Estébáci mu říkali „aranžér“. Spal se třemi umělkyněmi naráz, detaily se chlubil v protokolech

ARCHIVY STB: PrahaIN.cz se dlouhodobě věnuje archivům bezpečnostních sborů. Vybíráme čtenářsky i dobově zajímavé momenty. Některých si už v minulosti média všimla, jiné byly přehlíženy.

V dnešním případě jsme prostudovali opravdu pozoruhodný záznam člověka, jehož StB označila krycím jménem „aranžér“. To proto, že bydlel v Aranžérské ulici v Klánovicích. Jinak se jednalo o hudebníka, dobového manažera kapel Moravanka a Budvarka, který pracoval pro Pragokoncert.

Ačkoli se s StB scházel dlouhodobě, nikdy nikomu neuškodil. Mezi lety 1966-1987 přinesl pouze dva záznamy. Jeho jméno, známé především pro kolegy z branže, proto odhalovat nebudeme.

Tajní policisté na něho měli políčeno hned ze dvou důvodů. Především měl takzvanou trvalou výjezdní doložku, se zpěváky a hudebníky jezdil do zahraničí (Německo, Rakousko). Druhým důvodem byla jeho (druhá) manželka, pražská advokátka, která později zastupovala i signatáře Charty 77. StB se o dotyčného muže zajímala z obou důvodů.

V jednom z posledních výslechů v roce 1983 o ženě mluvil jako o druhé nejlepší advokátce v Praze, kdy první podle něj byla jednoznačně Dagmar Burešová.

Judita Čeřovská a další

Ale to jsme se ocitli až na konci příběhu. Na jeho začátku přitom byly drby a umělcovy časté zálety. Jednou, když už chápal, že mluví s StB, se dokonce opakovaně chlubil, kolik vztahů vedle manželského svazku zvládá. Tehdy, na konci 60. Let, jich bylo hned několik. Nechyběla herečka Jana Brejchová nebo zpěvačka Judita Čeřovská.

Tajní policisté byli z míry upřímnosti a otevřenosti až zaskočení. Dotyčný však poznamenal, že v podobně „moderním“ duchu si užívá také jeho žena. Další zmíněnou byla v jeho milostném mnohoúhelníku také zpěvačka Jana Petrů.

„Kandidát se projevuje jako člověk, který má kladný vztah k dnešnímu zřízení. Přesto však bylo zjištěno, že jeho názory jsou dosti zkreslené, má řadu výhrad k některým opatřením, která se u nás, zejména na úseku kultury, prováděla a je možné říci, že jeho názory a tendence jsou typické pro prostředí, ve kterém žije. Přesto nelze říci, že jde o člověka, který by měl nepřátelský poměr ke zřízení. Jde spíše o člověka silně ambiciózního, který by chtěl vyniknout a dosud neměl úspěch. Jeho další činnost je závislá na tom, zda bude moci jezdit do zahraničí, tím získat finanční prostředky, neboť toto je i otázka existenční, zda bude mít možnost si založit vlastní orchestr a mít možnost dále jezdit do zahraničí,“ uvedla na jednom místě StB.

Vyobrazení Karla Gotta. Foto: PrahaIN.cz

Konec až v roce 1987

Celý spis jsme znovu našli v Archivu bezpečnostních složek.

„Kandidát pracuje od svého mládí jako hudebník z povolání, hrál v mnoha tanečních a koncertních orchestrech, při čemž se seznámil s velikým okruhem osob z tohoto prostředí, včetně různých estrádních umělců.  S oblibou vyhledával styky s významnými umělci, mezi kterými má také dobrou pozici. Toto prostředí se vyznačuje tím, že je extrémní, je mezi nimi velmi mnoho osob, které mají výhrady k dnešnímu zřízení a osob vyloženě nepřátelských,“ píše se dále.

Ačkoli „aranžér“ udržoval vztahy s celou plejádou zpěváků, nikdy nikoho neudal. Zmínil jen jejich údajně neskutečně vysoké příjmy. Ať už hovořil o Jiřím Kornovi, Petru Rezkovi či Karlu Gottovi. V mnoha případech však bylo jeho svědectví povrchové, matné a nekonkrétní.

Postupem let tak spolupráce uvadala, až byl nakonec spis s označením „aranžér“ v roce 1987 vložen do archivu komunistického vnitra.