Bohuš Matuš je na vrcholu. Pomohli Karel Gott a Svoboda

ROZHOVOR: „Karel Svoboda mi kdysi napsal nádherné písničky pro moje dvě zlaté desky. Publikum chce slyšet jeho hity, složili jsme proto koncert z jeho písní a lidé jsou nadšení,“ řekl redakci PrahaIN.cz zpěvák Bohuš Matuš.

Co pokládáte za nejdůležitější v letošním roce ve vaší umělecké činnosti?

Přiznám se, že prožívám velkou radost. Po mnoha letech jsem opět vyrazil, ještě s kolegou Mariánem Vojtkem, po českých městech. Jezdíme s výbornou kapelou Charlie Band a pro publikum jsme připravili sérii krásných koncertů. Naše publikum chce slyšet písničky Karla Svobody a Karla Gotta, a tak jsme koncertní program složili z jejich písniček. Lidé jsou nadšení a my z toho máme radost. Pro mě je tato série koncertů důležitá i proto, že jsem vlastně nikdy moc nedělal turné. A po 25 letech pěvecké kariéry jsem na této koncertní šňůře zjistil, že nás lidé ještě pořád chtějí poslouchat.

Kde vás lidé aktuálně uslyší a uvidí během dubna a května?

Toho je moc a z hlavy si to nepamatuji. V dubnu je to slabší, tam máme asi sedm koncertů, budeme hrát v Brně, ve středních Čechách, na Vysočině a na dalších akcích. Kromě toho zpívám i v muzikálu Trója v Divadle Broadway. V květnu pak máme deset, jedenáct koncertů a k tomu opět ještě další akce. Budeme zpívat v Praze, Plzni, v Ostravě a v dalších městech.

Jak to u vás vypadá v létě? Někteří muzikanti mají od června do konce září největší zátěž.

Mám to přesně naopak. V lednu, v únoru, dubnu mívám i 25 koncertů za měsíc a dostávám tvrdě do těla. Pak přijde červen, červenec, srpen a koncertů mám minimum. Je to období festivalů a na většině hrají rockové kapely. Jsem kantilénový zpěvák, a tak mě pořadatelé na festivaly nezvou. Mě to sice mrzí, ale na druhé straně je to logické. Alespoň se mohu více věnovat rodině a odpočívat. I mí kolegové v létě to mají trochu jinak než během roku. S tím se ale nedá nic dělat.

Zpíváte známé hity Karla Svobody. Občas slyšíme, že všechno už bylo složeno v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století a dnešní písničky prý už v sobě nemají tolik energie a života. Čím to podle vás je?

Souhlasím. Právě proto zpívám písničky od Karla Svobody. Karel mi kdysi napsal nádherné písničky pro moje dvě zlaté desky. Ale také občas cítím, že to už skutečně snad bylo kdysi všechno napsané. Vždyť si vezměte, byli Beatles, pak Queen a další mistři, kteří psali nádherné věci. U nás pak samozřejmě Karel Svoboda, který tady už bohužel není, a mnoho dalších skvělých autorů a skupin. Kdyby ještě žil Karel, tak by možná psal i dnes. Teď je to už trochu jinak. Navíc se také změnil celkový vkus v poslechu hudby. Ta dnešní je úplně jinak vedená než v těch slavných šedesátých a sedmdesátých letech. Občas mám pocit, že zpěváci zpívají všichni stejně a stejné písničky, i když je napsali různí autoři. Vůbec nechci kritizovat úspěšnější kolegy, ale opravdu něco takového občas cítím. Kdysi napsal Karel Svoboda slavný hit Lady Carneval, společně tu písničku vymyslel s Jiřím Štaidlem za hodinu a půl. Dnešní písničky vznikají trochu jinak.

Proč podle vás oblast muziky zasáhla tato vlna právě v šedesátých a sedmdesátých letech?

