foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Herec Bohumil Klepl
ROZHOVOR: Vidět oblíbeného herce Bohumila Klepla mohou diváci na několika scénách, potkat ho ale na „civilní“ akci, to je vzácnost. Působí v divadle Kalich a Studiu Dva, ve filmech a seriálech ztvárnil na 130 rolí. Redakce s ním hovořila na oslavách Divadla Kalich.
Bohumil Klepl už nabídky na natáčení odmítá a tvrdí, že před kameru by se vrátil pouze v případě, kdyby se jednalo o zajímavou hlavní roli.
Koncem roku mají herci popsané diáře a připravují se na nové projekty, jak je to u vás?
Zklamu vás. Nepracuji teď na ničem. Všechna natáčení jsem odmítl a odmítám, poněvadž jsem důchodce. Jenom hodně hraji ve Studiu DVA. Tam hraji patnáctkrát až šestnáctkrát do měsíce. To jediné mě teď naplňuje. Nechce se mi točit filmy, a seriály už vůbec ne. Cítím se na to už starý. Na pozvání jen občas chodím do zábavných pořadů, jako je třeba Show Jana Krause. Ale tam už jsem všude byl a jen se opakuji.
Diváci vás tedy nyní mohou vidět pouze v divadle?
Ano. V divadlo hraju stále. Ale na natáčení už nemám nervy. Už nechci zažívat okamžiky, když nás při natáčení stále vrací a říkají znovu a znovu. To už pro mě není a nebaví mě to.
To se ale nestává často, aby úspěšný herec odmítal filmové režiséry?
Je to tak. Nabídky samozřejmě dostávám pořád. Řekl jsem ale, že pokud mi dají zajímavou hlavní roli v seriózním filmu, tak to bych vzal. Ale v seriálech už hrát skutečně nechci.
Máte za sebou úspěšnou kariéru a hrajete i nyní ve velmi dobrých divadelních souborech. Jste spokojen s tím, co máte za sebou?
Částečně. Něco mi také uteklo. Mrzí mě, že jsem třeba nedostal Thálii (ocenění udělované Hereckou asociací, pozn. red.). Myslím si, že už nic takového nepřijde, ale já to přežiji. I kdybych ji někdy dostal, tak teď už je to jedno. Nedožila by se toho moje maminka, která si to vždycky přála. Maminka už bohužel zemřela, takže teď je to už úplně zbytečné.
Vaše maminka pocházela z neklidného regionu. Předpokládám proto, že sledujete vývoj konfliktu na Ukrajině?
Sleduji. Velmi se mě to dotýká. Narodil jsem se v Moskvě a maminka byla Arménka. Mám obavu, že válka na Ukrajině skončí špatně. Jak sleduji a dozvídám se z jejich televizí, tak už i Ukrajinci toho začínají mít plné zuby. Už prostě nemůžou, protože jsou vyčerpaní a unavení. Prezident Zelenskyj je frajer, pokud to vydrží. Ta situace už je na infarkt a nemám z toho dobrý pocit. Rusům přeji, aby odstranili Putina a vzali to do rukou jiní lidé.
Před pětatřiceti lety padl komunistický režim, herci i my všichni jsme se mohli nadechnout. Jak to dnes vidíte?
Myslím, že jsme spokojení. Dokonce se domnívám, že jsme až tak trochu rozežraní. Mám ale trochu strach z toho, jaký dopad budou mít moderní technologie na film a audio. Obávám se, že do tohoto oboru a prostoru velmi zasáhne umělá inteligence. Myslím si, že jediné, co asi jednou zůstane, bude živé divadlo s živými lidmi. To si myslím, že je asi jediná perspektiva pro ty mladší a budoucí herce i diváky.
Myslíte, že s tím souvisí i to, že třeba mladší generace už tak nečte knihy jako kdysi my?
Ano, bohužel. To je fenomén doby. Ať se mně to líbí, nebo nelíbí, je to tak. Možná už jsem starý anebo zastaralý. Ale je to teď taková doba.
Bohumil Klepl vystudoval pražskou DAMU a na divadelní prkna poprvé vstoupil v Chebu. Po několika letech odešel do divadla Rokoko. Později získal angažmá v Divadle Komedie a mnoho let hrál v Divadle Na zábradlí. Diváci si ho pamatují z mnoha filmů a seriálů jako například Ulice, Místo v životě, Přístav nebo Velmi křehké vztahy. Vystupuje v divadle Studio DVA, kde má role v sedmi představeních.