„Ten tlak na nás už nešel vydržet,“ říkají bývalí zaměstnanci O2

Na společnost O2 se zejména po spojení Voyo a O2 TV do nové služby s názvem Oneplay valí kritika. Lidem vadí vyšší cena, ale také to, že musí platit za služby, které vlastně vůbec nechtějí. Současně ale na povrch vyplouvají další praktiky společnosti, které nejsou vůbec lichotivé. PrahaIN.cz hovořila s několika bývalými zaměstnanci. „Ten tlak na nás už nešel vydržet,“ shodli se.

Redakce na téma publikovala již dva materiály, v tom posledním jsme psali o ženě, která šla na pobočku jen pro nový modem a odešla se službami, o které vůbec neměla zájem, zároveň jí také byl převeden účet z rodného čísla na IČO. Zaměstnanec jí slíbil, že bude platit o tři stovky méně, po naléhání, že je to pro ni přeci výhodné, kývla.

Převedením však přišla o slevu s Air Bankou a získala nové telefonní číslo, které vůbec nepotřebovala. Než vše vrátila do původního stavu, trvalo to několik měsíců. Už při vypovídání smluv, na které se na pobočce moc netvářili, jí bylo řečeno, že: „Kolega postupoval zejména tak, aby to bylo výhodné pro něj“.

Po vydání materiálu se na naší redakci obrátila trojice bývalých zaměstnanců společnosti, dva ve firmě vydrželi několik měsíců, třetí pár let. Redakce všem slíbila zachovat anonymitu, což dodržíme. „Ten tlak už byl extrémní, lhát lidem a přesvědčovat je, že potřebují něco, co nepotřebují, mi šlo proti srsti,“ sdělil nám muž, kterému budeme říkat Petr.

Povinnost nabízet nejvyšší tarif

Zaměstnanci na pobočce mají prý nízký základní plat, který si zvyšují provizemi z prodeje. „Já měl 18 tisíc hrubého, takže jsem musel jet na provize, mně nic jiného nezbývalo,“ říká. Ty zaměstnanec získá za každou službu nebo produkt, který si zákazník zakoupí.

„Na prodejně máte povinnost nabízet nejvyšší tarif a až poté snižujete podle toho, jak zákazník odmítá cenu. Když přijde zákazník, tak máte vždycky povinnost mu navýšit tarif, když nechce, tak to jde na úkor vás. Když přijde zákazník s tím, že chce tarif ponížit, tak vám peníze z provizí berou,“ hovoří Petr s tím, že jde o začarovaný kruh.

Podobné chování firmy vadilo všem, kteří se na nás obrátili, ale i jejich kolegům. Odpovědí od vedení prý však vždy bylo jen to, že je to prostě nařízení, které musí respektovat. „Když člověk není bezpáteřní, tak je na tom bit. Na soucit si tady hrát nejde,“ říká Petr

Případy, kdy přijde starší člověk s tlačítkovým telefonem a odchází s tarifem za dva tisíce, s voláním do zahraničí a neomezenými daty, prý nejsou výjimkou, vlastně jde spíše o standard. Zhruba polovina všech lidí, kteří přijdou na pobočku, odchází s něčím, co vlastně původně vůbec nechtěli.

„Těžká práce po psychické stránce, stres. A hlavně vysoké očekávání zaměstnavatele, zejména v případech, co se týkají prodeje služeb zákazníkovi,“ říká Petr s tím, že některé cíle jsou téměř nesplnitelné.

Závěrem se také vrací k našemu původnímu článku, ve kterém byl ženě změněn účet z rodného čísla na IČO. „To je Svatý grál, pokud se zaměstnanec dozví, že má někdo IČO, tak se mu rozsvítí oči,“ říká nám. Zprvu nechápeme, ale je to jednoduché. Zaměstnanec O2 zruší všechny služby na rodné číslo a zavede nové na IČO. „Může to být vnímáno i jako podfuk na O2, protože zákazník vlastně platí skoro pořád stejně, ale podle systému je to nový zákazník,“ uzavřel.

Tématu se budeme ještě věnovat v příštím materiálu.