foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Second hand v Kodani
REPORTÁŽ: V Kodani jsme narazili na second hand, který funguje úplně jinak, než známe u nás. Wald’s Vintage je otevřený denně od devíti do devíti a nemá prodavače ani pokladní. Vejdete, vyberete si zboží a sami zaplatíte. Celý koncept stojí na důvěře. Spoléhá na to lepší v člověku.
Atmosféra tomu odpovídá. V obchodu není tlačenice, nikdo nespěchá, nikdo nehlídá fronty ani zloděje. Bílé stěny, decentní světla a pocit čistoty. Na jedné z nich visí nápis: Your purchase helps, připomínka, že každý nákup má širší smysl. Všechno je pečlivě vyžehlené a často značkové, šaty z jemných látek, hedvábné šátky, moderní kalhoty, boty i doplňky. U výlohy obdivovaly ženy výrazné červené nebo černé šaty, jiní u stojanů hledali svůj kousek s trpělivostí, jakou by člověk čekal spíše v galerii. Jedna žena kolem čtyřicítky položila svetřík na pult a odešla, po chvíli si ho někdo jiný všiml a zaplatil. Takto vypadá důvěra převedená do každodenní praxe.
„Pořád je tu co objevovat,“ říká Lene, žena kolem čtyřiceti. „Vybudovala jsem si šatník, kde všechno do sebe zapadá, svůj styl jsem získala právě díky tomuto obchodu,“ dodává Anne, také ve středním věku. Další nakupující doplňuje: „Cením si důvěry a chápu majitele, že raději investuje čas do přípravy a doplňování zboží v zázemí než do hlídání pokladen.“
Šátek Hermès nás tak vyšel na necelých čtyřicet dánských korun. Obchod je otevřený od devíti ráno do devíti večer a nemá žádné prodavače. Příprava a doplňování zboží je to nejdůležitější a pracovní doba může být velmi flexibilní. Začít mohou brzy ráno, pracovat, když jsou děti ve škole nebo ve školce, zaskočit na hodinku, když je dítě na kroužku, pracovat večer, když děti spí a tatínek je doma.
Po nákupu jsme se zastavili v nedaleké Café Blå Time. Z nabídky jsme si vybrali křupavý žitný chléb s lososem, koprem a citronem, klasické smørrebrød, symbol dánské kuchyně. Sladkou tečkou byl jahodový jordbærkage, dortík na křehkém korpusu s jemným krémem. Vůně kávy a čerstvého pečiva se mísila s ruchem ulice, uvnitř panoval klid, který nám dovolil rozložit na stůl naše úlovky a zrekapitulovat: Hermès šátek vyšel po přepočtu na 136 českých korun, nový stojí 14 až 15 000 korun. Lehký podzimní kabátek Max Mara, který by nový stál rovněž kolem patnácti tisíc korun, nás vyšel na necelou tisícovku. Plán koupit si lehký kabátek byl od počátku, v oblastech, kde vane vítr od moře, je takový kus oděvu běžnou součástí šatníku a mají krásný výběr, zatímco u nás aby jeden pohledal.
Za občerstvení jsme zaplatili ceny běžné pro kodaňské kavárny: smørrebrød s lososem stál kolem 85 dánských korun ( 290 korun), jordbærkage přibližně 55 dánských korun (185 českých korun) a šálek kávy 40 dánských korun. Cenově nějak podobně jako v bistru nebo kavárně v Praze, i když káva byla o něco dražší. Vyrovnala to karafa vody, která byla zdarma. Myslím, že kvalitou, množstvím a čerstvostí surovin bylo toto občerstvení dalším pěkným zážitkem.
U vedlejšího stolku si rovněž prohlíželi své nákupy. Dali jsme se do řeči s Karen, asi třicetiletou Kodaňankou, která nám řekla, že nechce, aby se kvalitní věci vyhazovaly. Ráda si je kupuje, i když nejsou nové, dělají jí radost. Na nové by neměla dost peněz a nákupem oblečení z druhé ruky má nejen kvalitní šatník, ale i dobrý pocit. Kožená cross body kabelka Calvin Klein ji vyšla na 289 dánských korun. V přepočtu na 983 korun českých, nová stojí kolem pěti tisíc.
Na rozdíl od pražských sekáčů, kde během výprodejů zaměstnanci bojují s davy a musejí řešit i krádeže, i když jde o velmi levné zboží, tady není nikdo, kdo by dohlížel. A přesto to funguje.