Vyjeli jsme do Polska pro „levné kuchyně“. A s očima navrch hlavy jsme se vrátili domů

REPORTÁŽ: Na základě několika doporučení jsme se vypravili do polského příhraničního města Kudowa-Zdrój. Cíl cesty byl jasný, ověřit, zda se opravdu vyplatí koupit v Polsku kuchyň. Na schůzku v kuchyňském studiu jsme se objednali zhruba měsíc a půl dopředu. Jeli jsme s nadšením, čekalo nás ale zklamání. V přístupu i ceně. 

Příhraniční město Kudowa-Zdrój sousedí s Náchodem. V podstatě si ani nevšimnete, že jste přejeli na polskou stranu. Cíl naší cesty se nacházel kousek od bývalého hraničního přejezdu. 

Budova polského výrobce XXL kuchyně už zvenčí nepůsobí nikterak honosně, to ale ničemu nevadí. Do kuchyňského studia vystoupáte po schodech do druhého patra, kde vás překvapí poměrně velkorysé prostory s několika nainstalovanými kuchyňskými kouty. 

Po zběžné prohlídce připravených kuchyní jsme byli trošku zklamaní. Některé rohy neseděly, jak měly. Jinde se zase něco odlepovalo a „drahé” pracovní desky byly na pár místech poškrábané. Vizitka to není úplně ideální. „Tak co, asi jsme trochu přecitlivělí,” řekli jsme si.

Do Polska jsme vyrazili ve dvou, pro dva návrhy kuchyní. 

První případ byl v podstatě daný. Omezený prostor s jasnými rozvody a fotografií, jak vypadá kuchyňská linka u sousedů, kterou jsme chtěli napodobit. 

V druhém případě jsme předložili pouze rozměry místnosti s tím, že se dá s elektroinstalací i s vodou a odpady hýbat. Každého se ujal jeden zaměstnanec společnosti.

Desky, skříně, police

Na základě informací od těch, co si zde kuchyň nechali zhotovit, jsme očekávali ze strany prodejců invenci, počítali jsme, že i v prvním případě navrhne nějaké změny. Rozložení kuchyně totiž ne úplně odpovídalo správné ergonomii. Nic takového se nestalo. Prodejce kuchyň nakreslil přesně podle fotografie. Respektive jednu potravinovou skříň vyměnil za police. Co se korpusů a dveří skříněk týká, představil základní nabídku.

Stejné to bylo i v případě pracovních desek. „Vyberte si tady z toho stojanu,” sdělil. Na náš dotaz, zda mají i jiné, odpověděl, že ne. Ačkoli druhý prodejce nabídl i jiný vzorník. Výsledná cena nás nepotěšila, činila 150 tisíc korun. Rozměry kuchyně ve tvaru L byly zhruba 210 na 280 centimetrů. Součástí kuchyně byla šuplíková spodní skříňka, skříň pro vestavnou lednici, skříňka pro myčku, pro troubu, pod dřez a jedna rohová spodní skříň, dále čtyři běžné horní skříňky a jedna rohová. Kování mělo být značky Blum. Napočítaná pracovní deska byla z té nejlevnější řady. 

V případě druhé kuchyně bylo zklamání ještě větší.

Na úvod nám bylo řečeno, že prostor pro kuchyni je hodně malý. Činil tři na dva a půl metru, tvar do L. Po chvíli rozpačitého mlčení jsme vytáhli náčrt, který jsme si sami vymysleli. Prodejce ho jen překreslil do programu. S tím, že nás upozorňuje, že budeme muset udělat hodně ústupků. Jednalo se zejména o to, že jsme chtěli horní skříňky až do stropu, přičemž vrchní měly být hlubší než ty spodní. To podle prodejce při rohové úpravě není možné. 

To je drahé

Když jsme společně sestavili kuchyň, přišla na řadu deska. Při prvotní prohlídce nám některé padly do oka, takže jsme se logicky ptali po nich. „To je drahé,” odpověděl prodejce, když jsme ukázali na první z nich. Jednalo se o umělý kámen. „To je taky drahé,” odpověděl v případě druhé, která se nám líbila.

Stejně reagoval i v případě třetí, načež jsme ho požádali o informaci, kolik vlastně deska stojí. „Stojí 10 tisíc korun za metr, ale nic nevydrží, podívejte, se to poškrábe. Tu si neberte,” odvětil. 

