foto: Michal Voldřich, se svolením /Michal Voldřich
ROZHOVOR: Předseda Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o budoucnosti českého pivovarnictví, byrokracii, ale také možné toleranci alkoholu za volantem či nepříliš pozitivním stavu zaměstnanců v gastronomii.
Voldřich se kromě minipivovarů věnuje i klasickému pivovarnictví, je totiž také členem předsednictva Českého svazu pivovarů a sladoven. „Zájem velkých se v některých věcech liší, ale to neznamená, že jsou proti sobě. To vůbec ne. Máme společná témata, která řešíme společně. Oběma svazům jde o jedno, a tedy o dobré jméno českého pivovarnictví. V tom jsme za jedno. Myslím, že spolupráce je výborná,“ vysvětluje Voldřich s tím, že se mezi jednotlivými subjekty snaží být jakousi spojkou.
„Nemáme na růžích ustláno. Trendy, co jsou v Evropě, pokles v segmentu On-trade je obrovský. U nás také. Ve světě ale ještě větší. To je znepokojující. A nejen kvůli chování lidí, že oni by chtěli zdravě žít a jíst, tak to není, ale především, že opouštíme společenský život. Více se zaměřujeme na elektronickou komunikaci, která je neupřímná, často agresivní. V budoucnosti bude extrémně důležité, aby si lidé povídali osobně. Aby si spolu byli schopni popovídat, protože to bude čím dál vzácnější. A do toho umělá inteligence, která nás bude čím dál víc ovlivňovat, za chvíli si nebudeme jistí, že člověk něco řekl, protože stačí dvacet vteřin a uděláte s někým rozhovor, kdy vám řekne, co budete chtít. Je to nebezpečné. Jde o to, abychom udrželi alespoň nějaký společenský život. Minimálně na úrovni, co je teď,“ říká v rozhovoru.
„Není to jen o tom, že se v pivovarnictví bude vymýšlet něco nového. O tom to není. Je potřeba být spolehlivý, mít všechno dobré a neočekávat, že lidé budou chodit pravidelně jenom k vám. Oni chtějí poznávat. A proto je důležité být originální a toho se držet. Tahle věc platí v případě malých a restauračních pivovarů. Větší pivovary si zase musí držet kvalitu českého piva. Mám obrovskou radost, že většina se o to snaží,“ chválí.
Vloni v květu jste z pozice minipivovarů výrazně kritizovali vládu kvůli několika věcem. Často se to týkalo byrokracie. Změnilo se něco?
Některé věci se změnily. Například jednoznačný byrokratický příklad, kdy jsme museli podávat ekonomický doklad stability. Museli jsme si vyžádat z různých zdravotních pojišťoven, sociálky, berňáku a tak dále dopis o bezdlužnosti, všechno to sepsat a pak dát jiné organizaci. Teď to ze zákona bude tak, že celní správa si tohle od těch úřadů musí vyžádat sama a nás neobtěžovat. To je strašně důležitá věc. Stěžovali jsme si také na velice nestabilní prostředí. EET jednou bylo, stálo nás hodně energie, pak se nevyužilo během covidu, kdy se přitom jednoznačně nemusely dělat plošné kompenzace, ale podle toho, kdo o kolik peněz skutečně přišel. Díky EET by se jednoznačně poznalo, kdo to dělá a nedělá poctivě. Ti, co to dělali poctivě, nemuseli mít takové problémy. Bylo to zastavené ještě za minulé vlády, tato vláda to pak už ani nerozjela dál. Nyní v těch státních záležitostech ale vidíme už aspoň první vlaštovky, o něco se pokusili a doufejme, že to bude do budoucna ještě lepší.
Mezi Čechy prý byla populární nízkoprocentní piva. Platí to stále?
