foto: Wikimedia Commons, Martin Pauer, k užití pro média/Josef Abrhám
„A ty se místo trestu vymlouváš? Jaké máš povolání, z jakých prostředků sis koupil ručnici, ty břídile, ty hlupče z rozumu, předstírající vášeň myslivosti…“ Snad jen jeden český herec dokázal šroubovaná Vančurova souvětí podat tak, aby to běžnému filmovému divákovi nepřišlo škrobené a školometské. Josef Abrhám, který nás ve dvaaosmdesáti letech opustil, dokázal pro diváka polidštit těžká slova i těžké postavy. Herec s mimořádnou noblesou, která nikdy neztratila lidskost a opravdovost.
PrahaIN.cz se opakovaně vydala do Špindlerova Mlýna, který je známým místem nejen pro turisty a lyžaře, ale také pro filmaře. Za všechny snímky jmenujme Snowborďáky, Špindl, Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo Vrchní, prchni! Právě poslední zmíněný je dlouhodobě považovaný za jeden z nejlepších v české kinematografii.
Pražského knihkupce Dalibora Vránu zahrál skvěle Josef Abrhám. Natáčelo se jak v metropoli České republiky, tak v Karlových Varech nebo právě v Krkonoších. Dodnes si mnoho lidí vzpomene na scénu, při které Dalibora Vránu v centru Špindlerova Mlýna přistihne jeho soused Pařízek. Humorná situační scéna končí úprkem a konstatováním, že Vrána není Vrána, ale inženýr Králík.
„Moment! Erno, Evžene, pojďte sem,“ nabádá Svěrák, zatímco Abrhám skládá kufr a děti do modrého žigulíku. Pak odjíždí, klapka, střih.
Vzpomínky ale přetrvávají.
Symbolické místo. Foto: PrahaIN.cz
Natáčelo se u hotelu Jelínek, kde na zmíněný film dlouhodobě vzpomínají. Redakce si opakovaně všimla stromu hned u Bílého mostu, na kterém jsou roky nalepené záběry z bijáku. Po hercově smrti v květnu 2022 sem přibyla ještě jedna čtvrtka. Podobizna Josefa Abrháma. Letos v létě jsme kolem místa prošli snad desetkrát. A v osmi případech zde někdo stál, fotil se nebo hovořil o tom, jak na hercovu kariéru vzpomíná. Jedna z žen byla natolik dojatá, že nakonec odešla.
Zájem i emoce nám opakovaně potvrdila i místní obsluha. „Jsme hrdí, že to tu bylo,“ podotkl jeden z číšníků, ještě s gulášem na dlani.
Že měl Josef Abrhám všeobecný respekt, dokládá i skutečnost, že jsme si jedinkrát nevšimli jakéhokoli poškození publikovaných fotografií.
|
Z jeho života:
Sám Josef Abrhám měl v sobě dědictví „starých časů“. Vnuk majitele kunovické cihelny, z jejíchž cihel se stavěly slavné baťovské domky ve Zlíně, z matčiny strany spřízněný se slovenskou divadelnickou a filmařskou rodinou Hollých, by se nejspíš zařadil ke společenské elitě, jenže únor 1948 vše otočil a mladý Josef neměl šanci na žádnou „normální“ vysokou školu.
Divadelní akademie múzických umění byla východiskem z nouze, která dala českému divadlu i filmu jednu z nezapomenutelných legend.
Po roce 1989 se nějakou dobu pokoušel v rodinném podnikání pokračovat, nakonec ale cihelnu prodal zahraniční společnosti, když otevřeně přiznal, že mu život přichystal jinou cestu.
Velmi „tradiční“ a starosvětský byl i jeho rodinný život s Libuší Šafránkovou. Ač oba rodáci z jihu Moravy, poznali se až v Praze v Činoherním klubu a o pár let později, což se málo ví, přijala slavná Popelka po svatbě v kostele do občanky i jeho příjmení.
A od určité doby se také mezi českými filmaři vědělo, že když chtějí obsadit jednoho z manželů Abrhámových, velmi rozhodování prospěje, když budou mít roli i pro druhého.
Zdroj: PrahaIN.cz
|
Symbolickým mementem filmu byl dobový Velorex. Ten byl zaparkován na chodníku před kostelem během jeho pohřbu. Přímo na autobusové zastávce. Kvůli tomu na provoz dohlíželi nejen policisté, ale také pracovníci Dopravního podniku hlavního města Prahy. Foto: PrahaIN.cz