foto: Archiv Šárky Matušíkové, se svolením /Restaurace u Šárky
ROZHOVOR: O hospodách na malých vesnicích a obcích se v médiích hodně psalo především v době pandemie. Byly to především tragické příběhy, kdy provozovatelé neunesli tíhu doby a museli zavřít. O podnikání jsme hovořili s Šárkou Matušíkovou, která vede Restauraci u Šárky v Račicích. Ty mají asi 400 obyvatel a jak sama říká, kdyby prý bylo na místních, hospoda nemá šanci přežít.
Podnikání podle ní není zrovna jednoduchá činnost, a to platí dvojnásob v pohostinství. „Těžké, rizikové, náročné,“ říká.
Úděl má ovšem dvojitý, neboť kromě hospody se stará ještě o hospodářství, vlastní několik zvířat. Podle jejích slov se tyto dvě činnosti dají skloubit, ačkoli je to hodně hektické.
Úděl hospodské má mnoho pozitivních stránek, práce ji baví a naplňuje, na druhou stranu podle vlastních slov nezná volno, sama odpočívat moc neumí a letní dovolenou, stejně jako v posledních letech, neplánuje.
Restaurace u Šárky. Zdroj: Archiv Šárky Matušíkové, se svolením
„Volno neexistuje, 23 let dovolená nic, pátky, soboty, neděle, pořád,“ usmívá se a sama přiznává, že si ale ve výjimečně volných chvílích ani sama odpočinou nedokáže. „To si ani neužijete. Když bych si ho chtěla užít, tak mám v hlavě, co v hospodě, co tam. Kdybych někam odjela na dovolenou, je to horší. Odpočívám ale tak, že tady mám zvířata, sednu si k nim, to je moje. Snažím se toho volna aspoň někdy využít, třeba v pondělí máme zavřeno, a to si doma dělám věci, které se týkají domácnosti a za týden je nestihnete. To je trochu relax. Ale že bych si lehla a odpočívala, to neumím, to mi nejde,“ říká.
V posledních týdnech nastala změna. Rodina zakoupila podnikatelce dovolenou, po více než dvou dekádách si tak užila zasloužený odpočinek. „Byla jsem do toho trochu uvrtaná,“ usmívá se.
Stejně jako mnoho podnikatelů v pohostinství, také Matušíková říká, že v dnešní době je velmi těžké věřit lidem. Naráží na zaměstnance, kterých má opravdu jen minimum. Jinak to prý zkrátka nejde, celou hospodu táhnou ve třech lidech.
Brigádnici? Špatné...
„Jak nemáte rodinu, která vám pomůže, nejde to. Cizího? Dnes je to hrozné, obere vás každý. Tohle je hrozně náročné. Musí tam být důvěra. Mám dceru, která by to zvládla, je pracovně vytížená, ale je to jediný člověk, který by mi dokázal pomoct, jinak se ale nejde spolehnout na nikoho. Těžko někomu věřit a sehnat někoho, kdo by dokázal pracovat. Dnes přijde brigádník a je mu všechno jedno, hlavně že ´odkrouhne´ hodiny, ale že jsou špinavé stoly, je potřeba tohle, to oni nevidí. Jdou prostě za hodinami. Naštěstí mám ještě provozní, sousedku a kamarádku, za ní bych dala ruku do ohně, je pracovitá. Ale problém, že ona to dělá po práci... Takže ještě s dcerou to děláme celkem ve třech,“ krčí rameny.
PrahaIN.cz v minulosti mluvila s celou řadou hospodských na vesnicích a malých obcích. Všichni se shodli na tom, že vesnický lokál se na místních nemůže uživit. Tohle potvrzuje i Matušíková z Račic.
„Lidé často i závidí, někdo třeba úmyslně nechodí. Mám ale samozřejmě kamarády, kteří sem chodí pravidelně, ale stojí to hlavně na cyklistech, cizincích, máme tu také Veslařský kanál Račice, takže sportovci, ale co mě drží, je fabrika Mondi Štětí, pořádají u nás různé akce, chtějí grilovat, všechno jim zařídíme,“ popisuje.
Restaurace u Šárky. Zdroj: Archiv Šárky Matušíkové, se svolením
Hospody na malých obcích často slouží jako hlavní centrum dění, což byl také důvod, proč do podnikání Matušíková šla.
„Vzala jsem to i proto, aby se tady lidé trochu spojili, protože sama pocházím z malé vesničky, kde bylo snad jen třicet obyvatel. Tohle mě baví, dělat pro lidi a hospoda může spojovat a dát lidi dohromady,“ má jasno.
Závěrem dodejme, že restaurace má na Googlu mimořádně vysoké hodnocení 4,9/5.