Tehdy byla úplně jiná situace. Vlastně to všechno tak trochu začínalo. Objevily se první velmi kvalitní mikrofony, v lidech bylo jakési nadšení a ve vzduchu bylo něco jako naděje. Byly to začátky něčeho nového. Když přišli Beatles, tak si všichni říkali, tohle je super, je to nové a jiné. Chvilku to takhle jelo, pak se to na chvilku zastavilo a zase se pokračovalo dál. A ve světě to jede. Mám ale pocit, že u nás v Česku se to někde tak trochu zastavilo.

Máte k dispozici tým, který vám pomáhá, když jedete na koncertní šňůru?

Na turné jezdím sám. Nemám žádného manažera, řidiče nebo asistenta. Mimo paní Schillerové, která mně pomáhá. Musím si sbalit všechny věci, sám si odjet a odřídit cestu. Před koncertem je zvuková zkouška, na ni musím přijít rozezpívaný a v pořádku. Taková je naše práce. Takže se neustále musím malinko hlídat a šetřit. Zpívat písně po Karlu Gottovi je jako sebevražda, takže na pódiu musím odvést stoprocentní výkon. Po vystoupení se pak věnuji fanouškům. Až všechno skončí, tak opět sednu do auta a jedu zase domů. Horší je to ale v muzikálu. Tam musíte opravdu přijít včas, v perfektní kondici a přesně zpívat to, co tam je. Na jevišti je okolo spousta kolegů. Nikdo z nás nesmí udělat chybu nebo na vystoupení nepřijít včas. Je to stres a odpovědnost.

Jak se cítíte třeba po dvouhodinovém koncertu?

Do každého koncertu jdu vždy absolutně naplno. Je to náročné na fyzickou kondici, na hlasivky i na srdce, na celé tělo. Samozřejmě je každé vystoupení i adrenalin a vlna euforie. Chceme vždy podat nejlepší výkon pro publikum, které na náš koncert přišlo. Jsem vždy mokrý až na kost, košili bych mohl ždímat.

Dnešní doba není jednoduchá a hodně lidí prý chodí na koncerty, aby nabrali energii a na okamžik zapomněli na starosti. Máte podobnou zkušenost?

Samozřejmě, vidíme to na všech koncertech. Mě hrozně těší, když diváci na konci vystoupení tleskají ve stoje a dávají nám najevo, že se jim koncert líbil. Pro každého umělce je potlesk a spokojenost publika důležitá a je to také velká radost. Je pravda, že na koncerty chodí lidé nabrat energii. Každý má svoji oblíbenou muziku, zpěvačku nebo zpěváka a vybere si pro sebe, co má rád. Je to příjemný pocit vidět, jak po koncertu lidé odcházejí s úsměvem.

Máte mladou manželku. Před několika lety se na vás vrhly bulvární plátky, když jste spolu začali chodit. Místy to až připomínalo kampaň. Proč si vybrali zrovna vás?

Nemám pro to žádné racionální vysvětlení. Mně to totiž dělaly některé noviny vždy. Například když jsem dostal bronzového slavíka a dařilo se mi, tak o mně psali, že jsem homosexuál. Vždycky mi určitý druh sdělovacích prostředků dával najevo, že mě nemají rádi. Pak jsem se jednoho dne naštval a začal jsem být na některé velmi zlý a velmi nepříjemný. Právě oni to pak spustili s mojí manželkou.

Některé články téměř naznačovaly, že porušujete zákon.

Ano. Dokonce o mně tehdy psali, že manželce bylo snad dvanáct let, když jsem s ní začal chodit. A další nesmysly. Hodně lidí se toho chytlo. Dodnes píšou v diskuzích pod články, že jsem divný a podobně. Já to ale nečtu a nechává mě to klidným. Občas tam nahlédne manželka. Mně to vlastně bylo vždy jedno. Byl jsem na podobné útoky zvyklý. Moje žena je ráda, že jsme spolu a máme krásnou a zdravou dcerku. Vlastně i jí bylo lhostejné, co o nás psali. Jenom ji trochu překvapilo, že najednou měla na Instagramu 25 tisíc sledujících (smích). No a já jsem pak vyjel na obrovské turné. Asi opravdu platí, že na všem špatném je i něco dobrého.