foto: Hans Štembera / PrahaIN.cz/Vysokoškolská posluchárna, ilustrační foto
ROZHOVOR: PrahaIN.cz hovořila s Pavlem S., podnikatelem v oblasti lidských zdrojů. Shání zaměstnance pro korporátní klienty a po večerech organizuje speed dating, rychlé rande pro nezadané.
V první části našeho rozhovoru jsme se věnovali především rozdílům v přístupu starší a nastupující generace. Pavel S. trval na pojmu generace Z. Jde o ročníky datované od roku 2000, často končící na vysokých školách.
„Jen za letošní rok, protože si vše eviduji, jsem absolvoval osmdesát pět pohovorů s těmito mladými lidmi napříč obory. Nejčastěji se však jedná o obtížně definovatelnou profesní dráhu,“ zmínil podnikatel s odkazem na marketing, bezpečnostní management, veřejnou politiku nebo hospitality management.
„My, starší, si pod tím často nic konkrétního nepředstavíme. Když se adeptů ptám, co si vlastně představují jako náplň své práce, přes devadesát procent z nich krčí rameny,“ líčí podnikatel pro PrahaIN.cz.
To by podle jeho slov nebylo tak alarmující, protože by to znamenalo, že mladí lidé pracovat chtějí. „Ono to ale takto není. Většinu pohovorů absolvují, protože je k nám poslali rodiče. Takže mládež chodí nedobrovolně. Kdyby šlo o jeden příklad, asi bych o něm nemluvil, ale není,“ přibližuje dále pracovní pohovory.
Kardinální otázkou, která podnikateli doposud zní v uších, zní takto: „A to budu muset dělat?“ Přesně tak se prý řada končících studentů ptá, co je vlastně čeká. „Problém to je. Mladí lidé byli doposud zvyklí žít s rodiči. Rodiče jim platí střechu nad hlavou, zajišťují jídlo, kupují dovolené, zájezdy, aby oddálili jejich vstup do pracovního života. Dávají jim peníze. Hodně zástupců generace Z nechápe, že se dříve či později musí postavit na vlastní nohy,“ doplnil Pavel S.
Další záležitostí, nad kterou kroutí hlavou, jsou finanční požadavky. „Lidé přes padesát let jsou pokorní, v mnoha případech skromní. U mladších není tato vlastnost skoro vůbec. Obvykle požadují nástupní plat kolem sto tisíc korun. Současně ale skvěle vědí, za co by je utratili. Obvykle jsou to dovolené, víkendové tripy, všemožné streamovací služby a technika, jako například nové výrobky značky Apple,“ doplnil matador svého oboru.
„Dám jeden příklad za všechny. Měl jsem možnost do technologické společnosti na Chodově posadit vystudovaného muže v oboru marketing. Plat byl 65 tisíc korun, k tomu bonusy, výuka angličtiny v místě pracoviště, a především kancelář poblíž metra v moderní kancelářské čtvrti. Muž mi odpověděl, že si to rozmyslel, ale na rok pojede s kamarádem někam do světa, že se mu ještě pracovat nechce, že není připravený začít šetřit na důchod. Klukovi bylo čtyřiadvacet let. Jeho otec je právník, volal mi s tím, že se za něj omlouvá, ale že neví, co s ním, že mu chybí motivace téměř ke všemu,“ uzavřel Pavel S.
Když jsme se ho ptali na procentuální vyjádření úspěšnosti pracovních pohovorů, váhal. „Firmy hodně otáčí. Dříve byl člověk přes padesát let téměř nezaměstnatelný. Teď se i velké společnosti obrací a váží si zkušenosti, loajality a výrazně nižších platových očekávání,“ dodal pro PrahaIN.cz.