Čínský disident Liao I-wu: Zkušenosti z vězení jsem zúročil, když jsem žil se spodinou na ulici

ROZHOVOR: Uprchl z komunistické Číny po dlouhém pronásledování kvůli své tvorbě a kritice režimu. Byl odsouzen a ve vězení prožil čtyři roky. V exilu v Německu žije už 15 let. „Vězení mě naučilo mnoho věcí, například jsem poznal, jaké existují druhy mučení a jak ho přežít,“ řekl serveru PrahaIN.cz slavný čínský spisovatel a disident Liao I-wu.

Náš rozhovor vedeme na půdě knihovny bývalého prezidenta Václava Havla. Jak vnímáte a jak se cítíte v tomto prostředí?

Knihovna je krásná. Nejsem tady poprvé, navštívil jsem ji už před několika lety. A k Václavu Havlovi... Cokoli nese jeho jméno, pro mě znamená mnoho, neboť Václava Havla pokládám za svého duchovního otce a velkou inspiraci. Nesmírně si vážím jeho odkazu a všeho, co pro lidstvo udělal. Je pro mě čest být tady. Bohužel jsme se nikdy osobně nesetkali. Před několika lety jsem se ale potkal s jeho bratrem Ivanem.

Mohou myšlenky Václava Havla i v dnešním, poněkud rozvráceném světě něco změnit a ovlivnit?

Samozřejmě. Trump a další mocní se tváří, že naše planeta je pouze světem byznysu a snaží se z ní udělat peklo. Vnucují nám svoje představy, že o nic jiného než o kšeft nejde. Proto myšlenky v Havlově knize Moc bezmocných mají pořád svůj význam. Zvětšují se a dávají lidem smysl a naději. V knize je to krásně popsáno. V současné době by se měl Václav Havel častěji číst, protože hodnoty, které vyznával, nesmíme nikdy ztratit. Zvláště v dnešním světě.

Ve svých knihách dáváte často prostor lidem na okraji společnosti. Proč jste si zvolil právě jejich neviditelné příběhy pro své psaní?

Když jsem byl v roce 2018 v New Yorku, abych si převzal cenu Nadace Václava Havla, tak jsem se ocitl na pódiu ve velmi slavnostním prostředí. Dole pod pódiem sedělo mnoho slavných a významných lidí. A mezi nimi, tehdy ještě žil, byl i Henri Kissinger, který se kdysi setkal s Mao Ce-tungem. Díval jsem se na to a hlavou mi běželo ujištění, že má skutečně smysl, že mi tu cenu dali a že ji tady přebírám. Protože Václav Havel měl rád rebely, měl rád ty, kteří provokují mocné, provokují moc, a já jsem jedním z nich. A kromě toho, že provokují, tak přinášejí útěchu a sílu i bezmocným. Když jsem tam tehdy pana Kissingera uviděl, tak jsem okamžitě za ním šel a řekl jsem mu, zda ví, kolik politických vězňů je v Číně a že by měl využít svůj vliv, aby jim pomohl se dostat na svobodu.

V červnu 1989 armáda na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu zmasakrovala protestující studenty a vy jste tehdy byl odsouzen na čtyři roky do vězení. Jak vás pobyt ve vězení změnil?

Napsal jsem text, který se jmenuje Mí čtyři učitelé. Jeden z těch učitelů je vězení. Naučilo mě mnoho věcí, například jaké existují druhy mučení a jak ho přežít. Dalo mi zkušenosti, které mi později přišly vhod, když jsem po propuštění žil se spodinou na ulici a sám jsem se protloukal. Zkušenosti z pobytu ve vězení se mi také později hodily při psaní, když jsem dělal rozhovory s pronásledovanými čínskými křesťany. Všechno, co jsem ve vězení zažil, jsem později ve svém životě bohatě zúročil.

V knize Bůh je rudý popisujete náboženskou víru v prostředí totalitního režimu a represe. Co vás nejvíc překvapilo během rozhovorů s čínskými křesťany?

Musím říci, že jsem díky setkání s čínskými křesťany svým způsobem znovu nahlédl na čínskou tradici. V knihách, jako jsou Hovory se spodinou nebo Kulky a opium, to je v podstatě čistě nastavené zrcadlo čínské společnosti a určitých lidí. Kdežto tady máme určitý mix západní a čínské tradice. Překvapil mě klid a pokora, s níž čínští křesťané, se kterými jsem se setkal a se kterými jsem dělal rozhovory, přijímají svůj osud. I utrpení svoje a svých rodin. Vzpomeňte si například na jeptišku, která sama, téměř se smrtí na jazyku, držela měsíc protestní hladovku za navrácení kostela. Vydržela protestovat celý měsíc a nikdo s ní nehnul a opravdu donutila místní úřady, aby křesťanům kostel do užívání vrátily. Ten klid, pokora a vytrvalost, to bylo skutečně velmi výjimečné.

Jak byste dnes popsal vztah mezi komunistickým čínským státem, náboženstvím a věřícími Číňany?

Situace je v současné době velmi složitá, možná ještě horší, než když Vatikán stál jednoznačně za čínskou podzemní církví. Mám kamaráda Wang Niho, který byl vlastně hlavou evangelické rodinné církve ve městě Chengdu. V roce 2018, což není až tak dávno, jednou v noci do jeho domu vtrhla protiteroristická zásahová jednotka policie. Spolu s ním zatkla desítky lidí. Udělali zátah na celou církev. Měsíce se nevědělo, kde Wang Ni je. Postupně některé lidi propustili a jeho zavřeli na devět let do vězení. Ten člověk nedělal nic jiného, než jen hlásal víru v Boha, žil svou víru a vyznání. A také se provinil tím, že potají rozšiřoval moji knihu Bůh je rudý.