Šéf Asociace farmářských tržišť shrnul marže řetězců do vteřinové odpovědi

ROZHOVOR: „Úroda třešní, broskví, meruněk i dalších plodů léta je dobrá. I proto drží naši farmáři ceny na standardní úrovni a u některých komodit často i na nižších,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jiří Sedláček, předseda Asociace farmářských tržišť ČR.

Na trzích, které provozujete, najdou zákazníci všechny druhy letního ovoce i zeleniny. Můžete už říct, jaká je letošní úroda?

Je třeba říct, že s ohledem na chladnější jarní počasí začala sklizeň letních druhů později, než je obvyklé. Mluvím výhradně o ovoci, zelenina se už letos po celou dobu sklízí v obvyklých termínech. První plody léta, to znamená jahody a třešně, přišly o něco později. Nicméně na jejich kvalitě se nic neměnilo. Naopak. Mohu s jistotou uvést, že například třešně byly v perfektní kondici. V současné době jsou na trzích broskve, české melouny, švestky, blumy a další různé druhy peckovin. Letošní úroda je zatím úspěšná. Velkou roli zřejmě sehrál i dostatek vláhy a střídání teplot ovoci také svědčilo. Je to podobné jako s růstem hub v lesích. Nemůžeme úplně komentovat sklizeň obilovin, protože k nám jezdí na tržiště „jenom“ dva mlýny, které prodávají mouku a různé výrobky z ní. Zdá se ale, že i tady byla úroda úspěšná. Letos naštěstí nepřišly jarní mrazy, které zničily prakticky všechno. Například ořechy a další jádroviny zmrzly. Stejně tak ovoce. Letos to téměř vypadá tak, jakoby se příroda snažila dohnat loňskou katastrofu.

Bude stejně úspěšná i podzimní úroda?

Podle toho, co slyšíme od hospodářů, se zatím zdá, že sklizeň brambor i podzimního ovoce proběhne v pořádku. Zatím nejsou hlášeny žádné výkyvy. Pokud tedy nenastanou neočekávané události, tak se zdá, že letošní úroda jako celek bude úspěšná. Situace na polích je v obvyklých kolejích. Mám velký respekt ke všem lidem, kteří hospodaří na půdě. Vidím, jak se snaží majitelé hospodářství i rodinných farem, kolik energie i sil vynakládají a jak silný mají vztah ke své práci i k půdě. Je to obdivuhodné. Proto mi trochu vadí, když neustále slyším brečet majitele velkých agropodniků.

Znám sedláky, kteří nikdy nepožádali o dotace a ani se k tomu nechystají. Většinou jde o příslušníky starých selských rodů.

Ano, protože dotace jsou veskrze špatné. Myslím, že patří pouze tam, kde někdo pracuje nebo hospodaří na handicapované půdě. Například v horských oblastech, kde není rovinatý terén a podobně. Peníze mají v zemědělství hrát stejnou roli jako v sociálním systému. Pokud někdo onemocní a nemůže chodit, je odkázaný na nějaké pomůcky, tak mu patří podpora. Ale kdo je zdravý, tak by se měl o sebe postarat sám. To podle mého názoru platí i o zemědělství. Nejvíce hořekují největší příjemci dotací, tedy agrobaroni. Ti největší magnáti mají vždy nejvíc řečí.

Na farmářských trzích prodávají sedláci ovoce, zeleninu i další produkty za téměř stejné ceny. Proč podle vašeho názoru rostou ceny potravin v supermarketech?

Je to pravda. Ten rozdíl je patrný na první pohled. Ceny na našich farmářských trzích jsou proti cenám v řetězcích poměrně standardně na stejných úrovních a poměrně často u různých komodit i na nižších. Na farmářských trzích prodávají svoje produkty samotní sedláci. Zásadními dodavateli do řetězců jsou ale většinou velké agropodniky. A ty samozřejmě hledí především na zisk. Farmáři samozřejmě také, ale u řetězců je ekonomický výnos na prvním místě. Pouze prodávají a je jim lhostejné, kde a jak se produkty vypěstovaly a odkud pocházejí. Farmář nebo malý zemědělský podnik, často typu rodinné farmy, je u rostlin i u plodů od samého počátku. Když pak přijde sklizeň, tak si může dovolit s cenou jednotlivých komodit pracovat více dynamicky než řetězce, kde nakupuje drtivá většina spotřebitelů. My, farmářské trhy, jsme pořád jenom alternativa. K nám chodí lidé, kteří mají určitý vztah jak k našim sedlákům, tak i k tomu, co u nás nakupují.

V minulosti se objevily informace, jaké marže dávají řetězce například na mléčné výrobky.

Ano, to je hrozné. Samozřejmě se mi to vůbec nelíbí. Je to i tím, že stát u nás umožnil řetězcům prakticky ovládnout trh s potravinami. Na počet obyvatel prý máme snad nejvíce supermarketů v Evropě. Tak to bohužel je.

Znám sedláky, kteří nikdy nepožádali o dotace a ani se k tomu nechystají. Většinou jde o příslušníky starých selských rodů.

Ano, protože dotace jsou veskrze špatné. Myslím, že patří pouze tam, kde někdo pracuje nebo hospodaří na handicapované půdě. Například v horských oblastech, kde není rovinatý terén a podobně. Peníze mají v zemědělství hrát stejnou roli jako v sociálním systému. Pokud někdo onemocní a nemůže chodit, je odkázaný na nějaké pomůcky, tak mu patří podpora. Ale kdo je zdravý, tak by se měl o sebe postarat sám. To podle mého názoru platí i o zemědělství. Nejvíce hořekují největší příjemci dotací, tedy agrobaroni. Ti největší magnáti mají vždy nejvíc řečí.

Na farmářských trzích prodávají sedláci ovoce, zeleninu i další produkty za téměř stejné ceny. Proč podle vašeho názoru rostou ceny potravin v supermarketech?

Je to pravda. Ten rozdíl je patrný na první pohled. Ceny na našich farmářských trzích jsou proti cenám v řetězcích poměrně standardně na stejných úrovních a poměrně často u různých komodit i na nižších. Na farmářských trzích prodávají svoje produkty samotní sedláci. Zásadními dodavateli do řetězců jsou ale většinou velké agropodniky. A ty samozřejmě hledí především na zisk. Farmáři samozřejmě také, ale u řetězců je ekonomický výnos na prvním místě. Pouze prodávají a je jim lhostejné, kde a jak se produkty vypěstovaly a odkud pocházejí. Farmář nebo malý zemědělský podnik, často typu rodinné farmy, je u rostlin i u plodů od samého počátku. Když pak přijde sklizeň, tak si může dovolit s cenou jednotlivých komodit pracovat více dynamicky než řetězce, kde nakupuje drtivá většina spotřebitelů. My, farmářské trhy, jsme pořád jenom alternativa. K nám chodí lidé, kteří mají určitý vztah jak k našim sedlákům, tak i k tomu, co u nás nakupují.

V minulosti se objevily informace, jaké marže dávají řetězce například na mléčné výrobky.

Ano, to je hrozné. Samozřejmě se mi to vůbec nelíbí. Je to i tím, že stát u nás umožnil řetězcům prakticky ovládnout trh s potravinami. Na počet obyvatel prý máme snad nejvíce supermarketů v Evropě. Tak to bohužel je.