foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Pobočka O2
PŘÍBĚH: Sedmašedesátiletý pan Pavel žije na Šumavě a do Českých Budějovic to má zhruba osmdesát kilometrů. Je to zemědělec a pravidelný čtenář našeho serveru. Druhý byt v jeho osobním vlastnictví se nachází ve Středočeském kraji poblíž Roudnice nad Labem.
To jsou alespoň pro začátek geografická fakta nutná k pochopení toho, co stále ještě aktivní pracující poslední týdny řešil. S průběhem „obyčejného“ rušení telefonního čísla u společnosti O2 se nakonec svěřil naší redakci.
Ačkoli zněl už klidně, jeho slova byla často peprná a rázná.
„Operátoři si ode mě vyslechli násobně hůř,“ zmiňuje.
Problém je přitom z pohledu běžného čtenáře až prozaický. Pan Pavel měl v minulosti služební telefonní číslo, které bylo propojeno s O2 TV (pozdější Oneplay). Tato služba byla aktivní v bytě u Roudnice nad Labem a dlouhodobě nebyla využívána. Pan Pavel chtěl proto po zavedení Oneplay službu zrušit.
„Bylo to zdražení, víte? Na to mi ovšem řekli, že to nejde udělat, že musím do prodejny O2, kde mi to udělají, že tam jsem veden po nějakým číslem, které ale roky, doslova roky, nepoužívám, že musím něco podepsat. Tak jsem poprvé vyjel osmdesát kilometrů do Českých Budějovic. Tam mi řekli, že to nejde. Tak jsem zase odjel osmdesát kilometrů zpátky. Další den jsem opět volal operátorovi, který mi zopakoval, že ta služba sice zrušit jde, ale že musím na pobočku jakékoli prodejny O2. Takže jsem po pár dnech opět sednul do auta a odjel opět osmdesát kilometrů do Českých Budějovic, kde jsem podepsal papíry, ale reálně se opět nic nepohnulo,“ přiblížil serveru PrahaIN.cz.
Problém byl přitom stále stejný. Celý jeho účet u O2 TV byl podle jeho slov spojen s telefonním číslem, které ovšem pan Pavel neměl pod kontrolou. Bylo služební a užíval ho pouze v minulosti. Cílem tedy bylo nejprve převést účet pod číslo, které reálně využíval, poté zrušit novou službu Oneplay,
„Jsem kardiak. Operátorovi jsem od srdce vynadal, přiznávám. Použil jsem hodně vulgarit, prostě jsem několikrát vybouchnul, už jsem měl té byrokracie plné zuby. Nechtěli jsme platit za něco, co nepoužíváme,“ dodal.
Do Českých Budějovic proto musel i napotřetí. V tomto případě už to vyšlo. „Nevím, proč to trvalo, ale nakonec se podařilo. Původní telefonní číslo bylo změněno. Až potom jsem tu službu odpojil, vypověděl. Nechtěli jsme od první chvíle platit za něco, co jsme nikdo nevyužívali,“ zdůraznil.
V závěru neopomněl dodat, že mu po každém telefonátu s operátorem vyskočil krevní tlak a srdeční puls. „Já byl normálně na mrtvici. Najezdil jsem kvůli jednomu zrušení stovky kilometrů, ale jsem rád, že to mám za sebou. Teď už jsem klidný,“ uzavřel. Jeho hlas ovšem při vzpomínce na „osudové“ okamžiky příliš klidně nezněl.