foto: Ondřej Vanča (stejně jako ostatní snímky v článku)/Tak zvané Detko, sportovní areál pro sportovce i amatéry na Praze 5
ROZHOVOR, FOTO Již v osmdesátých letech se komik a herec (výborný, jak mj. ukázal film a seriál Okresní přebor, kde ztvárnil vážnou charakterní roli) Luděk Sobota spolu se svou ženou Adrianou, zvanou Adina, nastěhoval do menšího domku na Praze 5 u Malvazinek. Tam vyrostl jeho druhý syn, Ladislav Sobota, který nenásledoval rodiče na hereckou dráhu, ale stal se profesionálním sportovcem. Hrál za profíky tenis v Německu a když se vrátil domů, stal se sportovním trenérem. Dnes je mu 33 let, žije v rekonstruované garáži u domu rodičů, stále se přátelí s kamarádem z dětství, s nímž nyní i pracuje a do svého nového projektu vtáhl i maminku Adinu. Sobota junior si totiž zřídil takový menší rodinný podnik a o tomto projektu právě bude v interview řeč.
Jak se to vaše bistříčko vlastně jmenuje?
Tak jméno je… asi ´Detko´. Originální název celého areálu je DTJ Santoška, což je Dělnická tělovýchovná jednota. Vždy se tomu říkalo prostě Detko. My jsme speciální název nevymýšleli, takže je to Detko Kafe a vedle je Detko Gym, což je moje posilovna nebo spíše malé fitko.
Ladislav Sobota zde trénuje sportovce
Jak máte kavárničku otevřenou? Bude otevřeno i přes zimu?
No s tou otevírací dobou je to otevřené. Alespoň zatím. Přes sezonu, kdy je tady hodně sportovců, tak je otevřeno samozřejmě déle, na jaře a v létě. To se pak otevírá zhruba od čtyř, někdy od pěti, až do devíti nebo deseti večer. Ale často tu bývají akce, to pak záleží na domluvě. Ale asi od příští sezóny, od jara dáme pevnou otevírací dobu.
Nyní záleží hodně na tom, jak jsou vytížená zdejší sportoviště. Sice sem zajdou někdy i lidé z ulice na kafe nebo na drink, máme tady hodně dobrý Aperol Spritz, to si tady lidi často dávají, máme tady právě jeden přímo z Itálie za docela dobrou cenu, ale pořád je největší frmol, když skončí fotbalisté. Ti si tu dávají většinou pivo…
Pohled na zrekonstruovaný areál s několika hřišti a budovou, kde je nyní bistro a fitko
Jak to vlastně celé začalo?
Já jsem byl tady ve výboru Dělnické tělovýchovné jednoty a tenkrát mě požádali, abych to zařídil - byla tu totiž dotace od Prahy 5 na sportoviště. Tak jsem pomáhal dávat tady dohromady jedno tenisové hřiště, pak jsme také udělali streetworkaoutové hřiště vzadu u táboráku. Původně jsem zvažoval, že bych tu víc akcentoval tenis, jenže tu moc nejsou podmínky pro závodní tenis, je to opravdu hlavně rekreační středisko, možná se to v budoucnu změní… To byla původně moje hlavní motivace. A také že to tady mám rád, rád tu sportuju a hlavně - bydlím blízko.
Z počátku tu byla trochu horší finanční situace a celkově tu byla potřeba rekonstrukce a refresh zdejší budovy. Já mezitím zjistil, že je pro mě lepší být samostatný, hlavně kvůli hráčům, které trénuju, protože jich mám už hodně a ve veřejném fitku jsme se pletli. To jsem zjistil hlavně během covidu, kdy jsme cvičili venku… Moji klienti šli za mnou. Tak jsem si tu na Detku pronajal se společníkem Jirkou Šulcem jednu zdejší místnost a tu jsme dali dohromady. A tehdy mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby k tomu byla kavárna a občerstvení, aby tu bylo všechno společně a fungovalo to synergicky. Plus ta sportoviště, samozřejmě.
