foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Svobodné zednářství jako symbol na fasádě, Vršovická ulice v Praze 10
ANALÝZA: V současné situaci finančních obtíží solární skupiny SOLEK vedené zednářským velmistrem Liborem Adamcem (působí zde ve funkci Chief of Staff, v čele VLČR stojí od roku 2024, pozn. red.) je kladena řada otázek, zda a jaká je souvislost mezi svobodným zednářstvím a tímto podnikáním a také současnou finanční situací.
Kombinace finanční skupiny BlackRock, neplnění závazků a svobodného zednářství není opravdu obvyklá, ta současná je pravděpodobně unikátní.
Svobodné zednářství, máme na myslí to regulérní, nikoli italskou mafiánskou P2, která byla celým světem odmítnuta, má v tomto dvě roviny. První je suverenita národní zednářské organizace. Ta nesmí být ovlivňována nikým, zejména politikou, náboženstvím a byznysem. Tedy ani kapitálovou skupinou nebo jejími zainteresovanými členy. Pokud zednářská organizace upadne do těchto poloh, stává se okamžitě u svých partnerů neregulérní. V anglickém originále dokonce „recognized to be irregular“, tedy „uznanou za neregulérní“, což je silnější pojem, než je pouhé neuznání. Je to cosi jako středověká klatba. Tím ztrácí takovíto zednáři i nárok na mezinárodní kontakty a celý řetězec se tím od vlivu takových P2 chrání. Kdyby tomu tak bylo, riskuje Veliká lóže České republiky mezinárodní smlouvy především s tradiční Sjednocenou velkou lóží Anglie a konferencí zednářských velikých lóží USA a pravděpodobně by ztratila kontinuitu činnosti od roku 1923, která přežila i nacistickou okupaci a komunistický režim.
Druhým je výběr členů.
Mělo by jít o osoby slušné, vážené, profesionální. Součástí je i víra ve vyšší Jsoucno, která nemusí být náboženskou praxí, ale spíše životním názorem. Náboženská víra nesmí být fanatická, víra v peníze a mamon není přípustná, i když se svobodné zednářství poctivě bohatým lidem nevyhýbá. Současným tunelářům určitě ano. Například známý přírodovědec by takovým sítem zcela jistě prošel, protože věří v přírodu a záchranu planety, i kdyby se hlásil k materialismu a vědeckému poznání. Součástí kodexu je i morálka, charita, pomoc druhým.
Známým zednářem byl například Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže a laureát první Nobelovy ceny míru. Takovéto lidi dnes mezi námi v době válečné potřebujeme více než politiky a generály. Osoby materiálně založené, které v zednářské organizaci hledají především hmotný a nikoli filosofický profit, do takové organizace nepatří, ale nelze vyloučit, že se tam některé dostaly omylem.
Solární barony jsme v minulých obdobích nepřijímali, ale ani oni o takovou filosofii neměli zájem.
Další důležitou vlastností zednářské organizace je povinnost dodržovat zákony. Pokud je povinná registrace, není za sebe možno v rejstříku nasazovat „bílé koně“, lóže jsou povinny vést účetnictví o majetku a členských příspěvcích jako každá jiná státem uznávaná organizace. Co zůstává tajným, důvěrným, je pouze filosofie a symbolika, i když i o těch bylo vytvořeno mnoho knih, přednášek i filmů. V době protifašistického boje byla činnost lóží zrušena, avšak svobodní zednáři dále pracovali pro vlast na jiných platformách (Obrana národa, odboj a jiné).
Jednotlivci je toto také vštěpováno jako morální princip. Pokud vysoce postavený a mediálně viditelný svobodný zednář vedl firmu, o jejíchž potížích se vědělo už od září loňského roku, měl nebo mohl svým povinnostem při správě majetku dostát dříve a nemuselo to dojít tak daleko. V případě velkého problému je možno i výkon funkce na vlastní žádost pozastavit. To se může stát i v případě, kdy má zednář například autonehodu s následky pro druhé, nejenom ve finančních transakcích. A mohli jsme si takto ušetřit zbytečné otázky. Nelze ale figurovat, zejména v médiích, jako zednář a vedoucí tvář firmy ve finančních obtížích současně.
Národní Veliká lóže československá byla založena některými lóžemi v roce 1919 a mezinárodně uznána v roce 1923. Od té doby má plnou mezinárodní kontinuitu i v dobách temna. V době nacistické okupace byla lóže J. A. Komenský v Anglii uznána jako československá velelóže v exilu, a to především zásluhou Jana Masaryka (ministra a zednáře) a letců z Bitvy o Anglii.
Svobodní zednáři měli hned po židovském obyvatelstvu druhou největší úmrtnost, ze zhruba 1.500 členů před válkou se jich sešlo kolem 700 a z německy mluvící veliká lóže Lessing se nesešla vůbec. Po konci druhé světové válce měli zednáři problémy s formálním znovuzaložením své organizace, protože ministrem vnitra byl komunista Václav Nosek a ten jim příliš nepřál. Organizace byla zrušena v dubnu 1951.
Komunisté chtěli jenom do každé lóže infiltrovat své dva členy a mezinárodní organizaci nechat fungovat dále, ale českoslovenští zednáři toto odmítli. Tradice se předávala neoficiálně doma, kdy se zednář společensky skýtali (například profesor Josef Charvát, profesor Jiří Syllaba nebo osobní lékař mé matky, primář Rudolf Komárek) a v exilu, v zahraničí byly založeny Oldřichem Stasiewiczem a Janem Brouskem dvě československé lóže. Plánována byla i třetí, ale celé toto ukončila Sametová revoluce v roce 1989 a svobodné zednářství v Československu mohlo být obnoveno. Následně byla založena samostatná Veliká lóže Slovenska v roce 2009.
Tolik tedy k tradici českého a československého zednářství i k problematice, co do zednářské lóže patří a co nikoli. „Solární baronství“ v žádném případě do svobodného zednářství nepatří, jde o byznys, kterému se lóže věnovat nesmějí, a navíc zejména v našich končinách, kde lidé pochybují o tom, zda jde o byznys morální, i když ne všichni provozovatelé solárních zdrojů mají špatné cíle a technologie sama na vině rozhodně není.
Podobně jako jiné organizace včetně politických má i svobodné zednářství svůj vývoj. V době ještě relativně nedávné to byl doznívající vliv struktur z minulého režimu. Některé neregulérní lóže byly ke konci minulého režimu dokonce zakládány s vědomím a souhlasem Státní bezpečnosti, která o tuto organizaci jevila zájem už od padesátých let. Toho jsme se úspěšně zbavili. Je tedy na současných zednářích, zda a jakým způsobem nepřipustí vliv různých kapitálových a zájmových skupin, aby zůstali nezávislou organizací. Nejde jen o to hlásit se k odkazu předních prvorepublikových osobností i starší tradici, ale sami už takovými osobnostmi nebýt a na takový nenaplněný odkaz se pouze odvolávat.
V tomto jim přeji hodně zdaru.
Redakce PrahaIN.cz oslovila také Libora Adamce a nabídla mu se k části této analýzy vyjádřit. Pokud své stanovisko zašle, uveřejníme ho bez redakčních zásahů.
Autorem textu je Hynek Beran, bývalý velmistr Veliké Lóže České republiky, pod kterou spadala i slovenská, v letech 2007 až 2010. V roce 2008 sjednotil zednářství v Česku i na Slovensku a v roce 2009 založil samostatnou Velikou Lóži na Slovensku.