První oběť stavebního zákona mezi celebritami: Zpěvák Martin Maxa

ROZHOVOR: Už třetí rok provozuje zpěvák Martin Maxa hotel v Roudnici nad Labem. Na jaře chtěl pro hosty otevřít restauraci. Jeho záměr prý ale překazil nový stavební zákon. „Přátelé mně doporučili, abych se psychicky připravil na to, že restaurace bude až za rok,“ řekl serveru PrahaIN.cz zpěvák Martin Maxa.

Restauraci ve vašem hotelu jste chtěl otevřít už na jaře. Proč nebude, co se stalo?

Ano, předpokládal jsem, že ji připravíme na jaře, na letošní sezonu. Interiér už mám hotový, všechno je naplánované, už je potřeba jenom vybavit kuchyni. Bohužel, skutečnost je taková, že musím vyhovět předpisům, které jsou uvedeny v novém znění stavebního zákona, takže v novém interiéru budeme bourat a provádět přestavby tak, abych vyhověl předpisům. Mě to samozřejmě mrzí, protože budeme ničit, co už je hotové a pěkné. Musím se s tím nějak vyrovnat. Teprve až mi dají úřady zelenou, že restauraci mohu uvést do provozu, tak ji otevřu. Nedokážu zatím odhadnout, jak dlouho tento proces potrvá. Snad to bude ještě letos, ale možná se to protáhne o další rok, což mi říká spousta lidí. Přátelé mi řekli, že se na to mám pořádně psychicky připravit. Už jsem se tak trochu vyzuřil, a tak připravený snad už jsem.

Podnikatele rozčiloval už před pěti lety samotný návrh nového stavebního zákona, to, co z něho vzešlo, kritizují ještě víc. Tvrdí, že se úplně odklonil od původní podoby a místo zjednodušení, situaci ve stavebnictví výrazně zhorší. Měli pravdu?

Naprosto souhlasím. Starý zákon přestal platit už někdy v loňském roce. Upřímně řečeno, nové předpisy, které se vztahují ke kolaudacím podobných objektů, jsou nastavené takovým způsobem, že je to skoro až nerealizovatelné. Nebo pouze za cenu obřích nákladů. To mě teď čeká jako jeden z problémů, se kterým se musím vyrovnat. Nicméně už jsem se rozhodl, že v hotelu restaurace bude, protože hosté by ji jako službu určitě ocenili. Proto od té myšlenky nechci ustoupit. Nezbývá mi než se s těmi problémy poprat.

Ve vašem hlasu slyším jisté rozčarování. Nebo se mi to zdá?

Popravdě, mám z toho všeho pocit, že někde nahoře, pravděpodobně až na úrovni vedení Evropské unie se zřejmě někdo rozhodl, že nechce, aby už podobné podniky vznikaly. Protože minimálně 80 procent předpisů v novém stavebním zákoně nemá žádnou logiku. Jsou vytvořené jenom proto, aby se nesmírně zvýšily náklady na provoz restaurace. Mně je 64 let a pamatuji si ještě narvané, zahulené hospody, ve kterých se normálně kouřilo. Hrálo se tam na kytary, zpívalo a nepamatuji si, že by tam někdy někoho odvezla sanitka s tím, že by zkolaboval na nedostatek kyslíku. Dneska totiž nějaký „odborník“ spočítal, kolik v restauraci potřebuje mít každý člověk molekul kyslíku. To je absurdní. To jsou opravdu neskutečné „haluze”, se kterými se člověk musí poprat, pokud chce mít vlastní restauraci.

S tím kyslíkem je to nadsázka, nebo skutečnost?

To není legrace. To je prostě absolutní nesmysl uvedený v novém stavebním zákonu. Musí se asi spočítat kubatura té místnosti, ve které bude restaurace. A pak počet osob, které tam budou během návštěvy dýchat a za jakou dobu by se asi mohli udusit, pokud by neměly k dispozici předepsaný počet molekul kyslíku. Prostě to tak je. Také jsem tomu nechtěl zpočátku uvěřit.

O kolik měsíců se tedy otevření vaší restaurace protáhne?

Teď to mají v rukou projektanti, kteří mi všechno propočítají. V nejbližší době, během týdne nebo dvou, se dozvím parametry všeho, co se musí udělat. Vzduchotechnika a samozřejmě také další věci. Například zaměstnanci musí mít jakousi odpočinkovou zónu a podobně. Představte si, že ten objekt je už 120 let starý. Je dokonce památkově chráněný, a tedy má svoje kouzlo. To je prostě ten genius loci, je to úžasné, krásné. Umím si představit opravdu designovou, nádhernou restauraci, kde bude potěšením třeba si jen sednout na kávu. Dnes je ale nejjednodušší postavit na zelené louce, kde není vůbec nic, obyčejnou škatuli. Tam si pak necháte zavést inženýrské sítě. Do škatule pak natáhnete roury, trubky a vytvoříte něco absolutně neosobního a bez problémů to projde všemi těmi předpisy. Jakmile ale chcete mít restauraci ve vlastním hotelu uprostřed města, je to těžký oříšek. V devadesátých letech jsem měl dvě restaurace, které jsem pak prodal. Velmi dobře proto vím, co obnáší provoz, co vyžadují hosté, co chtějí zaměstnanci. Proto také vím, že některé nové předpisy jsou absolutně nelogické a nesmyslné. Pouze majiteli zvýší náklady.

Od mnoha živnostníků a podnikatelů jsem slyšel, že to považují za zbytečnou buzeraci. Je to i váš názor?

Samozřejmě. Je to jistá forma buzerace. Víte, myslím si, že všichni ti drobní živnostníci, jako jsem třeba já, jsou relativně svobodní lidé. Mám ale už dlouho takový zvláštní pocit, jakoby ten světový establishment už tyto svobodné lidi nechtěl. Možná chtějí mít pouze konzumenty, kteří nakupují, honí se za věcmi, zadlužují se a nepřemýšlí. Podle mě to možná souvisí i s tou, řekněme entitou lidí, kteří si svůj život snaží řídit sami. Neustále sice musí počítat, aby se nedostali do dluhů a podobně. Svoboda je ale v tom, že si to člověk řídí sám. Když udělám chybu, tak si pak můžu stoupnout před zrcadlo a vynadat si, že jsem blbec. A to je tak všechno, co s tím můžu udělat. Ale ten benefit za to všechno, je právě ta svoboda.

To znamená, že do budoucna budou tito „svobodní“ lidé pomalu mizet?

Nepochybně. Vždyť se podívejte kolem sebe. Oni už mizí. Výsledek této politiky je evidentní. Živnostníků ubývá, protože všechny ty předpisy, zákony a požadavky jsou pro ně skoro až zničující. Podnikatel nebo živnostník, kromě své práce, vlastně nedělá nic jiného, než papíruje, neustále vypisuje výkazy a podobně. To není jednoduchá věc. Hodně lidí, to prostě už neunese a raději skončí.