Odborník: První exekuce paralyzuje a už se vezete

01. 05. 202213:16
Odborník: První exekuce paralyzuje a už se vezete
foto: Archív Radka Hábla/Radek Hábl, autor projektu Mapa exekucí

Přes půl milionu lidí v Česku má více než jednu exekuci, z toho třetina jich má více než deset. To jsou tak obrovské dluhy, ze kterých nemají šanci se dostat, říká pro magazín PrahaIN.cz Radek Hábl, autor projektu Mapa exekucí.

O tom, že jsme v Evropě na předních místech v počtu exekucí, se mluví už dlouho. Může za to mnoho vlivů – nastavení právního systému exekucí, lobbistické snahy zainteresovaných skupin a v posledních letech to vypadá, jakoby se finální ránu snažil zasadit nejdříve covid a po něm pak hospodářská krize v důsledku války na Ukrajině.

Došlo k úplně bezprecedentnímu zdražování jak nájmů, tak základních potravin, nákladů na živobytí…. Situaci trochu vylepšilo Milostivé léto, což byla akce, v rámci které mohli dlužníci doplatit dlužnou jistinu a byly jim odpuštěny všechny poplatky, které často tvořily několikanásobek původního dluhu.

Radek Hábl je s projektem spokojen tak napůl: „Milostivé léto se týkalo necelých 300 tisíc lidí, ovšem z různých důvodů ho využije tak 10 % z těchto dlužníků. Lidé mají často 10 a více exekucí a zastavení dvou z nich nic neřeší, málokdo v exekuci má také našetřeno na splacení jistiny,“ říká šéf projektu Mapa exekucí. „Díky Milostivému létu se zatím všech exekucí zbavilo 15 000 lidí, finálně to bude cca 20–30 tisíc, což považuju za velký úspěch. I přesto, že se jedná o velmi malou část celkového počtu exekucí v Česku.“

Kolik je vlastně v Česku aktuálně lidí v exekuci?

Okolo 700 000 lidí, z toho více než tři čtvrtiny mají exekucí více. Přes půl milionu lidí má tři a více exekucí, a těch s deseti exekucemi je asi 160 000. To jsou tak obrovské dluhy, ze kterých se nemají šanci dostat. Celkem se u nás vede 4,6 milionu exekučních řízení + statisíce daňových a správních.

15 000 lidí ze 700 000, to jsou dvě procenta lidí… To zase není taková sláva.

Účelem Milostivého léta nebylo oddlužit národ. Tím, že to bylo hodně politicky zajímavé téma, se tady rozšířil mýtus, že tady máme oddlužovací super akci, která zbaví exekucí statisíce lidí. Od začátku ale bylo jasné, že tomu tak není. Milostivé léto bylo prvním krokem pro tu málo početnou skupinu lidí, kteří mají veřejnoprávní dluhy a jsou schopni zaplatit alespoň jistinu. Milostivé léto bylo první krok, ale zdaleka ne největší a nejsystémovější bod, mířený zejména na nájmy, zdravotní pojištění a pokuty u dopravních podniků.

Obrovské množství lidí mělo dvacetitisícový dluh na nájmu, ale celkový dluh s poplatky z prodlení třeba milion. Daleko důležitější je ale druhý krok: od 1. ledna tohoto roku se zastavují všechny nedobytné bagatelní exekuce do 1 500 Kč. To jsou letos stovky tisíc nevymahatelných exekucí. Milostivé léto bylo hezké, ale nebylo zaměřeno na velkou masu lidí. Já už jsem na Milostivé léto trochu alergický, protože místo toho, abychom teď řešili strategické věci nebo systémovější opatření, tak se nám to pořád motá kolem Milostivého léta.

Proč je tak důležité pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor?

Protože je to systém levnější, efektivnější a nezatěžující zbytečně další subjekty, například zaměstnavatele. Proč musí 10 exekutorů dělat to samé? Zjišťovat kde má dlužník účty, kde pracuje, kde bydlí, kde má majetek, kde je pojištěn atp., když už to ví ten první exekutor? Zatěžuje a poškozuje to úplně zbytečně celou ekonomiku i státní rozpočet.