Oproti prodejci v prvním případě nám ale nabídl vzorník dalších desek. Když jsme mu řekli, že se nám tyto imitace příliš nelíbí, že bychom tedy zkusili skutečné dřevo, odpověděl obligátní větou: „To je drahé. A navíc to budete muset dvakrát ročně olejovat.” 

Nakonec jsme tedy vybrali z ne příliš povedených imitací. 

Jednou z věcí, kterou jsme od počátku požadovali, byl vestavěný odpadkový koš pod dřezem. Když jsme se při pohledu na nákres ptali, zda je tam ten koš, dostali jsme jednoznačnou odpověď: „Není, je to drahé, kupte si to v Ikee, tam to kupují všichni…”

„Kolik ten koš stojí?” „Dva a půl tisíce. V Ikee to koupíte za sedm, osm stovek.”

Výsledná cena za kuchyň byla lehce přes 180 tisíc korun. 

Je fakt, že ceny u obou kuchyní byly kompletní. Tedy včetně montáže a dopravy. 

Plánek a ani rozpočet nám v kuchyňském studiu neposkytly. Dají ho až v případě, že uhradíte zálohu.

Naši zkušenost jsme probírali s lidmi, kteří nám kuchyně v Polsku doporučili. Ti byli spokojeni. Dostali plánek i rozpočet. Ti, kteří stihli pořídit kuchyň ještě v prvním pololetí minulého roku, dostali i velmi zajímavé slevy. Ujal se jich pracovník, který jim kuchyň do detailu rozpracoval. A vymyslel opravdu zajímavá řešení. Jediným škraloupem prý bylo zpožděné dodání kuchyně. A jedna z klientek si stěžovala, že pracovní deska se rychle počkrávala.

Co se týče dostupných recenzí na internetu, jsou půl na půl. Lidé zejména kritizují způsob reklamace a komplikovanou komunikaci. 

Předražené Česko?

Firma XXL kuchyně na svých stránkách upozorňuje klienty na to, že polské kuchyně jsou levnější než v Česku, podle jejich srovnání mnohdy o desetitisíce. Ověřili jsme i tuto skutečnost. Návrh kuchyně u prvního případu jsme zaslali dvěma truhlářům, kteří působí nedaleko hlavního města.

Výsledek nás šokoval.

U prvního z oslovených se jednalo o úsporu ve výši 16 tisíc včetně DPH oproti polským kuchyním, u druhého téměř o třicet tisíc.

Oba mají výborné recenze a není sebemenší problém s reklamací. 

V případě druhé kuchyně nám truhlář nabídl cenu vyšší než v Polsku. Nicméně došlo k řadě úprav a vylepšení. Vymyslel jiné řešení, než jsme plánovali a nacenili v Polsku, neodpovídalo totiž ergonomické uspořádání. Přibyly výklopné skříňky až u stropu, kuchyň tedy má dvoje horní skříňky, přičemž ty u stropu byly hlubší než spodní. Pracovní deska byla také kvalitou někde jinde. Přidaly se navíc různé výsuvné systémy a vestavný koš.

Výsledek? 

Polské kuchyně se bez slevové akce oproti českým truhlářům příliš nevyplatí. Nejen kvůli vzdálenosti z Prahy. Čeští truhláři jsou cenově přijatelnější a navíc je zde nižší riziko v případě, že budete potřebovat kuchyň reklamovat, nebo cokoli upravit. Nabízí prý i lepší materiály. „O polských kuchyních jsem slyšel ledasco, mohu potvrdit, že já osobně materiály z Polska neberu, neříkám, že jsou všechny špatné, to rozhodně ne, ale beru raději z Německa. Cenově to vyjde ve finále skoro stejně. I když, pokud mám být upřímný, tak samozřejmě to, co jde z Německa na český trh, je horší, než to, co pořídíte za hranicemi pro tamní klientelu,” sdělil nám jeden z oslovených truhlářů.

Pozor. Jiná situace je ale u kuchyňských studií v Česku. A v tomto případě polský výrobce na svých stránkách informuje pravdivě. Měli jsme totiž možnost vidět několik cenových nabídek kuchyní v podobných rozměrech, částky však byly mnohem vyšší. V některých případech až o sto tisíc korun. Co se kvality týká, bohužel nemůžeme srovnat. 

Ovšem není důvod na polský trh zanevřít. Velmi zajímavá je totiž cenová politika polské pobočky značky Ikea. Ceny jsou oproti Česku někde jinde. O tom vás ale budeme informovat v samostatném materiálu.