Zástupci charity šli kupředu. V náprsní kapse nosí platební terminál

V roce 2023 je platba kartou samozřejmostí už na většině místech. Bavíme se především o restauracích a obchodech, kam lidé často dochází jen s pár drobnými v peněžence.

Nicméně trend platby kartou se už rozšířil i do charitativních organizací, které vysílají své dobrovolníky nebo brigádníky do ulic.

Možná jste to zaznamenali ve stanicích metra, kde vybírají peníze lidé z neziskové organizace Nový Prostor. Ta se snaží pomoci lidem bez domova, a právě oni prodávají stejnojmenný časopis. Mají z toho polovinu zisku. Právě na jejich typicky červených vestách můžete zahlédnout symbol bezkontaktního placení.

Těmto lidem se tedy s frází „nemám drobné“ či „nemám hotovost“ zkrátka nevymluvíte. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti musíme říct, že tito prodavači často kolemjdoucí v metru neoslovují. A pokud má někdo zájem o čtrnáctideník Nový Prostor, obvykle za nimi přijde sám a z vlastní vůle.

Něco jiného jsou brigádníci charit, kteří obráží ulice hlavního města a oslovují kolemjdoucí. Scénář je téměř vždy totožný. Zástupce organizace se představí a představí i celou charitu, vysvětlí, v čem spočívá pomoc. Pak už nastane prosba o finanční dar obvykle s malým dárečkem.

Pohotová reakce s terminálem

Člověk, který nemá zájem přispět, ale zároveň nechce být za skrblíka, řešil dříve tuto situaci s omluvou, že nemá hotovost. Tomu je dnes už také konec, redakce to zažila na vlastní kůži v okolí Masarykova nádraží.

My ale hotovost opravdu neměli. Nicméně pracovník organice Lepší začátek, která má pomáhat mladým lidem bez domova, vytáhl platební terminál.

„Jsem připraven,“ smál se.

Za poplatek sto korun jsme tak dostali malou magnetku, a především příjemný pocit z dobrého skutku. Na druhou stranu jeho pohotové vytáhnutí terminálu na nás působilo trochu zvláštně, možná až moc nátlakově.

Magnetka, kterou jsme obdrželi. Zdroj: PrahaIN.cz

Redakce na to konto hovořila s mladou ženou, která před několika lety měla jednorázovou brigádu právě v této organizaci. Detaily si prý nepamatuje, ale říká, že tehdy se většina lidí na ulici ani nezastavila a nechtěla se bavit.

Platební terminál tehdy ještě neměla, brala pouze hotovost.

„Výplata byla podle toho, co vyberu. Myslím, že jsem měla získat třicet procent z celé tržby. Už si to nepamatuji přesně, ale vydělala jsem si kolem 800 korun za sedm hodin. Moc jsem se nesnažila,“ zavzpomínala.