Už je to rozhodně trend. Je sice pořád v začátku, ale jde tak už čtyři roky po sobě. V létě se lidé rádi napijí, mají rádi pivo, ale bojí se, aby to bylo alkoholické. Objednávají si tedy letní speciály, které se na trhu uchytily. Lidé to vyloženě vyžadují. Minipivovary ještě nedělají tolik nealka, ale už to také začíná. Trend nízkoalkoholických letních speciálů je ale významný.
Říkáte, že se lidé bojí. Ve spoustě západních zemí je povolená určitá tolerance alkoholu za volantem. Chtěl byste to i v Česku?
Ne. Zaplaťpánbůh, že to tak máme. Srovnám to s drogami. Spousta politiků mluví o legalizaci drog, zvlášť jedna strana. A teď si vezměte, když to mladí lidé poslouchají, moderní je také mluvit o tom, jak je alkohol škodlivý. Ano, my žádný alkohol nechceme vyzdvihovat, ale na druhou stranu, když se mluví o tom, jak je alkohol škodlivý a pak bychom vyzdvihovali drogy, tak podvědomě si mladý mozek vytvoří myšlenku, že ty drogy vlastně nejsou tak špatné. Jejich rozvoj je přitom dramatický. Je to šílené. Všude kolem nás. Když máte v zaměstnání mladého, tak si můžete být téměř jistý, že nějakou zkušenost má, nebo to dokonce pravidelně aplikuje. Přistoupit k legalizaci drog a pak jakékoliv toleranci je asi stejné, jako bychom řekli: pojďme tolerovat za volantem jedno promile. Všichni si asi dovedeme představit, jak by to za rok vypadalo na silnicích. Nechceme ani jedno. Za volantem nemá být člověk ovlivněný ničím.
Pivní kultura byla zapsána do seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Někdo to bude brát jako kontroverzní krok.
Kdyby všichni se vším souhlasili, bude to přinejmenším velmi podezřelé. A nebylo by to správné. Pivovarnictví je odpovědný obor. Všichni pivovarníci vědí o externalitách, co to může způsobovat a podobně. V loňském roce se na tuzemském trhu vyprodukovalo cirka jeden a půl milionu hektolitrů nealko piva. To je deset procent. A když si vezmete, jak klesá obliba vysokostupňových piv, jak klesá spotřeba všech piv, jak je alkoholické pivo obměněno za nealkoholické, tak je to přece dramatické snižování spotřeby alkoholu. To je správně. Dokazuje to, že pivovarský obor se dokáže regulovat sám. Nabízí totiž chuťově velmi dobré varianty nealko piva. Česká pivní kultura k tomu nabádá. Nenabádá k tomu, aby lidé chlastali. Nabádá k tomu, aby se kulturně scházeli v hospodě, kde si mohou dát i nealko. Není to o tom, že se jdu do začouzené hospody zpražit. Nějaká skupina lidí bude samozřejmě vždy protestovat, ale s tím nic neuděláme. Ze sparťana slávistu přeci také neuděláte.
Na to bych navázal. Už jsme to na začátku trochu probírali, ta doba je jiná, žije se hodně na internetu. Může se v budoucnosti stát, že hospody už nebudou místem scházení?
I to se může stát. To je to velké nebezpečí. Nejsou totiž ani moc lidé, co by řemeslo číšníka chtěli dělat. Vezměte si, jaká spousta lidí si chodí do hospody zpražit na číšníka svůj mindrák. A ti lidé z gastra během covidu zjistili, že když budou chodit osm hodin do fabriky a nebudou se muset po večerech a víkendech bavit s lidmi různých kvalit, tak se mají vlastně líp. Tyhle kvalitní lidi už moc nemáme, chybí nám zejména na vesnicích a malých městech. Rozhodně může být hůř, ale paradoxně z druhé strany. Riziko, že neseženeme zaměstnance, nebo je budeme muset zaplatit takovým způsobem, že podmínky v hospodách nebudou pro zákazníky akceptovatelné, tam rozhodně je. A ta hospoda se pak nevyplatí provozovat.