Poláci nám chtějí za humny postavit jadernou elektrárnu. V Osvětimi

Jen málokterá věc se nás tak dotkla v posledních letech jako covidová a energetická krize. Ta druhá z nich zanechala stopy na našich peněženkách a s největší pravděpodobností si s jejich obsahem bude i nadále zahrávat.

S tím jak se Evropa snaží odpoutat od ruských zdrojů energie, tak jí to čím dál tím víc žene do náručí obnovitelných zdrojů energie. Tato cesta je jedinou přijatelnou i pro vrcholné orgány Evropské unie, které vytyčily pro členské země Green Deal, tedy Zelenou dohodu pro Evropu. Ta zcela jasně formuje podmínky, termíny, limity a časové horizonty, kdy se země sedmadvacítky odvrátí od fosilních paliv, omezí uhlíkovou stopu a budou čerpat energii jen z obnovitelných zdrojů.

Obnovitelné zdroje nejsou všelék

Jenže využívání energie slunce, větru, vody a případně i zemského jádra má spoustu nevyjasněných otázek. Doposud neumíme tuto energii využívat natolik, aby nám zcela pokryla spotřebu naší rozvinuté společnosti. Druhý problém je ještě prozaičtější, pro „lapení“ obnovitelných zdrojů energie musíme mít vhodné podmínky. A ty povětšinou chybí.

Vodní elektrárnu a přehradu musíme postavit logicky pouze u vodního zdroje. A ten zdroj musí mít dostatečnou průtočnost, což v době současné globální klimatické změny je těžko prognostikovatelné do budoucna. Podívejme se, jak vyschly některé francouzské, španělské a italské řeky, které ještě donedávna byly obrovskými a vodnatými vodními zdroji. A dnes se dají téměř po celý rok přejít suchou nohou.

Větrné elektrárny zase mohou zaplnit krajinu jen v lokalitách, kde větrné dny převažují nad bezvětrnými, což v našich podmínkách představuje hlavně podhorské oblasti a náhorní plošiny. Nemůžeme říct, že jich máme dostatek.

Solární energie je asi nejdostupnější, ale i tady jsou určitá úskalí. Strašákem jsou dny s velkou oblačností, a hlavně negativní dopad na životní prostředí. I ekologická solární energie se projevuje nevhodně tím, že dochází k velkému záboru půdy, kde jsou stavěny fotovoltaické články a země pod nimi se stává neúrodnou, a hlavně nevyužívanou. Navíc budeme zanedlouho řešit probém, co dělat s použitými panely.

A co jádro? 

Evropská unie zatím blahosklonně přivřela oči nad jadernou energetikou, i když v původním záměru chtěl být Brusel o poznání příkřejší. Nicméně některé země, jako například Německo se s jádrem definitivně rozloučily a jaderné elektrárny odstavují. Jedním z důvodů jsou i jaderné havárie, například Americká Three Mile Island, sovětský Černobyl a japonská Fukušima.

Evropské země mají podle statista.com několik funkčních jaderných elektráren: Francie má 56 reaktorů, pokud připočteme Rusko, tak to jich má 37, Španělsko má 7 reaktorů a Velká Británie 9, na Ukrajině je 15 reaktorů, ve Švédsku je 6 bloků, stejně jako v České republice, Belgie má 5 reaktorů, stejně jako Slovensko a Finsko, Švýcarsko má 4 bloky, to stejné Maďarsko, Bulhaři a Rumuni  Bělorusové mají po dvou, Slovinsko 1.

Podle ČT24 se na světě pracuje na 60 nových reaktorech. Jedná se o Francii, Velkou Británii, ale i Slovensko, to má v plánu spustit další reaktor v elektrárně Mochovce.

Některé reaktory byly ze sítě naopak odpojeny. 

Poláci jádro zatím nevyužívají

Náš severní soused, Polsko, doposud ve velkém spoléhal na energii z uhelných elektráren a Polsko je jednou z mála velkých evropských zemí, které společně s Itálií chybí energie z jádra.

Jenže to se Poláci, podle veřejně přístupných zdrojů EIA, chystají změnit a připravili plány na výstavbu modulární jaderné elektrárny. Provozovat ji má velký energetický polský obr Orlen Group a stát by měla v blízkosti Osvětimi. Její vzdálenost k českým hranicím bude vzdušnou čarou zhruba 40 kilometrů.

V dubnu 2023 vydala tato společnost se sídlem ve Varšavě souhrnnou informaci o výstavbě. Podle záměru by v Osvětimi měly vzniknout až čtyři energetické bloky, z nichž každý bude mít modulární jaderný reaktor s technologii BWRX-300 a bude mít výkon maximálně 1300 MWe.

Plánovaný výkon elektrárny by předběhl Temelín i Dukovany dohromady

Dohromady budou mají mít všechny čtyři bloky výkon 5200 MW. Nejvýkonnější jaderná elektrárna světa byla japonská Kašiwazaki-Kariwa, která měla výkon přes 8,212 MW v sedmi blocích, o její budoucnosti zatím není jasno. V prosinci loňského roku Reuters uvedlo, že se společnost Tepco, která ji provozuje, snaží o to, aby byla znovu uvedena do provozu. 

Podle vydaného materiálu budou v areálu v Polsku vybudovány sklady vyhořelého paliva, sklady radioaktivního odpadu a veškeré nutné budovy technické infrastruktury. Zajištěno je čerpání vody z blízkých zdrojů, v tomto případě z řeky Wisly a z kanálu Dwory.

Poláci ve svém záměru na výstavbu uvádějí, že jaderná elektrárna vznikne na území o rozloze 136 hektarů. Z toho 70 hektarů bude zabírat stavební komplex samotné jaderné elektrárny.

