foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Patricie Kaňok
ROZHOVOR: „Naše hudba přitahuje různé generace. Myslíme si, že přitahujeme lidi, kteří chtějí něco trochu nevšedního a nebaví je pořád dokola poslouchat stejné poprockové písničky o lásce, ale chtějí něco šťavnatějšího,“ prozradila nám zpěvačka Patricia Kaňok v rozhovoru při příležitosti představení projektu na pomoc obětem domácího násilí Podej ruku.
V Česku vyprodáváte jeden klub za druhým, na sociálních sítích máte desetitisíce sledujících, když se ale kouknu na konkrétní čísla vašich písniček, jedna z nejúspěšnějších vznikla ve spolupráci se slovenským rapperem Egem.
Je to tak. Z poslední doby určitě ano.
Budete se chtít vydat znovu podobným směrem? Bude podobných spoluprací přibývat?
Určitě. Momentálně pracujeme na projektu Female Anthems, což jsou ženské hymny. Je to o mezinárodních spolupracích s různými zahraničními interpretkami a kapelami. Má to být dlouhodobý projekt. Zajímavé na tom je, že se chceme propojovat s umělkyněmi ze zahraničí. Už nám vyšla první píseň The Silence & The Storm a v dohledné době bude vycházet i další. Takhle to je, co se týče zahraničních spoluprací. Na tento rok máme přichystáno jedno překvapení, což má být duet, ale víc zatím nemohu říct.
Máte nějakého vysněného interpreta/interpretku, se kterou byste chtěla spolupracovat?
Už jsme jednou spolupracovaly s Vojtou Dykem na písničce Láska z Kateřinic, to je velmi výpravný příběh, natáčely jsme k tomu i videoklip. Vojta nás tehdy jako začínající kapelu přišel podpořit do Obecního domu, kde bez nároku na honorář zazpíval. Přála bych si, abychom se znovu potkali na pódiu, my už jsme teď v jiné pozici, tak abychom mu to mohly oplatit a poděkovat mu za to, že s námi tenkrát šel do spolupráce.
Psali jsme
V Česku byla zahájena kampaň na pomoc obětem domácího násilí s názvem Podej ruku. Podílí se na ní organizace Pod svícnem, společnost Flux…
Teď vám probíhá turné, jak je to náročné?
Samozřejmě to ovlivňuje to, že jsem novopečená maminka, mám pětiměsíční dcerku. Pro mě v podstatě začíná koncert v momentě, kdy vejdu do sálu a vím, že dcerka je zaopatřená a v pohodě. Přiznám se, že poprvé v životě jdu na pódium s čistou hlavou a vůbec neřeším, jestli třeba popletu nějaký text nebo co řeknu mezi písničkami. Neuvěřitelně si to užívám. Jsem hodně v přítomnosti, protože vím, že každá vteřina se počítá. Kdo má děti, tak ví, že člověk začne čas vnímat jinak. Hodina a půl koncertu je pro mě úplně wow. Náročné to samozřejmě je, mámy toho přeci jen tolik nenaspí, což v kombinaci s koncertem, kde člověk vydá energii, je náročné. Naštěstí mám obrovskou podporu svého manžela a také své rodiny, se vším mi pomáhají.
Zmínila jste pojem čistá hlava. Je důležité se starat o své mentální zdraví?
Stoprocentně. Každý má svoje techniky. Mně nejvíc pomáhá jóga a meditace. V minulosti jsem byla lektorka jógy, dnes už na to nejsou takové kapacity, ale jsou to pro mě techniky, díky kterým dokážu pracovat sama se sebou. I když je toho moc, tak si to dokážu přiznat, dřív jsem s tím měla problém. Po Eurovizi a zkušenostech, kdy jsem se trochu blížila vyhoření, jsem se to naučila a je to i message, která je v písničce Běžela jsem lesem. Když je toho na člověka moc, nemá se bát si říct o pomoc. Ať už je to jakákoliv tíživá situace, člověk nemusí unést a zvládnout všechno sám. Vždy je lepší říct svému okolí, jak to je a najít řešení, než se dostat do tíživé situace a nevědět si rady, jak z toho ven.
O spoustě kapel se nesou pověry, jak to vypadá v zákulisí během jejich koncertů. Týká se to hlavně rockových kapel a rapových interpretů, kdy je tam hodně alkoholu a všeho možného. Jak to ale vypadá u vás?
U nás tyhle věci nejsou z důvodu, protože nechceme jako umělci působit pět let, ale chceme působit, co nejdéle to půjde. Určitě také chceme pečovat o svoje zdraví a vzhled, tudíž nás zajímají udržitelnější způsoby. Spojuje nás hudba, to je pro nás hlavní vášeň, stejně jako být s našimi fanoušky. Není to o tom si ujet na nějakém egotripu. Nově spolupracujeme s vydavatelstvím Universal, kteří nám chtěli do backstage objednat různé pokrmy a ptali se, co všechno a jaký typ drinků si přejeme, a vlastně nám říkali, jak jsme v tomhle skromné a že to nezažívají úplně často. Pro nás je zkrátka důležitý umělecký výkon, a jestli tedy máme na něco požadavek, tak je to zrcadlo, abychom se jako pět ženských dokázaly přichystat. To možná rappeři nepotřebují.
A co vaši fanoušci? Máte nějaké zajímavé historky z koncertů?
Musím říct, že máme úžasné fanoušky, kteří jsou sečtělí a mají rádi kvalitní muziku. Co je dále úžasné, na jednom koncertě máme čtyřletou holčičku, do toho osmdesátišestiletou babičku, ony jdou na ten koncert spolu. To mě fascinuje. Naše hudba přitahuje různé generace. Myslíme si, že přitahujeme lidi, kteří chtějí něco trochu nevšedního a nebaví je pořád dokola poslouchat stejné poprockové písničky o lásce, ale chtějí něco šťavnatějšího. A také hledají nějakou autenticitu, protože co si budeme, spousta písniček dnes vzniká jako takové konzervy do supermarketu, snaží se trefit do rádiového formátu. Myslím, že hudba, co vytváříme my, je jiná a do tohohle formátu nezapadá. Někoho ta pestrost baví.
Zmiňujete českou scénu. Tak které interprety vypíchnete? Třeba je posloucháte ve sluchátkách, v autě.
Baví mě hudba a tvorba Jany Kirschner. Moc fandím už zmiňovanému Vojtovi Dykovi, který měl nedávno fenomenální vystoupení v O2 areně, řekla bych, že světového formátu. Můj manžel poslouchá rap, tudíž se ke mně také něco dostane. A jako textařka píšu texty pro různé osobnosti, takže jsem s nimi v kontaktu a poslouchám tvorbu svých kolegů z tohoto důvodů. Mám široké rozpětí v tom, co poslouchám.