Pro velké obchodní řetězce jsme neviditelní. Ani nám neodpoví na dopisy, říká žena, které prorazila s domácími sirupy

24. 02. 202412:23
Pro velké obchodní řetězce jsme neviditelní. Ani nám neodpoví na dopisy, říká žena, které prorazila s domácími sirupy
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Martina Koníčková ví o byrokracii svoje.

Prodejna Naše síťovka zapustila kořeny v pražské Štěpánské ulici. Je to obchod, který si vzal za cíl podporovat české malovýrobce, regionální potraviny, potraviny se značkou Klasa a české biopotraviny.

Nedá se předpokládat, že tato prodejna, i kdyby na ni navazovaly další podobné i jinde v zemi, bude všelékem na nemoci českého zemědělství. Projekt však může přitáhnout alespoň pozornost k výrobkům, které jinak nemají čeští malovýrobci kde nabídnout.

 Své o tom ví Martina Koníčková.

 Ve středočeské obci Bašť nedaleko města Odolena Voda si totiž zřídila provozovnu na výrobu ovocných a bylinkových sirupů bez konzervantů. A také ve své firmičce, kde je sama sobě šéfem, vyrábí, jak sama říká, ovocné a čokoládové dobrůtky. Teď její výrobky nabízí právě pražská prodejna Naše síťovka. 

Kdy jste s podnikáním začínala?

Dnes to je už pět let. Začínala jsem s podnikáním, když prvorozenému synovi byly dva roky, takže si to pamatuji naprosto přesně.

Začněme od surovin. Je těžké je sehnat, aby mohl vzniknout kvalitní sirup? 

U mě to byla vlastně souhra náhod. Poprvé jsem udělala levandulový sirup z ohromného množství vlastní přerostlé levandule. A ten zmizel mezi sousedy, známými a kamarády téměř okamžitě. A tak jsme začala pátrat, jak velký zájem by o sirup byl.

 Vlastní levandule ale asi nestačila…

 Ano, musela jsem hledat pěstitele. Stalo se mi ale třeba, že z domluvené firmy poslali sklizenou levanduli i s hlínou, a tak jsem musela podobné přešlapy vytěsnit. Naštěstí jsem brzy narazila na skvělou farmu paní Matějkové, která mě zásobuje skvělou arónii, tymiánem, levandulí, šípkem. 

Tak uvažujme, že chce někdo kráčet vaší cestou. Co pro něj bude to nejtěžší?

Ukrást si ten čas a prokousat se legislativou.

A to asi není nijak jednoduché.

Já měla zpočátku sdílenou provozovnu. Jenže ziskem titulu Regionální potravina jsem pochopila, že už to tak dál nepůjde. Do té doby jsem si do sdílené provozovny převážela svoje suroviny, svoje hrnce. A když jsem získala ocenění, tak se zvětšily hrnce, ve kterých jsem vařila. Ale zájem o výrobky prudce narostl a já musela do vlastního. Takže mám před domem vlastní provozovnu se zázemím.

A stačí?

Teď uvažuji, že budu muset zase rozšiřovat.

Takže kolečko po úřadech?

Samozřejmě. Musí se skloubit všechno, co chce a vyžaduje hygiena, s tím, co chce a požaduje stavební úřad. A pak na mě přišlo udání.

Klasická česká vlastnost…

…ale všechno dobře dopadlo.

Výrobou to nekončí. Je potřeba to dostat k lidem, jak jste se popasovala s tímto?

Pro obchodní řetězce nejsme vůbec žádní partneři. Jsme tak malí, že nás suverénně přehlížejí. Dokonce vám ani neodpoví na e-maily nebo na dopisy. Nezajímáte je. My malovýrobci jsme pro ně neviditelní.

Takže bych předpokládal, že jste nakonec zvolila internetový prodej.

Samozřejmě. Já jsem navíc ještě měla velké štěstí. Před mateřskou dovolenou jsem tlumočila jednomu panu řediteli ve velkém hypermarketu. Během mateřské se z něj stal jednatel společnosti. A když jsem rozjela výrobu, tak jsem obešla české nákupčí, pro které jsem vzduch, a obeslala jsem tohoto muže.

Jak to dopadlo?

Dostali to rozkazem. Díky této známosti jsem se mohla uchytit v jednom českém hypermarketu, ale je to samozřejmě obtížné. Držet krok s výrobními linkami, které chrlí tisíce litrů sirupu, je nesmírně těžké a člověk neví, jak dlouho mu tyto výhody vydrží.

A co Češi? Hledají si kvalitní výrobky?

Jako národ nečteme etikety. Nevíme, co jíme a co pijeme. Kdybychom si to více přečetli a o složení výrobků se zajímali, bylo by to lepší. To ale nemůžeme nikomu nařídit. Je pravda, že ve spoustě výrobků se stále nachází suroviny, které bychom tam rozhodně asi mít nechtěli. Dokud ale nebudeme věnovat pozornost etiketám, tak s tím nic nenaděláme. A je pravda, že přidáním těchto ne příliš vhodných věcí do potravin se stlačují ceny výrazně dolů.

A další věcí je reklama. Češi vidí reklamu, masivní reklamu a řeknou si: „Aha, když na to běží reklama v televizi, tak to musí být dobrá věc.“ A běží si to koupit. A zase nepřemýšlejí. A s tím se opravdu bojovat ani moc nedá.

Tomu rozumím. Ale abychom věděli, o jakém rozměru výroby u vás hovoříme, kolik toho ročně vyrobíte?

Skleničky už nepočítám. Už je beru na palety. Ale už jsem se stala plátcem DPH.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných