Rus bude trpět, ale my s ním. A hodně

KOMENTÁŘ Vysoké ceny energií jsou v současnosti tématem číslo jedna. Řeší se v médiích, doma, v hospodách. Problémy budou mít všichni. Na poplach bijí kraje, ale také nemocnice a školy, kterým chybí kontrakty na příští rok. Buďme upřímní, veřejný sektor si nakonec nějak poradí, zatím má kde brát. Soukromý sektor je na tom podstatně hůř.

V jeho případě totiž nestačí navýšit rozpočet.

Soukromé společnosti si na sebe musí vydělat. Pokud nebude z čeho platit energie, znamená to jejich konec. Na tristní situaci upozorňuje například Asociace malých a středních podniků a živnostníku. Pokud skončí podnikatelé, problémy budou mít i jejich zaměstnanci. Budou bez práce a nebudou mít na zaplacení účtů. Čímž se vracíme ke státu. Pokud nebude mít soukromý sektor dostatečný výkon, o peníze přijde i veřejná správa.

Každá doba má své vítěze a poražené.

V době prvních vln covidu umírali lidé, ale trpěl také průmysl a další podniky, které potřebovaly zaměstnance v práci. „Vítězem“ se staly farmaceutické společnosti. Respektive ty vyrábějící vakcíny. Například americký Pfizer loni zvýšil tržby o 95 procent na 1,7 bilionu korun.

A také tato krize bude mít poražené a vítěze. Trpět budou občané, soukromé společnosti, ale také veřejná správa. Vítězem jsou prozatím jednoznačně energetické společnosti.

Například Eon vydělal v první polovině roku 2022 celkem 4,06 miliardy euro, Eon sídlí v Německu a podle The Guardian jeho šéf Leonhard Birnbaum bere ročně 1,2 milionu eur. National Grid, sídlí ve Velké Británii, vydělal v první polovině roku 3,4 miliardy liber, což je zhruba 100 miliard korun. Plat ředitele činí 6,5 milionů liber. RWE se sídlem v Německu vydělalo 2,6 miliardy eura (cca 65 miliard korun). Podobně na tom je většina energetických firem.

Díky bohu za zimní čas

Je smutné, že nikoho v rámci České republiky, ale ani v Evropské unie nenapadlo, co se může stát, pokud dojde ke konfliktu s Ruskem. Že se vypínaly jaderné a uhelné elektrárny a přecházeli jsme na zelené zdroje, včetně plynu. Že Evropská unie a jednotlivé státy bojovaly za omezení automobilů na benzín nebo naftu a všemožně podporovaly elektroautomobily. Jak je možné, že i mnohého laika napadlo, co bude, když elektrická energie jednou nebude, nebo bude enormně drahá?

Zdá se, že vedení EU to ani ve snu nenapadlo.

Jistou výhodou snad je, že se dosud EU nepodařilo zrušit střídání letního a zimního času, zavedeného právě z důvodu energetické krize v 70. letech.

A stejně jako za covidu, i v době energetické krize se ukazuje, že EU jako celek funguje velmi pomalu. Jednotné řešení? V nedohlednu. Což je mimochodem i naše špatná vizitka. Protože jsme to my, kteří EU předsedáme. Už v červenci ministr průmyslu a obchodu oznámil, že k nejtěžším úkolům českého předsednictví bude patřit zajištění solidarity v zásobování plynem při očekávaném omezení či zastavení dodávek z Ruska.

Před pár dny pak uvedl: „Pokud bychom se rozhodli jako Evropská unie jít touto cestou, tak Česká republika by byla určitě jedna z těch zemí, která by to podpořila.“ Zároveň dodal, že zvažuje svolání mimořádné evropské rady pro energetiku, kde by se vysoké ceny měly řešit. 

To, že bude problém s ruským plynem, jsme však věděli mnohem dřív. V podstatě to hrozilo už zpočátku ruské agrese na Ukrajinu, kdy jsme se jako Česká republika a Evropská unie rozhodly ve sporu podpořit Ukrajinu. V ten okamžik se měla EU připravit situaci, která nastala. Ale co bylo, bylo.

Nejsem si jistá, na co ministr Síkela čeká. Unijní summit se musí svolat okamžitě a celoevropský energetický problém se musí řešit hned. A rozhodně to nebude jednoduché. K nedostatku ruského plynu se připojilo také sucho, které omezuje výrobu elektrické energie z vody, ve Francii podle Le Monde funguje pouze 24 z 56 jaderných zdrojů. Podobně je na tom Německo, které v rámci ochrany životního prostředí opouštělo výrobu elektrické energie z uhlí a jádra.

Pro začátek by možná stačilo změnit cenotvorbu v případě elektrické energie. Zjednodušeně řečeno to teď funguje tak, že se cena stanoví podle nejdražšího zdroje, který je ještě třeba k uspokojení poptávky, což je momentálně plyn.

Vítězové a poražení

A vězte, že v této situaci nejsme jako Češi rozhodně sami. Naprosto stejné problémy se řeší po celé Evropě. Pokud se podíváme do diskuzí na sociálních sítích velkých deníků nebo přímo pod články, zjistíme, že se od těch českých neliší. Lidé jsou stejně zoufalí. Viní své vlády, EU, Putina a válku na Ukrajině. Dokonce používají i stejná označení pro ty, kdo tvrdí, že válka na Ukrajině není jejich. Je to zkrátka Putinovský troll. Ve francouzštině například „de troll poutinien“.

Vraťme se ale k nám.

Pokud vláda nechce skončit s označením nejhorší, musí začít konat. Lidé musí cítit, že je tu od toho, aby jim pomohla, a že je nenechá je na holičkách. Chlácholivá vyjádření premiéra ve stylu: „Opakovaně říkáme, že nikoho nenecháme padnout, a to hodláme dodržet. Cíleným příspěvkem pomůžeme rodinám se stále rostoucími cenami a s tím spojenými výdaji,“ jak uvedl na svém Twitteru, nestačí teď a už vůbec nebudou stačit za pár měsíců. Ty dva svetry si v pohodě všichni obléknou, ale veřejnost už jaksi tuší, že by to nemuselo stačit.

Mnozí z nás mají ještě stále zafixované ceny jak elektrické energie, tak plynu. Tyto smlouvy ale budou končit a nově nastavené zálohy překvapí i ty, kteří si dosud vážnost situace neuvědomili. Nově nastavené ceny jsou tak vysoké, že jsou problémem nejen pro ty nejvíce ohrožené, ale také pro střední třídu. Spolu s vysokými cenami za energie totiž stouply i náklady na hypotéky. Těm, kterým letos skočila fixace, se protočily panenky. Místo splátky ve výši 13.000 platí zhruba 22.000 měsíčně. Místo 3.000 za energie je to například 10.000. Rodinné rozpočty jsou najednou napjaté. A stejně napjatá bude nálada ve společnosti.

Jak už jsem psala, nejen u nás, ale v rámci celé unie.

Pokud se Evropa nevzchopí, nesjednotí, tak by ten Rus mohl opravdu vyhrát, ekonomicky, zcela beze zbraní. Bude sice sám trpět, ale my s ním.