Vedle bistra je i menší sál, kde se dá sedět. V létě pak se sedává i venku
Postupně jsem to dostal tedy od výboru celé na starost a začal to financovat i z vlastních zdrojů. No a nyní to už nyní funguje prakticky naplno.
Zaslechl jsem, že právě ta kavárnička je tvůj nápad, a že jsi to zafinancoval, také i tvůj společník Jirka a něco dodala tvoje máma, Adina Sobotová…
Ano, v podstatě jsme se na tom podíleli finančně, i DTJ přispělo, všichni jsme složili finance do rekonstrukce, hlavně do těchto dvou místností, ale opravilo se to i zvenku, DTJ přispělo na rekonstrukci zdi a další vnitřní úpravy. A teď kavárna platí DTJ nájem, to samé fitko.
Pohled do fitka, kde Ladislav Sobota trénuje převážně profesionální sportovce
A pak jsi tu maminku i zaměstnal…
Celou tu myšlenku jsem konzultoval s našimi, často děti konzultují svá rozhodnutí se svými rodiči. A pak - proč by tady nemohla být vlastně máma, která je nyní v pozici, kdy je za barem a teď už se stará i o celý provoz. Je to sice někdy náročnější, jindy pohoda, ale to je asi všude. Zpočátku byla do toho vlastně hozená. A výhoda je v tom, že jsme rodina a věříme si. Mít tady někoho cizího zaměstnaného, tak ta důvěra není úplně jistá, protože se může stát, že tě bude okrádat…
Adina Sobotová za barem. Je barmankou, správcovou a pro hosty dělá i toasty s domácími pomazánkami, sýrovou, šunkovou a vajíčkovou.
Detko není můj hlavní zdroj přijmu, ale je to spíš pro naši komunitu tady, nejen nás z fitka a těch sportovců, ale i pro lidi z Malvazinek, je to tu takové domácí. Já mám hlavně svou práci a nestíhal bych někoho cizího kontrolovat.
Jak na to vlastně tvoje máma reagovala?
Ze začátku byla nadšená, pak ale... Člověk náhle zjišťuje strašně nových věcí. Máma se musela naučit, jak se dělá zrcadlo, co se týče tržeb, obvolávat dodavatele, jak se točí pivo… od všeho musíš umět trošku a ono se to nezdá, ale ani natočit pivo není tak jednoduché. Jsou na to i kurzy. Nakonec se to máma všechno naučila a dělá to dobře, akorát já nebo Jirka ji pomůžeme narazit sud, přece jen pro ženskou to není úplně jednoduché.
Nijak to mezi vámi zatím nezaskřípalo, když to nadšení opadlo?
Zatím ne, a to musím zaklepat, zatím to jde. Jasně, občas přijdou drobné neshody, ale jelikož jsme s Jirkou už několik let, tak známe už svoje nálady a jeden druhého, a s mámou to samé, takže zatím žádné velké problémy nevznikly. Ono to funguje zatím jen půl roku. Začali jsme někdy v půlce sezóny. Rekonstrukce, dodávky a dodělávky, vše se táhlo dlouho, hlavně kvůli covidu.
Jaké jsou v kavárně ceny?
Příznivé, a hlavně adekvátní k tomuhle sportovišti. Pivo, máme Kozla jedenáctku, máme levnější než většina hospod tady v okolí, a to ostatní je buď průměr, nebo, troufám si říct, také lacinější. Co se týče sortimentu, máme tady v nabídce věci k fitness, to jsou různý proteinové drinky nebo tyčinky a tak dále. Potom běžné nealko od různých limonád a col přes birell ke kafi, hlavně esspreso, capuccino, také laté…
Co se piva týče, je tady Kozel 11°, který nikde v okolí nemají, všude je hlavně Plzeň. Nemám nic proti Plzni, ale přijde mi, že je všude. Mně navíc přijde moc hořká, ale to je můj osobní názor. A kozla jsem tu vypil za tohle léto víc než za posledních pět let. (úsměv)
Ondřej Vanča