foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Maso, ilustrační foto
ROZHOVOR: „Sehnat řezníka je snad nadlidský úkol,“ postěžoval si redakci majitel rodinného podniku. Jeho práce se dědí již několik generací. „Syna nemám a dcera lásku k řezničině nepodědila,“ zmínil. Nejde ale jen o jeho obor, mladí prý zájem o tradiční řemesla nemají.
„Říct, že řezníci vymírají, je silné slovo, ale realita od toho nebude daleko,“ zmínil redakci řezník Petr. Mladé prý řemeslo neláká. Chtějí lehkou práci s přesnou pracovní dobou, volné víkendy a vysoké výdělky.
V jeho podniku se pozice hlavního řezníka dědila desítky let, to nyní ovšem nepřichází v úvahu a jeho děsí představa, co se stane s firmou, až přestane pracovat. „Do důchodu mám sice ještě docela daleko a nechci končit, ale kolegu se k sobě snažím sehnat už pár let a stále se mi to nepodařilo. Už jsem i upustil od toho, že musí být vyučen v oboru, jsem ochotný je to všechno naučit, ale nikoho se mi stále nepodařilo najít. Budu ostrý, nikdo nechce dělat,“ říká rázně.
Nejde o lehkou a čistou práci
Během té doby měl více než desítku zájemců, nejdelší spolupráce však trvala pět měsíců. „Všechno to byli mladí kluci, kteří spíš zkoušeli, co by je mohlo bavit, k řezničině je to netáhlo, spíš je lákaly podmínky, které jsem nabízel. Ale nikdo to nevydržel, problémem byly přesčasy. Nikdy přesně nevíme, kdy skončíme, takže já už to takhle ani nenazývám. Dalším problémem byly víkendy, které jsou občas pracovní, což se mnohým nelíbilo. Některým také vadilo, že nejde úplně o čistou a nenáročnou práci,“ krčí rameny.
„Strašně rád bych nějakého mladého kluka, čerstvě vyučeného, ale abych u něj cítil zájem o řemeslo. Všechno bych ho naučil a časem klidně i vše předal, ale nevím, je to složitý. Většinou ti, co se vyučí, míří právě do rodinného podniku. Už když se učí, tak předem ví, kam zamíří,“ uzavírá s tím, že zájemců o studijní obor řezníka je mizivý.
To potvrzují i námi oslovené školy. Například Střední škola podnikání a gastronomie v Hloubětíně chtěla v loňském roce přijmout 15 žáků, přihlásilo se jim ale jen 7. Střední odborné učiliště Čáslav plánovalo přijmout 7 budoucích řezníků, přihlásilo se jich ale jen 5. A na Střední odbornou školu v Říčanech se přihlásili jen 3 zájemci, ačkoliv v plánu jich bylo přijmout 8.
Pracovní doba je problém
„O obor řezník je v posledních 15 letech zájem minimální. Počty přihlášených na tento obor jsou kolem 5 uchazečů a tento počet je přijat ke studiu. Někdy se během studia počet změní plus minus 1 až 2 žáci. Můžeme konstatovat, že každoročně absolvuje obor řezník 4 až 6 žáků. Všichni se oboru po vyučení věnují, neboť jsou to většinou žáci z rodin, kde je toto řemeslo po generace,“ uvedl pro PrahaIN.cz Miroslav Široký, ředitel hotelové školy v Plzni.
Široký popisuje podstatně vyšší zájem o výuční obor kuchař. „O obor kuchař je zájem podstatně vyšší. Přijímáme každým rokem 100 až 120 žáků do prvního ročníku. Před 15 lety byl zájem o obor kuchař obrovský, na 120 přijímaných bylo třeba 350 uchazečů. V posledních letech zájem opadl, přesto přijmeme vždy těch zmíněných 100 až 120 žáků. Během studia se počet žáků oboru kuchař značně sníží a studium úspěšně dokončí 70 až 80 žáků. Pracovat do oboru jde pouze kolem 20 procent absolventů. Ostatní jdou dále studovat, nebo jdou pracovat do jiných oborů,“ dodává Široký.
Rovněž potvrdil, že pozorují odklon od práce ve službách u současných mladých lidí. „V gastronomii se nejvíce pracuje v období, kdy se jiní lidé baví a mají volno (soboty, neděle, večery atd.) Pracovní doba není pravidelná a toto jsou důvody, pro které absolventi nenastupují na pozice v gastronomii,“ uzavírá Miroslav Široký