Navíc je to pro dlužníka paralyzující. Když se dostane do první exekuce, tak mu jeho první exekutor zablokuje celý majetek. Protože když to neudělá on, tak to udělá ten druhý exekutor v pořadí, který přijde. A co uděláte, když máte obstavený příjem? Nemáte na nájem, na energie nebo jiné závazky, a začnete se propadat hlouběji a hlouběji. Což je jeden z důvodů, proč 75 % dlužníků má víc exekucí než jednu.

Jak se definuje nevymahatelná exekuce?

Šest a více let nebylo vymoženo ani na náklady exekuce. To většinou znamená, že ta exekuce někde visí v pořadí. Je na uvážení věřitele, jestli chce pokračovat a zaplatit zálohu 500 korun, nebo jestli chce nechat exekuci odepsat a zastavit. Pokud má dlužník 15 exekucí, tak vymahatelnost exekucí na, řekněme, pátém až patnáctém místě se limitně blíží nule. Navíc to dlužník většinou vzdá a přesune se do šedé ekonomiky, protože to stejně nemá šanci v životě zaplatit. Nevymahatelných exekucí je v Česku až 2,5 milionu.

Jak je na tom s exekucemi hlavní město Praha?

V roce 2019 byla Praha osmá nejhorší, ze 14 krajů, tedy někde za polovinou. Lidé v exekuci v Praze mají většinou méně exekucí v průměru na osobu, ale zase větší. Jak Praha, tak střední Čechy mají menší počet větších dluhů. Na druhém konci škály je severozápad Čech, kde je zase na osobu více exekucí v celkově menším objemu.

Může za to samozřejmě ekonomika daného regionu: v Praze se víc vydělává, ale taky jsou tady dražší hypotéky i nájmy. V Ústí vám úvěrová společnost půjčí 5 tisíc, v Praze třeba 20. Velký vliv na to bude mít růst úrokových sazeb. Hypotéka v Praze není za milion, ale za 5 až třeba 20 milionů. Teď vylítla sazba ze 2 na 5 procent, to jsou desítky tisíc ročně. Ve středních Čechách budou úrokové sazby větší problém než růst cen energií. A dohromady to bude naprosto smrtící koktejl.

Je tržní prostředí v exekuční oblasti v Evropě standard?

Třetina států EU má státní exekutory a většinou jsou to ty nejvyspělejší. Zbytek má soukromé fungující na tržních principech, ale s různými omezeními. Kdybychom tady ten tržní byznys neměli, exekutoři by se nepřetahovali o klienty, mohli by si říct o zálohy, měli by kompenzované ztráty.

Ve chvíli, kdy tady máme tržní prostředí, není kam snižovat exekuční náklady, protože tím odpálíme všechny malé exekutory a zůstane tady oligopol a 10 až 20 největších exekutorských úřadů, které to tady kompletně ovládnou. I když dáte zálohy povinné, tak oni si stejně najdou cestu, jak to věřiteli refundovat. Třeba přes nějakou fakturu.

Často se mluví o teritorialitě, která by celému procesu mohla pomoci. Interpretuje se jednoduše: jsem z Prahy, exekutor by měl být z Prahy (nebo ze Středočeského kraje).

To je pouze jeden ze tří aspektů teritoriality. První je ten místní, který jste popsal. Ten je ale na celé teritorialitě ten nejméně důležitý. Druhý parametr je právě to pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor. A třetí pravidlo, to nejdůležitější, je, že exekutora vybírá soud zcela náhodně, nikoliv věřitel.

Radek Hábl

V roce 2016 rozjel projekt Mapa exekucí, který se zabývá problematikou předlužení a exekucí v České republice. Vystudoval fakultu financí a účetnictví na VŠE v Praze, korporátními financemi se zabýval ve společnostech Pivovary Staropramen nebo IBM. Do roku 2020 působil jako expert na dluhovou problematiku v Agentuře pro sociální začleňování při Úřadu vlády České republiky.

V roce 2019 založil Institut prevence a řešení předlužení, který se specializuje na problematiku zadlužení domácností, exekuce a insolvence. Od roku 2020 je členem Rady vlády pro lidská práva. V oblasti osobních financí je podle něj potřeba rozsáhlé systémové změny, které líbivé akce jako Milostivé léto nedokážou nahradit.