Lokalita jaderné elektrárny bude vzdálena zhruba 7 kilometrů od centra města Osvětim, 10 kilometrů od bývalého koncentračního tábora, 7 kilometrů od města Libiaž, 9 kilometrů z města Zator a 12 kilometrů od centra města Chrzanów.

Všechny další zajímavé informace o připravované výstavbě jaderné elektrárny v polské Osvětimi nabízí veřejně přístupný informační systém EIA.

Sousední země projekt připomínkují

Protože výstavba díla jako je jaderná elektrárna, podléhá právě v rámci procesu EIA důslednému schvalování, a to i na mezinárodní úrovni, dostaly na přelomu loňského a letošního roku české úřady na stůl žádost o vyjádření se k budoucí stavbě.

Osloveny byly všechny krajské úřady v zemi, patřičná ministerstva, orgány v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí a řada dalších.

A jak na výstavbu jaderné elektrárny v Polsku reagují české úřady? To si lze souhrnně přečíst v materiálech vydaných Ministerstvem životního prostředí.

Obavy o životní prostředí i bezpečnost

Ale buďme konkrétní. Krajský úřad Jihomoravského kraje připomínkuje: „(Krajský úřad) Dále také konstatuje, že je vhodné zvážit, zda by ve světle válečného konfliktu na Ukrajině nebylo vhodné vybudovat plánovanou infrastrukturu pro vedení elektrické energie podzemním kabelovým vedením. Nadzemní vedení představuje významně vyšší riziko pro kritickou infrastrukturu Polska, kdy v důsledku výpadku elektrické energie může dojít k závažné havárii mj. spojené s výpadkem chladicích zařízení. Taková havárie by měla dopad i za hranicemi Polska, zejména v České republice,“ uvádí se v připomínkovém řízení.

Naproti tomu Středočeský kraj se spíše obává dopadu na životní prostředí: „Středočeský kraj shledává velké nejasnosti ve věci chlazení 2 až 4 modulárních reaktorů typu, který je na kontinentu málo využíván (varný typ reaktoru). Poukazuje na to, že pokud bude veškerý zbytný tepelný výkon chlazen, může to způsobit výpar velkého množství vody, resp. ohřátí a následný výpar velkého množství vody, což s ohledem na blízkost území České republiky může ovlivnit ekosystémy na české straně hranic,“ citujeme připomínky středočeského hejtmanství.

K záměru výstavby se vyjádřil i ekologický spolek Jihočeské matky. Jeho členky mají obavy hlavně o budoucnost vyhořelého jaderného paliva: „Spolek také žádá o vyhodnocení způsobu, jakým bude nakládáno s vyhořelým jaderným palivem, jak bude palivo skladováno a jaké to bude představovat dopady na životní prostředí a veřejné zdraví. Požaduje vyhodnocení nakládání s vyhořelým jaderným palivem již v rámci procesu EIA a odmítá argumentaci, že stavba úložiště bude samostatným záměrem realizovaným v souladu s polskou legislativou.“

Připomínky vznesly dvě ekologické organizace a osm úřadů. Ústy Ministerstva životního prostředí se ale všichni shodují a požadují to, aby byla Česká republika přizvána k aktivní účasti na posuzování vlivu záměru výstavby na životní prostředí, ne aby měla jen připomínkovací roli.

PrahaIN.cz oslovila nejbližší vyšší územněsamosprávný celek, Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě. Ten totiž materiál nepřipomínkoval. Zeptali jsme se tiskové mluvčí úřadu Nikoly Birklenové, zda v Ostravě vývoj kolem případné jaderné elektrárny v Osvětimi sledují: „Moravskoslezský kraj byl o tomto záměru informován a seznámen s veškerými podklady prostřednictvím Ministerstva životního prostředí, a to v rámci mezistátního posuzování vlivů tohoto záměru na životní prostředí - EIA. S ohledem na to Moravskoslezský kraj nepovažoval za nezbytné se k tomuto záměru vyjádřit i s přihlédnutím k tomu, že krajský úřad, jako dotčený orgán na úseku životního prostředí, se k záměru vyjádřil a neměl připomínky.”

Birklenová odpověděla i na to, zda Ostrava vede jednání s polskou stranou: „Jednání s polskými úřady kraj přímo nevede a čeká na podrobnější dokumentaci v další fázi procesu.“

S dotazy se obrátila redakce PrahaIN.cz i na Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Z materiálu veřejného portálu EIA vyznívá jasně, že česká strana usiluje o to, aby se stala aktivním účastníkem posuzovacího řízení a neměla jen připomínkovou roli. Co pro to MŽP dělá, na to nám odpověděla tisková mluvčí ministerstva Veronika Krejčí: „Česká republika vyčká na definitivní zpracování dokumentace EIA a poté Ministerstvo životního prostředí informaci o této dokumentaci rozešle, zveřejní a každý bude mít možnost se k této dokumentaci znovu vyjádřit. Obdržená vyjádření budou předána polské straně a následně mohou proběhnout mezistátní konzultace. Výsledky konzultací musí být podle evropské legislativy vzaty v úvahu při definitivním schvalování projektu.”

Podle Veroniky Krejčí navázala česká strana kontakt s polskou stranou zasláním dopisu ze dne 8. prosince 2023. Sama tisková mluvčí nedokázala odpovědět na otázku, zda jsou záruky ohledně jaderné bezpečnosti z polské strany dostatečné. Podle Krejčí na to odpoví až následující rozšířená dokumentace EIA.

Naše redakce se obrátila s žádostí o vyjádření i na polskou stranu. Ta zatím, i přes opětovné prosby, neodpověděla a nereagovala.