbírky na zbraně pro Ukrajinu, stačí jen, když fandíte špatnému fotbalovému klubu. Musíte se přes to přenést.
Podpora Ukrajiny je také častým tématem celebrit a umělců. Je to důležité?
My osobně cestou celebrit příliš nejdeme. Jednak proto, že celebritám necháváme prostor hlavně pro humanitární část, ale také ne všichni lidé, kteří chtějí pomáhat Ukrajině, se ztotožňují s myšlenkou zbraní. Pokud za námi někdo přijde a řekne, že nám chce pomoct, tak určitě. Ale nejsme ti, kteří je přímo oslovují.
Najdou se ale celebrity, které mají názor úplně opačný. Pamatuji si, že se vaše iniciativa na sociálních sítích ohrazovala vůči tvrzením Michala Davida, že dodáváním zbraní na Ukrajinu se pomáhá tomu, aby umírali lidé.
Dobře, ale z Michala Davida padají neuvěřitelné blbosti, třeba že je tady teď nová totalita, horší než za socialismu a tak dále. Takové lidi není vůbec možné brát vážně.
Ale stále je to člověk, který má obrovský dosah a může oslovit velké množství lidí.
To je jedno. Jestli lidi, které osloví, mu věří, že teď je menší svoboda, než byla v roce 1989, tak buď trpí amnézií, tedy ztrátou paměti, nebo jsou úplní id..ti.
Nechme to stranou. Co plánujete dál?
Máme před sebou tři sbírky, z níž o jedné mohu mluvit. Pokusíme se vybrat peníze na technologickou novinku, kterou jsou speciální pláště pro vojáky. Používají se ve chvíli, kdy nad vámi bzučí dron, který má termo kameru a umí vás zaměřit podle teploty vašeho těla. Jsou to speciální pláště, které když si obléknete, tak jste vůči těm dronům neviditelní. Děláme to s Colt CZ a je to sbírka typu jedna plus jedna, kdy vybereme určitou částku, oni ji pak zdvojnásobí. Dále máme vymyšlené další dvě sbírky. Jedna je na několik kusů velmi účinných palných zbraní vyšší ráže. Druhá by výhledově měla pomoct při výcviku pilotů na Ukrajině.
Tohle veřejnost vidí. Dokážu si ale představit, že je to jen malá část z toho, co to obnáší. Jak dlouho ten proces vlastně trvá?
Ano, paradoxní je, že vybrat peníze je jednodušší než realizovat transfer věcí na Ukrajinu. Jsou to zbraně a vždy je to tak, že máme dohodu s ukrajinským velvyslanectvím, které to fyzicky nakupuje a my nejsme ani vteřinu vlastníkem těch zbraní, protože nemáme licenci. Někdy proces povolení vývozu trvá dlouhé měsíce. K němu se vyjadřuje velké množství lidí a institucí, ukrajinská byrokracie není malá. Paradoxem je, že někdy ty peníze máme vybrané a čekáme několik měsíců, abychom tu zbraň mohli zaplatit a dostala se tam. Jsme v době, kdy výroba zbraní je na maximu, na maximu je ale také poptávka po nich. Ne vždy jsou zbraně skladem a občas se nám stává, já tomu úplně rozumím, že vybereme zbraň a z technických důvodů přijde dlouhé období čekání.
Vzpomenete na nějaký rekord?
Nedá se to takhle úplně říct, ale hezkým příkladem je sbírka na deset tun plastické trhaviny. Po ukončení sbírky se první dvě tuny povedlo poslat na Ukrajinu do dvou měsíců. Zbývajících osm tun po roce. Takhle to v té branži prostě chodí.