foto: commons.wikimedia.org, Pitel, se souhlasem pro média/Daniel Nekonečný v roce 2007
Absolvent Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, občasný herec, ale především zpěvák, jehož vystoupení hýřila barvami a do té doby neznámou choreografií. Tak to vypadalo, když se na jakémkoli pódiu objevil Daniel Nekonečný, který zemřel v březnu 2019 v Praze-Řeporyjích ve věku dvaapadesáti let.
Každý, kdo kdy slyšel jeho písně (Jsem Bos, Sexy hafanana nebo Leleleo), na ně asi jen těžko zapomene. Počátky této crazy hudby byly položeny ještě před vznikem kapely Šum svistu, pojí se především s Laurou a jejími tygry, kde Nekonečný účinkoval.
PrahaIN.cz pravidelně píše o celebritách, na které se mnohdy ostatní média nezaměřují. Právě v této souvislosti se nám ozvala čtenářka Daniela K., která v Praze provozovala solárium na Smíchově. Sem Daniel Nekonečný pravidelně docházel. „Kdyby vás zajímalo, jaký byl v soukromí, určitě se na mě nikdo nebude zlobit, pokud to připomenu. I po dvaceti letech si pamatuji každé slovo jeho telefonátu,“ uvedla naší redakci. Později nám prozradila, že Nekonečného hudbu sice znala pouze z rádia a televize, ale jako na člověka na něj nedá dopustit. „Kdykoli zavolal, aby se objednal, mělo to stejný témbr a intenzitu. Poslední telefonát k nám do studia probíhal takto. Zvedla jsem telefon a na druhé straně linky se ozvala neuvěřitelně hlasité zvolání: Tady krrrrráááálovstvíííí rrrrrozkoše! Chci přijít rrrrozdáááávat rrrrrozkoš! Kdy k vám mohu přijít? přiblížila Daniela K.
Pak se začala smát.
„Já se omlouvám, prostě kdykoli si na to vzpomenu, rozesměje mě to. Podobného klienta jsme předtím, ale ani potom nikdy neměli. On to písmeno r protáhnul snad na deset vteřin. Hrozně jsme se na něj tady těšili,“ říká dále dnes už bývalá podnikatelka. „Když Daniel přišel, vůbec jsme třeba nevěděli, že se nejmenuje Nekonečný, ale původně Konečný. Ty hříčky k němu patřily. Když u nás byl, bylo ho všude plno. Smál se, bavil, vzpomínal, plánoval. Chodil hodně ve žluté barvě a vždycky měl nějaký šílený nápad. Na tom přelomu tisíciletí, o kterém vám říkám, chtěl pojmout za manželku delfínici. Chtěli se nějak brát ve Vltavě. Nikdo ho nikdy nezesměšňoval, byl to hrozně milý a obětavý člověk. Protože ten telefonát z království rozkoše byl poslední, než jsem později zjistila, že náhle zemřel, nějak se ve mně usadil a zůstal. Není to asi nic objevného, ale aspoň takto na dálku jsem o tom chtěla někomu říct. Na Dana už se téměř zapomnělo. Nepíše se o něm, nic se nehraje, což je škoda,“ doplnila Daniela K.
PrahaIN.cz se na zpěváka zeptala také letité tváře českého šoubyznysu, bývalého šéfredaktora TV Nova Ivana Rösslera. „Pochopitelně si na něho pamatuji, ale ještě mnohem dříve, než když účinkoval na Nově,“ prozradil. „Bylo to ještě v Mikrofóru na Českém rozhlase u Tomáše Slámy, kam Dan chodil. Měl veliké charisma a drive. Na Nově byl také mockrát, byl vizuálně zajímavý. Nejlepší totiž je, když máte v televizi někoho, na koho je hezké se i koukat. Dan byl také pohybově nadaný, taneční kreace a celkový koncept, to bylo jedinečné,“ zapátral v paměti Ivan Rössler.