Pražský revizor může vydělat víc než kdejaký starosta

Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) vypisuje výběrové řízení na pracovní pozici revizora zpravidla dvakrát ročně. PrahaIN.cz zjišťovala detaily.

Náplní práce revizora, chcete-li přepravního kontrolora, podle DPP je, že bude v celém systému PID provádět kontrolu dodržování přepravního a kontrolního řádu. V neposlední řadě má také zajišťovat a dohlížet na bezpečnou přepravu a ukládat cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému.

Každý, kdo žije v Praze, si práci revizora dokáže představit.

Dopravní podnik od uchazečů požaduje minimálně středoškolské vzdělání s vyučením, základní znalost PC, Android a IOS či perfektní znalost českého jazyka.

Zajímavé je, že ačkoliv je Praha město s jedním z nejvyšších počtu turistů, znalost anglického jazyka není pro revizora povinná. Je pouze výhodou.

O tuto práci je podle tiskové mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Anety Řehkové velký zájem. Při výběrovém řízení dopravní podnik nabírá deset až dvacet nových zaměstnanců. Uchazečů bývá většinou 200 až 300.

Víc pokut rovná se vyšší mzda

Pravděpodobně je láká platové ohodnocení. DPP totiž v inzerátu uvádí, že „nabízí velmi zajímavý výdělek, který lze výrazně ovlivnit pracovním výkonem, průměrná měsíční mzda činí 64.400 korun.“

Dodejme, že podle Českého statistického úřadu činila průměrná hrubá měsíční mzda v Praze za 1. čtvrtletí tohoto roku 52.814 korun.

Jak nám vysvětlila mluvčí Řehková, vše se odvíjí od toho, kolik revizor vybere na pokutách.

„Plat přepravního kontrolora se skládá z pevné a pohyblivé složky. Pevná složka je cirka 29 tisíc korun. Tuto částku dostane přepravní kontrol v případě odpracování všech směn a za předpokladu bezchybného výkonu práce. Pohyblivou část mzdy tvoří prémie za pracovní výkonnost, tedy podle počtu uložených přirážek, a ta se u jednotlivých přepravních kontrolorů liší,“ popsala redakci Aneta Řehková.

Dopravní podnik dále nabízí různé benefity. Mezi ně se řadí i tři dny takzvaných sick days a pět týdnů dovolené.

V současné době na této pozici pracuje 148 lidí. Všichni museli projít psychologickým vyšetřením. Důvodem jsou možné konfliktní situace, do kterých, jak potvrdila mluvčí  dopravního podniku, se revizoři dostávají.

„Do konfliktních situací se přepravní kontroloři dostávají, i proto je součástí výběrového řízení na tuto pozici vstupní psychologické vyšetření. Dále průběžně přepravní kontroloři absolvují kurzy zaměřené na vyjednávání, řešení konfliktních situací, asertivitu a sebeobranu,“ uvedla tisková mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy.

205 tisíc pokut za tento rok není mnoho, říká exnáměstek

Přepravní kontroloři uložili od začátku roku do konce srpna celkem 205 tisíc postihů za jízdu bez jízdního dokladu.

Na toto číslo jsme se ptali exnáměstka primátora pro oblast dopravy Adama Scheinherra. Podle něj ovšem není zas tolik zarážející.

„Číslo se pohybuje dlouhodobě mezi třemi až čtyřmi procenty v počtu zkontrolovaných pasažérů. Není to tak, že by načerno jezdila polovina cestujících, jsou to pouze jednotky procent. Co já vím, tak dlouhodobě byly pokuty ročně mezi 250 až 300 tisíci. V předcovidových letech to bylo kolem 300 tisíc, takže myslím, že se vracíme právě na tuto statistiku. Nepovažuji to tedy za výkyv a příliš velké procento pasažérů,“ uvedl Adam Scheinherr.

Připomíná, že za loňského vedení Prahy byly zavedeny bezhotovostní platby, které umožňují zaplatit pokutu na místě.

„Mnohonásobně se nám zvýšilo procento lidí, kteří pokutu zaplatí hned na místě nebo do třiceti dnů a nespadnou do procesů, jako například exekuce,“ připomíná Scheinherr.

Takzvaní černí pasažéři asi nikdy nevymizí. Na sociálních sítích je celá řada komunit, které se o výskytu revizorů v pražské hromadné dopravě informují. Vznikají také různé neoficiální aplikace.

Adam Scheinherr ale znovu říká, že procento černých pasažéru se pohybuje pouze kolem tří až čtyř procent ze zkontrolovaných.

„Pražská hromadná doprava přepraví denně několik milionů pasažérů, přesněji je to kolem třech až čtyřech milionů, těch jízd je opravdu mnoho. A já to číslo a procento, jak jsem už říkal, opravdu nepovažuji za příliš vysoké.“

Podle něj tomu mohla pomoci i sleva pro lidi v hmotné nouzi.

„Nebo to, že jsme do všech tramvajích a autobusů zavedli platební terminál na nákup jízdenek. To myslím také pomáhá,“ uzavírá Adam Scheinherr.