 

Mělo by to fungovat stejně jako v insolvencích, kde se náhodně vybírá insolvenční správce. Dříve však v insolvencích fungovalo něco podobného. Soudy si mohly vybírat volně, komu dají nová insolvenční řízení, a vznikla tam díky tomu konkurzní mafie. V exekucích  na podobném principu vznikla exekuční mafie. Vznikly provázané systémy věřitelů, inkasních agentur, advokátních kanceláří, rozhodců a exekutorů.

Proč si vlastně věřitelé volí různé exekutory, a ještě přes půl republiky? Není to pro ně i z hlediska interních procesů příliš složité?

Oni si dokonce volí různé exekutory i v rámci jednoho dlužníka! To dělaly často dopravní podniky, které měly jednoho dlužníka, a každý jeho dluh hodili jinému exekutorovi. Nebo dokonce rozdělili jeden dluh dvěma různým exekutorům – jeden vymáhal jistinu, druhý náklady či penále, a každý z nich si samozřejmě účtoval příslušné náklady. Podobná praxe je běžná například i u VZP. A z takového systému je to samozřejmě k předluženosti a exekuční krizi coby kamenem dohodil. Je to obrovský byznys. Můžete si vybírat exekutora, kterého chcete, a jste náchylní k úplatkům.

Jak to myslíte?

Známe případy, kdy exekutoři říkají, že jim volá někdo z oddělení pohledávek a říká: když vám to dám, tu exekuci, co z toho budu mít já? Opravdu. Pořád je to o tom, že když já si mohu vybírat exekutora, tak mám obrovské množství potenciálních zakázek, který můžu dát, komu chci. Já prostě mám zlaté prase a je jen na mně, komu ho dám.

Výběrová řízení na dvorní exekutory jsou často neprůhledná a bez jasných pravidel. A teď si představte, že jste šéfem oddělení pohledávek ve velké společnosti, která má třeba desetitisíce dlužníků, náhání vás desítky exekutorů a vy se jen ptáte: tak, kdo mi dá víc zpátky do kapsy?

V Čechách byl v roce 2008 zaveden institut osobního bankrotu, nicméně stále je to spojeno s pocitem určité vyčleněnosti a selhání. Přitom bankrotem si prošla spousta slavných lidí – André Agassi, Mike Tyson, Donald Trump hned několikrát, i takové osobnosti jako Abraham Lincoln, Henry Ford, Walt Disney… proč je to v Česku takové stigma?

U nás se to odlišuje: dluh jako takový je něco, co je chtěné a společensky žádoucí. Mít dluhy, hypotéku, je úplně normální, reklamy na spotřebitelské úvěry vám sugerují, ať si půjčíte hned, že na úspěch a štěstí nemusíte čekat.

Průšvihem je až nezvládnutý dluh, který vás pasuje do role člověka, který neumí počítat, jste automaticky finanční negramota, žil jste rozmařile, půjčoval si na dovolenou, na Vánoce… Což je neuvěřitelně alibistická bagatelizace… A já z toho umělého étosu, že za všechno může jen a jen dlužník, podezírám ty, kteří v roce 2001 zaváděli soukromé exekutory.

Veškeré systémové problémy bylo třeba nějak přikrýt a finanční (ne)gramotnost byla skvělou volbou, která se opakuje jako hlavní problém exekucí u nás dodnes. Přitom desítky zahraničních výzkumů již opakovaně prokázali, že vzdělávání ve finanční gramotnosti má pozitivní vliv na chování lidí jen u promile případů.

Máme novou sněmovnu, jste optimista?

Situace, která se teď objevila s energiemi, obrovský růst energií, úrokových sazeb, s tím související obrovský růst inflace, můžou roztočit takovou spirálu, že budeme do zefektivnění exekučního systému natlačeni, ať se nám to bude či nebude líbit. Což může být příležitost k prosazení konečně systémového a páteřního řešení, na které pak budeme navěšovat drobné právní ozdůbky. Já doufám, že nakonec tam vůle bude, a že nakonec zvítězí zdravý rozum.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných